Prezident Miloš Zeman se rozhoduje, zda bude podruhé kandidovat. Je jeho rozhodnutí, a pak i výsledek volby, důležitý mezník, který určí další fungování této země? 

Zda se rozhodne pan prezident Zeman znovu kandidovat, bude určitě důležitou zprávou, na kterou čekají nejen občané, ale možná i některé politické strany či hnutí. Myslím, že podle toho se bude odvíjet i navrhování případných protikandidátů. Nemyslím si však, že ohlášená kandidatura nebo pak výsledek volby bude zas tak důležitým mezníkem pro fungování naší země. Přeci jen jsme parlamentní, nikoli prezidentskou demokracií.    

Je rozdělení společnosti na obdivovatele a odpůrce Zemana opodstatněné, nebo zveličené?

Pan prezident si umí svojí bezprostředností získat na svou stranu mnoho lidí, ale také dokáže mnohé popudit. A někdy bych řekl, že jej to docela i baví. Obecně platí, že se nikdy nenajde takový člověk, který by se zavděčil či zalíbil všem. Prezidenta nevyjímaje. Jsem také přesvědčen, že mnohé pro to, aby byl prezident kritizován a bohužel i zesměšňován, dělají média.  

V čem Miloš Zeman jako prezident české společnosti v poslední době prospívá a v čem jí škodí? Lze jeho dosavadní prezidentování označit za úspěšné?

Pan prezident společnosti určitě prospívá svými konzistentními názory na nelegální migraci, svými tvrdými postoji ke světovému terorismu a potřebě jej společným úsilím likvidovat. To, že neorientuje naši zahraniční politiku jen jedním směrem, ale snaží se rozvíjet přátelské a obchodní vztahy s dalšími ekonomicky vyspělými zeměmi světa. To jsou určitě ta pozitiva.

Určitě se mi nelíbí některé jeho kroky na domácí scéně a našel bych i zahraničně politická témata, kde jsme ve výrazné neshodě. Například otázky kolem našeho členství ve válečném paktu NATO. Pokud bych měl dosavadní prezidentování ohodnotit jako celek, oznámkoval bych jej známkou dva mínus.  

Radost nad vítězstvím Trumpa, vytěžování tématu migrace, šťouchance Merkelové a politikům EU, vyjádření nechuti nad Chovancovým ,,centrem proti propagandě“ – to jsou témata, která teď prezident ,,hraje“ nejčastěji. Jak úspěšný je podle vašeho názoru v každém z nich?

Vítězství republikánského kandidáta Donalda Trumpa v prezidentských volbách v USA je téma, kterému velkou pozornost dávají především naše média. Ta po celou dobu kampaně nebyla objektivní a svým nevyváženým zpravodajstvím jen dokázala, čeho všeho jsou schopna. Jsem však plně přesvědčen, že drtivé většině národa je úplně fuk, kdo sedí v Bílém domě a kdo je americkým prezidentem. Chleba levnější nebude.

To jiný zájem je právě o migraci. O tu se lidé zajímají, protože mají strach, strach z neznámého. Nás se nějaký masivní příliv nelegálů zatím netýká, ale kdo sleduje dění v Evropě, vidí, že se jim to vymklo kontrole a to blbé prohlášení Merkelové „My to zvládneme“ prostě neplatí. Evropa je v háji a všichni se jen tiše modlí, aby to postupem času nepřerostlo až do občanské války.

A kdo má podle vás odpovědnost?

Vinu za tento stav je však třeba hledat v těch zemích, které po dlouhá desetiletí drancovaly nerostné a ekonomické zdroje zemí původu migrantů, nebo se po boku světového jestřába snažily nebo přímo svrhly tamní režimy a uvedly několik zemí v totální chaos. Nelegální migrace je již jen dobře placeným organizovaným byznysem skupiny vyvolených. Tyto země se nyní snaží tíhu odpovědnosti přenést na druhé, a proto hledají cestu, kudy se alespoň části migrantů zbavit. Proto zavádějí kvóty a proto vyhrožují, že pokud se nepodřídíme, že nás odstřihnou od evropských peněz.

