V Poslanecké sněmovně právě prochází legislativním procesem reforma sociálních dávek od ministra Jurečky, vytvářející ze čtyř dávek jednu velkou. Co na jeho podobu říkáte?
Každý si jistě vybaví, že s tématem a návrhem zákona na ukončení zneužívání sociálních dávek nepřizpůsobivými jsem dlouhodobě za SPD pracovala a již dvakrát předložila ve Sněmovně. Již minulé volební období se nestihl finálně prohlasovat ve 3. čtením, protože nám ho zablokovali Piráti. A v tomto volebním období nám ho pětikoalice odmítla. Náš návrh obsahoval přes sedm desítek změn, které vedly k ukončení zneužívání sociálních nepřizpůsobivými a zároveň by více podpořily zranitelné skupiny lidí, nebo osoby, které se dostaly do krátkodobé existenční tísně a snaží se z ní vlastními silami dostat.
Co se týče vládního návrhu na tzv. superdávku, tak v původním předloženém znění byl pro nás nepřijatelný. Proto jsem k němu předložila 13 pozměňovacích návrhů a hlavně jsem iniciovala a absolvovala mnoho odborných a politických jednání, jejichž výsledkem by bylo odstranění největších nedostatků vládního návrhu a naopak doplnění mnoha potřebných systémových zlepšení.
Pro náš finální postoj a pro hlasování SPD bude klíčové, zda budou schváleny naše zásadní pozměňovací návrhy.
Ví se, že věc nebyla úplně jednoznačně přijímána ani v koalici. Jak to vypadalo na sociálním výboru s podporou záměrů ministra Jurečky?
Proběhlo několik bouřlivých jednání, i za účasti pracovníků resortního ministerstva a zástupců odborné či občanské veřejnosti. Na některých věcech nebyla a není shoda, dosud např. není jasné, zda existuje nějaká relevantní nezpochybnitelná „kalkulačka“, tj., systém propočtu, který bez pochybností stanoví, které skupiny občanů si po reformě v přístupu k sociální podpoře státu polepší a naopak. Debatovalo se o zvyšování a změně konstrukce částek životního minima, o pomoci lidem v exekucích a insolvencí a jejich návratu na legální trh práce, o podpoře pracujících rodin s malými dětmi, o zranitelných skupinách, o sociální podpoře vysokoškolských studentů apod. O tom, že se názory a postoje vyvíjely, jednoznačně svědčí vysoký počet pozměňovacích návrhů, i z prostředí vládní koalice, které některé původní parametry zákona docela zásadně mění.
Bc. Lucie Šafránková
Váš předseda pan Okamura mi říkal, že podáváte hned několik pozměňovacích návrhů. Kterým směrem tyto návrhy směřují?
Navrhuji do zákona doplnit povinnost Úřadu práce vyzvat příjemce dávek, kteří deklarují svou dlouhodobou pracovní neschopnost a nehledají si proto práci, aby se po 380 dnech této pracovní neschopnosti podrobili přezkoumaní svého zdravotního stavu u určeného odborného posudkového lékaře. Jde o snahu o sjednocení podmínek režimu pracovní neschopnosti u zaměstnanců a příjemců sociálních dávek.
Tak, aby, stejně jako u zaměstnanců, byli i příjemci sociálních dávek v dlouhodobé pracovní neschopnosti po jisté době podrobeni kontrole zdravotního stavu specializovaným posudkovým lékařem, a aby bylo případně rozhodnuto o jejich invaliditě či o ukončení pracovní neschopnosti.
Není do budoucna možné, udržitelné a spravedlivé, aby zde někdo setrvával v pracovní neschopnosti 5, 7 nebo 10 let a vesele přitom pobíral veškeré dostupné sociální dávky bez jakéhokoli zapojení se do pracovního procesu či rekvalifikace - a stát by ani neměl možnost jeho zdravotní stav přezkoumat.
Dále navrhuji změnit a rozšířit okruh tzv. zranitelných osob pro potřeby nové superdávky o příjemce příspěvku na péči v 1. stupni závislosti, o děti do 10 let a o seniory nad 65 let věku.
Navrhuji také vyšší pomoc důchodcům – konkrétně tak, aby se za příjem pro potřeby posouzení jejich nároku na dávku státní sociální pomoci považovaly až dávky důchodového pojištění (tedy všechny typy nad 1 000 kč měsíčně. Šlo by o určitou kompenzaci všech dosavadních opatření současné vlády namířených proti důchodcům).
Na podporu pracujících rodin s dětmi navrhuji umožnit započítat splátky hypotéky jako náklad na bydlení až do výše tzv. normativního nájemného v dané lokalitě rodinám, kde jeden z rodičů pracuje a druhý v domácnosti pečuje o dítě do 4 let věku.
