Pane poslanče, vy si korespondujete s panem ministrem Blatným. Jde vám o posouzení případného použití přípravků s účinnou látkou „inosine pranobex“. Myslíte si, že to má smysl, když SÚKL prohlásil, že „pro inosin pranobex nejsou k dispozici údaje ve smyslu medicíny založené na důkazech (Evidence Based Medicine, EBM), které by dokládaly možnou účinnost inosin pranobexu při léčbě nebo prevenci onemocnění covid-19“? Je podle vás důvod žádat další posouzení přípravku?

Vážená paní redaktorko, nejsem sice lékař, ale zdraví našich občanů mne nenechává klidným. Údaje, kterými argumentuji, jsou stanoviska lékařů. Lékařů, kteří denně přicházejí s virem do styku. Lékařů, kteří léky s aktivní látkou inosine pranobex pacientům předepisují a mají slušné výsledky.

Jak pokračuje vaše komunikace s panem ministrem?

Po dvou osobních jednáních, po dvou dopisech a jedné písemné interpelaci se mi ozvala náměstkyně pana ministra Ing. Pavla Seilerová. Její vysvětlení uvádím v plném znění:

Vážený pane poslanče,
Níže zasílám vyjádření k Vašemu podnětu.
K léčivému přípravku Isoprinosine a jeho účinnosti proti COVID-19 nejsou v tuto chvíli k dispozici klinická data ve smyslu medicíny založené na důkazech (Evidence Based Medicine, EBM). S tímto přípravkem dosud nebyly v indikaci COVID-19 provedeny žádné schválené a kontrolované klinické studie, proto není možné říci, jakou může mít taková léčba účinnost a bezpečnost v případě tohoto onemocnění.

Na léčivém přípravku Isoprinosine jsou lákavé jeho farmakodynamické vlastnosti, v rámci nichž může dojít k posílení imunitní odpovědi. Stále se ale jedná jen o teoretické úvahy, protože nebyly provedeny žádné klinické studie léčivého přípravku Isoprinosine pro zjištění jeho efektivity a bezpečnosti v případě onemocnění COVID-19. Právě proto také nelze dělat žádné závěry o jeho účinnosti. Pro zajímavost, ani ve třetích zemích není Isoprinosine doporučován jako léčba COVID-19, byť by se mohlo jevit jako levná alternativa – viz např. rozhodnutí SEC (Subject Expert Committee) CDSCO (Central Drugs Standard Control Organisation), Indie z 6. 11. 2020 uvádí, že dostupná data pro inosin pranobex nejsou dostatečná ke schválení indikace léčba COVID-19). Dvě randomizovaná klinická hodnocení v Egyptě (jedno pro prevenci a jedno pro léčbu COVID-19 inosin pranobexem) dosud nebyla zahájena.

Data a informace chybí i k ivermektinu. Aby bylo možné ho k léčbě nemoci COVID-19 doporučit, je potřeba znát výsledky správně koncipovaných a správně provedených klinických hodnocení, která budou mít dostatečně velkou statistickou sílu. Studie, které jsou zatím známé, nedokázaly poskytnout úplné informace a měly významná metodická omezení.

V tuto chvíli se tak dá konstatovat jen to, že není možné dojít k jednoznačnému závěru ohledně klinické účinnosti nebo bezpečnosti ivermektinu při léčbě nemoci COVID-19. Dodávám, že americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv (FDA), neschválil ivermektin k léčbě žádného virového onemocnění (tedy ani COVID-19), schválil jej pouze jako antiparazitikum pro léčbu onchocerkózy a strongyloidózy. Zde zastáváme postoj panelu odborníků NIH (National Institutes of Health), USA, že v současné době nejsou k dispozici dostatečné údaje ani k doporučení pro a ani k doporučení proti použití ivermektinu k léčbě COVID-19. Odkaz na vyjádření Slovenska je zde. Na základě jakých odborných informací byl na Slovensku povolen není známo, odkaz uvádí, že ivermektin je už registrovaný ve více zemích (Francie, USA, Švédsko, Norsko), nicméně nikoliv v indikaci COVID-19, ale v indikaci léčby parazitárních onemocnění.

Lék Arbidol se používá v Rusku a Číně a jeho původní indikací je léčba chřipky. Obsahuje léčivou látku umifenovir, antivirotikum. Umifenovir při léčbě COVID-19 však neprokázal klinický prospěch (metaanalýza Huang D et al, 2020,  metaanalýza z 28 zveřejněných plnotextových publikací ze studií), rovněž ve studii FAITH, kdy byl umifenovir jako přídatná léčba k favipiraviru se neprokázala jeho přidaná hodnota.

S pozdravem
Ing. Pavla Seilerová

Vážená paní inženýrko,
při jednání mi panem ministrem, kdy jsem žádal seriózní odzkoušení přípravků s aktivní látkou INOSINE PRANOBEX, mi bylo sděleno, že proběhly jisté zkoušky výše uvedených přípravků. Pan ministr mi slíbil zaslat dílčí výsledky těchto zkoušek. Nejsem lékař, ale obrací se na mne řada lékařů, kteří Isoprinosine pacientům předepisují a i když účinnost není 100%, přece mají velmi kladné výsledky. Mám těmto lékařům a tisícům pacientů, kteří čekají pomoc, sdělit Vaše stanovisko?
Prostředek Ivermectin je na Slovensku schválen.
S přáním hezkého dne,
Ing. Jaroslav Holík
poslanec PSP ČR

Vážený pane poslanče,
Níže uvedené stanovisko je stanovisko SÚKL, tedy nejvyšší autority v ČR z hlediska odborného názoru k této problematice, tudíž nepředpokládám že by mi p.ředitelka Storová dala k dispozici jiné vyjádření než to, za kterým si její úřad stojí. Pro ujištění je možné se ještě znovu obrátit přímo na SÚKL.
Se srdečným pozdravem
Ing. Pavla Seilerová
náměstkyně ministra zdravotnictví

O čem to podle vás svědčí?

