Rok 2020 bývá často označován jako ,,annus horribilis“, hrozný rok. Z medicínských, ekonomických, společenských i psychologických důvodů. Vnímáte ho jako fatální historický zlom?

Já bych možná nepoužil to slůvko fatální, ale domnívám se, že určitý předěl to v každém případě je. A ta situace vede lidi k tomu, aby hledali jiné cesty, jak přežít, jak se adaptovat a jak uspět.

Mě například fascinuje, jak se dnes rozšiřuje internetový obchod nebo on-line výuka, která už je na takové úrovni, že podle mě může být do budoucna zárodkem individualizace výuky jednotlivých dětí.

Takže na jedné straně vidíme, že ta doba je spojena s řadou útrap, trýzně a překážek – na druhé straně je to i podnět k různým inovacím a cestám. Paradoxně to může v tomto směru posunout lidstvo dál.

Problém je, že už se v tomto světě pohybujeme plných 10 měsíců…

Ano, v tom s vámi souhlasím.

Já už to skutečně pozoruji i na lidech kolem sebe, že už to přestávají snášet a že u nich dochází k tomu, co lékaři nazývají dekompenzací – tedy, že určité dispozice, které v sobě máme, tak se najednou projeví, například celkovým pesimismem, nevrlostí atd.

A u někoho se projeví naopak pozitivně…

Jistě, to jsou ty nové cesty, o kterých jsem mluvil.

Vezměme si třeba období třicetileté války nebo první či druhé světové války, které bylo vždy spojené s obrovským rozvojem a rozmachem techniky a tedy s pokrokem.

Propad příjmů a tlak na změnu životního stylu je realita. Někteří analytici tvrdí, že až letos covid odezní, lidé budou mít méně peněz na cestování – místo do Thajska budou jezdit k ,,Mácháči“. Mladá generace se bude muset uskromnit a život s preferencí zážitků a potěšení, který vede, bude narušen. Lidé ve městech, kteří si nabrali hypotéky a leasingy, budou otřeseni; naopak venkov s komunitnějším, solidárnějším a skromnějším způsobem života přežije rok 2021 lépe. Jak vidíte náš svět v těchto perspektivách?

Jednou z možných reakcí společnosti může být celková deprese. Ale prostý člověk zkrátka může žít jenom tak, jak mu situace dovolí. Jestli bude žít z ruky do úst, nebo jestli má z čeho brát... Jestli je mezi lidmi stále ještě dost peněz, to už by byla spíše otázka pro experta.

Musíme zvolit takový životní styl, na jaký dosáhneme.

Ale co mě opravdu fascinuje, to je ta disproporce, kdy státní instituce si mohou vesele půjčovat a mohou v podstatě žít na dluh – ale obyčejný člověk je za to okamžitě sankcionován nebo mu prostě nikdo nic na dluh nedá, protože řekne „vy byste to nesplatil“.

Možná, že vzrostou rozdíly v životním stylu, protože někteří lidé budou ty finance mít. Říká se, že kdo byl před krizí bohatý, toho ta krize tolik zasáhnout nemůže... Ale záleží určitě na tom, jestli počítal s tím, že také můžou přijít ty horší časy.