K nedělní demonstraci Otevřeme Česko! uvedl ministr vnitra Jan Hamáček, že ji vnímá jako obrovskou nezodpovědnost. Šokovalo ho, že na ní vystupovali lékaři, kteří by nejlépe měli znát složitou situaci v nemocnicích. Vy jste byl jedním z nich. Čím svou účast a několikaminutové vystoupení před shromážděnými lidmi, jimž podle Jana Hamáčka hrozí postih za porušení vládních nařízení, vysvětlíte?

Na demonstraci v Praze byli zcela zoufalí lidé z celé republiky, které česká vláda hodila přes palubu. Když někdo již nemá cizím rozhodnutím na živobytí, valí se na něj dluhy a nevidí světlo na konci tunelu, dělá zoufalé věci. Považoval jsem za čest a občanskou povinnost podpořit jako člověk tyto demonstranty a sdělit jim zcela férově, jak to vypadá v našem zdravotnictví.

Jak to tedy z vašeho pohledu v českém zdravotnictví vypadá?

Personální devastace zdravotnictví začala již za předchozích vlád a pokračovala i v „babišovském“ období. Již před nástupem čínské chřipky chyběly v českých nemocnicích tisíce zdravotních sester a stovky lékařů. Ve většině nemocnic lékaři vynucenými přesčasy porušovali zákoník práce a sestry pracovaly na odděleních v podstatně snížených počtech. Pro nedostatek zdravotnického personálu se omezoval provoz nemocnic, prodlužovaly se čekací doby na ambulantní vyšetření i plánované operace, dlouhodobě se v nemocnicích „malovalo“ a rušila se – někde i bez náhrady – celá oddělení. Na mnoha místech v České republice už není pro zdravotní pojištění platící občany k dispozici praktický, popřípadě dětský lékař nebo specialista základního oboru. O tomto zásadním personálním problému Česká lékařská komora, Lékařský odborový klub a další organizace informovaly už předchozí vlády. Přesto se vše nakonec zametlo pod koberec.

Virus tento akutní nedostatek personálu pouze demaskoval. Na začátku pandemie zcela chyběly ochranné pomůcky a prostředky pro zdravotníky. Například soukromí lékaři se k rouškám dostali po měsíci a půl a dostali pouze několik kusů na ukázku. Odměny, které vláda slíbila nemocničnímu personálu, byly vyplaceny až za půl roku. Soukromí poskytovatelé zdravotní péče, kteří také pracovali v první linii a pomáhali přetíženým nemocnicím, nedostali nic. Za své si kupovali předražené roušky, dezinfekci, čističky vzduchu. Také jejich příjmy se někde výrazně ztenčily bez jakéhokoliv zájmu vlády nebo zdravotních pojišťoven.