Letos si máme připomínat 30. výročí sametové revoluce, ale zatím tento rok příliš slavnostně nevypadá. Od dubna tato země čelí vlně demonstrací a vládní nestability. Co jsme se v kontrastu k tomuto výročí tento rok zatím dozvěděli o naší společnosti? Co nám schází, co nás trápí?

Co se dozvídáme o naší společnosti? Za prvé – dozvídáme se, že lidé nechtějí být bezmocní. Že nechtějí přihlížet tomu, jak se společné záležitosti řeší „podivně“ a podivnými lidmi v neprospěch těch, kteří to všechno platí a kterým to údajně má být ku prospěchu.

Za druhé – dozvídáme se, že naše společenské elity ve valné většině zklamaly. Už Masaryk říkal, že rozčilení není program. Na negaci, na tom, že se lidem něco nelíbí (což je spojuje a je schopné zaplnit Letnou), nevybudujete nic pozitivního. A společenské elity v lepším případě jen kritizují, co je špatně. Nedozvídáme se o příčinách problémů, takže je nemůžeme řešit, a řešíme jen důsledky a projevy. Té hrstce lidí, kteří chtějí řešit příčiny problémů, není dopřáno sluchu.

Za třetí – dozvídáme se, že lidi jsou nespokojení, ale zmatení. Vzývají demokracii jako lék na problémy, které právě demokracie přináší. Řešením přitom není více demokracie (tedy systému, kdy o vašich záležitostech rozhoduje většina), ale více svobody – tedy systému, kdy o vašich záležitostech rozhodujete pouze vy. A odpovědnost za svá rozhodnutí. Dobrá i špatná.

A co nám schází? Více svobody. Více věcí, o kterých se nesmí „hlasovat“. Ani v Bruselu, ani v Praze, ani na zastupitelstvu. Potřebujeme méně kontroly a více odpovědnosti. Jen to skoro nikdo nenabízí a skoro nikdo po tom nevolá. V tom je marketing pana Babiše naprosto geniální, protože lidi se nechali přesvědčit, že mají „nárok“ na to, aby bylo líp, a že to někdo prostě zařídí.

Hlavním terčem protestů je kromě premiéra Andreje Babiše ministryně spravedlnosti Marie Benešová. Vy jste vystudovaný právník, v oblasti práva se pohybujete doposud. Jsou podle vás důvodné obavy protestujících z ohrožení nezávislosti státního zastupitelství a justice?

Ano, jsem přesvědčený, že se máme čeho bát. Těch indicií naznačujících, že je něco špatně, je prostě moc.

Stát se už dávno stal dojnou krávou pro vyvolené. Jsme svědky ukrajinizace české politiky.

Když se na to podíváme obecněji, stojí dnešní státní zastupitelství a justice za to, aby pro něj demonstranti chodili takříkajíc „na barikády“?

V každém systému jsou lidi dobří i špatní. Dobrý systém vytlačuje ty špatné a lépe se v něm daří těm dobrým, ve špatném systému je to naopak. Staré rčení praví, že ryba smrdí od hlavy… nedovedu si představit dobrý systém, který ovládají špatní lidé.

Systémové problémy justice a státního zastupitelství samozřejmě nevyřeší odvolání jednoho člověka, ochotných patolízalů, kteří jej nahradí, je v zásobě dost, ale někde se začít musí.

Pochopte, že se bavíme o státní moci. O monopolu na násilí. O rozhodování o tom, co je správné a co ne. To není, jako když si nějaký primitiv, který se dostal k lizu, přihraje pár milionů. Takže ano, má to cenu, stojí to za to. Samo o sobě to ale samozřejmě stačit nebude.

Jsou Miloš Zeman a Andrej Babiš, nadneseně řečeno, „vrahy odkazu 17. listopadu“, jak naznačuje liberální část společnosti? Co oba přinášejí Česku, a hlavně jejich partnerství, které se letos prohloubilo? Co i z emocionálního či psychologického hlediska přinášejí svým voličům?

Já bych byl trochu opatrný u toho, co je „odkaz 17. listopadu“. Pokud ale někdo považuje za odkaz 17. listopadu to, že lidi chtěli více svobody a nechtěli bolševika, pak svobody je čím dál méně a bolševik je zpátky, i když se třeba nazývá jinak. Zeman a Babiš jsou hezkými symboly, ale rozhodně nejsou sami.

Nejhorší asi je ten signál, že lhát, krást a kašlat na lidi se vyplácí. I proto půjdu na Letnou na podzim zase. Protože v takové společnosti žít nechci.

Vy jste coby student pamětníkem roku 1989, ke kterému se část protestujících snaží hlásit coby k odkazu. Když srovnáte tehdejší a dnešní protestní hnutí, v čem vidíte podobu a v čem se naopak liší?

Podobné je to v tom, že lidi spojuje něco, co se jim nelíbí. A trochu ve spontánnosti.

Jiné je to asi ve všem ostatním. V odhodlanosti. V tom, že bolševik tentokrát přichází ze Západu, zatímco bolševik z Východu se změnil na byzantský absolutismus. Nejsou ideoví vůdci, kteří by prezentovali něco pozitivního.