Pan prezident tuto věc bedlivě sleduje a je si dobře vědom, co by pro nás znamenalo a jak by většinová veřejnost reagovala, pokud bychom diktátu z Bruselu ustoupili. Druhý „Mnichov“ prostě nikdo nechce připustit. A Chovancovo centrum proti propagandě je jen pomyslná třešnička na dortu aktivit pana prezidenta. I pan prezident musí přeci komentovat dění na domácí politické scéně. Určitě by se však našla i daleko důležitější témata.

U Zemana se střídaly z hlediska důvěry veřejnosti průšvihové periody – ,,lánský puč“, ,,kunda sem, kunda tam“- s lepšími, skokový růst důvěry zaznamenal po teroristickém útoku v Paříži (56, následně až 62 %), nyní se drží v pásmu 50 – 60 %. Kde má prostor na zlepšení, nebo se začíná ,,ohrávat“ a půjde dolů? Čím by si mohl důvěru udržet, či zvýšit?

To jsou otázky, na které neumím dost dobře odpovědět, neboť nevidím pod pomyslnou pokličku toho, jak se na Hradě, v kruhu jeho nejbližších, vaří mediální obraz pana prezidenta. Každý týden přináší řadu zajímavých a významných témat, na kterých se dá zabodovat, ale i ztratit. Myslím si však, že pokud bude pan prezident vystupovat tak jako doposud a nebude se snažit za každou cenu svoji image vylepšit, že si v oblibě mezi občany příliš nepohorší. On totiž dokáže hovořit tak, aby mu lidé rozuměli.   

Kauza Peroutka, což je evergreen. Mynářova bezpečnostní prověrka. Vydírání Jindřicha Forejta, příběhy o prostituci na Pražském hradě a podobných nesrovnalostech. Zdravotní problémy. Podnikání Martina Nejedlého. Cokoliv jiného... Číhá někde na prezidenta průšvih, který mu případnou kandidaturu může totálně zbortit? A jak zhodnotit to, jak se k jednotlivým problémům z tohoto výčtu staví?

Do výčtu jste uvedl řadu kauz, které měly nebo mohly pana prezidenta mediálně poškodit, ale nic takového se nestalo. Vím, že vytvořit kauzu není problém a že smyslem každé kauzy je v daném okamžiku co nejvíce poškodit konkrétní osobu. Kupříkladu sehnat mladé naivní děvče, které prohlásí, že před X lety byla obtěžována na dětském táboře právě panem XY, je dnes již sice překonané, i když občas ještě využitelné.

Čas od času se proto setkáme s kauzami stupidními, jako nám předkládají některá média, a pak i s těmi velmi sofistikovanými, jejichž objednatele i ty, kteří je financují, lze hledat v zahraničí. Já takové kauzy odsuzuji a velmi mě mrzí, že orgány činné v trestním řízení neumí, nebo možná nechtějí či nemohou, odhalit, kdo za takovými kauzami stojí, kdo si je objednal, kdo je platí a co má být jejich cílem.    

Jak se dle vás mění vztah médií k Miloši Zemanovi? Platí ještě vzorec ,,Zeman řekne něco skandálního, média rozjedou cirkus a Zeman se jim směje“? Nebo už to novináře přestalo bavit? Má Zeman dost médií, kde je vždy vítán, a dokáže sám oslovovat lidi na náměstích tak dobře, přebil to, že většina novinářů ho nemá ráda a ráda proti němu při kampani rozjede peklo? 

Opravdu chcete, abych vám na toto odpovídal?

Ano, prosím.