Možnosti jsou dvě.

1. Buď je pan ministr a jeho aparát zdravotníků natolik přetížený, že nemají čas na rychlé a seriózní vyhodnocení, nebo

2. nepovažují látky pro posílení obranyschopnosti lidského organismu za prioritní.

Pak je pro mne ovšem záhadou, jakými testy prošel a na základě jakých dat došlo k povolení léku Remdesivir, u nějž zcela jistě také chyběl dostatečně velký vzorek lidí, na nichž byl lék odzkoušen.

Všimla jsem si, že vás zvedlo ze židle aktuální vyjádření pana premiéra, které se týkalo konkrétně léku Ivermektin. „Tento lék u nás není zakázaný. Lékař ho může, pokud chce, předepsat jako neregistrovaný lék a nechat objednat v distribuci,“ citoval premiér odborné stanovisko Státního ústavu pro kontrolu léčiv. Takže vlastně nic nebrání tomu, aby se u nás lék používal? Pane poslanče, jak tomu rozumět?

Máte pravdu. Řada lékařů uvedený preparát předepisuje, ale na vlastní riziko. Ivermektin není v ČR schválený. Pokud u klienta, kterému lékař prostředek předepsal, dojde k potížím, pak lékař riskuje citelný postih, možná i trestní stíhání.

Místopředseda zdravotnického výboru profesor Julius Špičák nebere jako argument, že se Ivermektin zkouší na Slovensku. „Každý měsíc se objevuje nový lék a pak se zjistí, že to přesvědčivě nefunguje. Nové léky by se měly testovat podle obvyklých pravidel,“ řekl Právu. Podobně mluví i jeho kolega Rostislav Vyzula. Co vy na to?

Paní redaktorko, obyvatelé planety Země jsou nyní ve válce. Ve válce se zákeřným virem. Nyní je třeba využít všechny dostupné prostředky, abychom tuto válku vyhráli. Uvedu příklad. Pokud dojde k těžkému zranění s velkým úbytkem krve, v první řadě toto krvácení jakýmkoliv způsobem zastavíme. Riziko zanesení infekce je až druhořadé.

Vy vycházíte ze zkušeností lékařů, kteří se na vás obracejí. Jaké jsou jejich reakce? Prosím obecně, jak také reflektují aktuální stav? Každou minutu média přinášejí informace o tom, že jde o naprosto katastrofální situaci, nemocnice nemají lůžka, personál…

Pokud se podívám na mapu nemocnosti, pak nejpostiženější oblastí jsou hranice sousedící s Německem. Je to možná dáno pohybem pendlerů pracujícících v zahraničí. Je to pouze moje domněnka. Bydlím blízko hranice se Slovenskem, kde je situace dobrá.

Řešením a světlem na konci tunelu má být vakcína. Jenže i tady slyšíme, že je jí nedostatek, pak že je problém s distribucí, nakonec že leží ve skladech, a mix informací doplňují ještě zprávy, že důchodci vakcínu AstraZeneca ani nechtějí. Mimochodem, pak se opět vedou diskuse, kdo má vlastně očkovat a jaké vakcíny používat. Pane poslanče, v čem vy vidíte problém, co se týká očkování, a máte řešení?

Situace vyžaduje rychlé řešení. Nechávat vakcíny ležet ve skladech pro „strýčka příhodu“ je nezodpovědné. Každá vakcína má záruční dobu. Pokud ji překročíme, můžeme draze nakoupené vakcíny vyhodit. Tím ale nechci naznačit, aby očkování prováděl každý, kdo má ruce. Vakcinaci musejí provádět odborníci.

Polní nemocnici v Letňanech jsme zrušili. Pokus stál minimálně 50 milionů. Teď budeme posílat nemocné do Německa. Je to dobrý nápad? 

Před několika měsíci jsem navrhoval využít prázdné a nevyužívané tělocvičny a sály kulturních zařízení. Tento postup by byl rychlejší než předražený stan v Letňanech, který vyžadoval otop. Odpověď zněla: „Ano, ve vesnicích a malých městech by to bylo východisko, ale my potřebujeme místa v Praze.“

Na závěr. Pane poslanče, co vaše knihy? Na čem pracujete? A jak vám jde psaní v covidové době?

Během covidu jsem dopsal knihu „Černé barety“. Jedná se o vlastní zkušenosti ze základní vojenské služby. Děj se odehrává v sedmdesátých letech a ukazuje, že od dob vojína Kefalína se příliš nezměnilo. Nyní dokončuji knihu „Lechtivé pověsti valašského království“. Kniha humornou a lehce erotickou formou seznamuje čtenáře s méně známými pověstmi z valašsko-slováckého pomezí. Kniha je psána v nářečí, které jsem slyšel od svých prababiček a pradědečků a trochu připomíná Galuškovo „Slovácko sa nesúdí“. Nyní dokončuji „Valašsko-český slovník“, který čtenářům ukáže barvitost jazyka východní Moravy. Současně dokončuji knihu reportáží z deseti cest na minimotocyklech vlastní výroby po Evropě a Asii. Pracovní název knihy je „Na fechtlu dvěma světadíly“.