Dobře tedy. Novinářská obec a úroveň žurnalistiky není u nás na vysoké úrovni. Většině novinářů, ale hlavně vydavatelům nejde o objektivní informování občanů, ale o sdělování kauz a senzací, často na úrovni bulváru. Bohužel často na úkor pravdivosti a objektivity. Jeden něco napíše a ostatní, bez ověření přebírají a sdílejí. Jednou sdělená „pravda“ musí zůstat „pravdou“ a žádné protiargumenty nejsou brány v potaz. Jako „poškozená“ osoba sice můžete v rámci tiskového zákona žádat o uveřejnění své „pravdy“ nebo se dokonce soudit, ale jednou vyřčené už žije a věřte, že se vždy najde nějaký další, který to přiživí. Dělají to takřka všichni, včetně vašeho vydavatelství. Budete-li mít někdy zájem, dám vám konkrétní příklady. V tomto jsem tedy s panem prezidentem ve shodě. Je evidentní, že se tu hraje hra „novináři versus pan prezident“ a pokud se pan Zeman rozhodne pro další kandidaturu, nebude tomu jinak. Možná i proto hledá pan prezident tak často cestu mezi obyčejné lidi a to je zase důsledkem toho, že jej lidé podporují. 

Když jsme u médií, zaslouží si Česká televize pravidelnou kritiku od prezidenta?

Bezesporu ano. Veřejnoprávní média již dávno neplní svoji funkci poskytovat objektivní zpravodajství.  

Prezidentští kandidáti, kteří se hlásí nebo se o nich mluví, jsou: Michal Horáček, Marek Hilšer, Jiří Drahoš, Martin Stropnický, Jaroslav Kubera. Koho z nich se má Zeman obávat?  

Nejméně u jednoho ze jmen ani nevím, o koho jde, jak vypadá a co dělá. Ale to je můj problém. Obávat se musí každého a nikoho. Každého proto, co je každý jeden z nich schopen nebo možná spíše ochoten k tomu, aby se zviditelnil, a nikoho proto, že nemají takovou autoritu a vážnost u lidí, aby mohli být obávaným protikandidátem.

Padla úvaha, že 2. kolo Zeman pravděpodobně vyhraje, ale může být vyřazen už v 1. kole. Co třeba kdyby přišel někdo ,,zemanovitější než Zeman“, třeba Jaroslav Kubera? A pokud jde o 2. kolo, co kdyby přeci jen proti Zemanovi ,,slušná část společnosti“ postavila i běžného, průměrného člověka a přesvědčila ho, že „starý, sprostý a obhroublý průšvihář“ Zeman už není dobrá volba? Který kandidát by to mohl zajistit?  

Jak chcete, abych usuzovat, kdo by mohl být oním „průměrným člověkem“, když ani ještě nevíme, jestli pan Zeman bude znovu kandidovat. U každých voleb přeci platí, že volební strategie a tím i volební hypotézy se tvoří, až když známe všechny kandidáty. Takto položená otázka je spíše do rubriky „Fantazírujeme s křišťálovou koulí“. 

Miloš Zeman má radost, že má dobré vztahy s prezidentem Ruska a Číny, a teď navíc i s prezidentem USA Trumpem. Raduje se právem? Může návštěvu USA obrátit ve svůj triumf? Změní se do konce roku například vztah USA k Rusku tak, že Zeman se bude smát kritikům ,,vidíte, já vám říkal, že mám pravdu“?

Určitě ano, každý člověk, politika a prezidenta nevyjímaje, by se měl radovat nebo přinejmenším být spokojen, když jej s dalšími lidmi, v tomto případě světovými lídry, pojí přátelství. Prezident republiky podle čl. 63 Ústavy zastupuje stát navenek a pro ČR je to proto rozhodně lepší, než kdyby je pojila vzájemná nenávist. 

Jen absolutní hlupák by si přál, aby tomu bylo jinak. Nikdo také nemůže říkat „to jsou ti čecháčkové“, kteří zobou z ruky jednomu či druhému. Pan prezident v tomto směru dělá vyváženou zahraniční politiku, rozhodně lepší než vláda a ministerstvo zahraničí. A jestli se jednou potvrdí, že měl v něčem pravdu? To není až tak důležité, kritik to stejně nepřizná. Jaké budou vztahy mezi USA a Ruskem, ale nesmíme zapomínat také na Čínu, tak to by bylo na další rozhovor. Svět se mění a já jsem za to rád.