V různých variantách dále navrhuji odstranit diskriminaci pracujících lidí v exekucích a insolvencích v přístupu k sociální podpoře. A to tak, aby se do posouzení nároku na sociální dávky počítal jejich příjem až po odečtení exekučních či inslovenčních srážek, nebo alespoň jejich části.
Vládní návrh je v tomto ohledu demotivační a vede ke snaze těchto lidí získávat příjmy mimo legální zaměstnání na šedém trhu práce. Což ve finále zásadně poškozuje nejen tyto lidi z hlediska jejich pojistné ochrany v nemoci či ve stáří, ale i veřejné rozpočty v oblasti příjmů z daní a povinného pojištění.
A rovněž navrhuji, aby přídavek na dítě byl nadále samostatnou sociální dávkou určenou výhradně na potřeby dětí - proto, aby jim např. škola nebo orgán sociálně právní ochraně dětí mohly přímo uhradit obědy, kroužky atd. v případech, kdy rodiče selhávají.
Navrhuji také zpřísnění sankcí, mj. aby v případě, že příjemce sociální dávky odmítne vykonávat veřejnou službu stanovenou mu Úřadem práce jakožto součást jeho individuálního akčního plánu, zastaví mu Úřad práce okamžitě výplatu této dávky.
„Dosavadní sociální systém nebyl motivační. I zdravý a mladý člověk nemusel pracovat a vyšlo mu to. To by mělo skončit,“ vysvětluje ministr Jurečka reformu sociálních dávek. I když se asi neshodnete v nástrojích, dá se alespoň s tímhle záměrem zpřísnit boj proti zneužívání dávek souhlasit?
Jednoznačně.
Tuto vizi, tedy ideu racionalizace našeho sociálního systému, zejména myšlenku ukončení či alespoň naprosté minimalizace zneužívání sociálních dávek podvodníky a lidmi, kteří dlouhodobě nepracují, ačkoli pracovat mohou, vneslo do politické a parlamentní debaty právě naše hnutí SPD a já osobně.
Jak jsem již zmiňovala, tak v minulém i v tomto volebním období jsem připravila a předložila dva příslušné návrhy zákonů, v obou případech byly zablokovány hlasy poslanců současných vládních stran (2021 a 2022).
Vítám tedy, že projednávaná reforma do značné míry vychází právě z těchto našich návrhů.
Namátkou uvedu např. definici minimálních technických, hygienických a dalších standardů platných pro nemovitosti, na které se vyplácejí sociální dávky anebo historicky první návrh na zavedení režimu pracovní neschopnosti pro příjemce sociálních dávek v evidenci Úřadu práce, kteří jsou dlouhodobě bez zaměstnání.
Mimochodem, Marian Jurečka v rozhovoru pro Echo, ze kterého jsem citoval, v podstatě přiznal, že o resortu práce a sociálních věcí při nástupu vůbec nic nevěděl a ani ho nechtěl, ale musel, protože lidovci se dohodli, že budou chtít „něco s rodinou“. Překvapuje vás toto zjištění, že netušil „která bije“, když jste teď tři a půl roku pozorovala jeho výkony?
Ani ne. Je třeba doplnit, že tento resort na pana Jurečku v podstatě zbyl, protože Olga Richterová (Piráti) a Markéta Pekarová Adamová (TOP 09), které léta vystupovaly jako stínové ministryně práce a sociálních věcí, se po volbách v roce 2021 zalekly zodpovědnosti a odmítly tento složitý a důležitý vládní resort vést. Tato skutečnost je vidět např. na legislativním procesu, který se tohoto ministerstva týká, kdy je téměř pravidlem, že původní návrh zákonů či jejich novel musí být ve Sněmovně často tzv. „od nuly“ přepracovávány formou pozměňovacích návrhů.
Druhou klíčovou legislativou ministra Jurečky, která právě prochází sněmovnou, je novela zákoníku práce. Jsou tam prý ze strany pravicových koaličních poslanců tlaky na prosazení výpovědi bez udání důvodu, vysvětlované tím, že je to ve 21. století nezbytné. Co myslíte vy, je to řešením problémů pracovního trhu?
Je to pro mě naprosto nepřijatelný návrat do 19. století. Výpověď bez udání důvodu by znamenala totální nejistotu zaměstnanců. Zaměstnavatel by mohl dát vyhazov bez uvedení důvodu třeba za politický názor, náboženskou víru, či péči o malé nemocné dítě apod. a zaměstnanec by se neměl jak bránit.
Již nyní lze pracovní poměr zaměstnance ukončit bez udání důvodu ze dne na den – v tzv. zkušební době, kterou nyní vládní koalice ještě prodlužuje.
I proto je absolutně nepřijatelné rozšiřovat možnost dát výpověď bez udání důvodu i na zaměstnance v pracovním poměru na dobu určitou či na dobu neurčitou, kteří již mají po uplynutí zkušební doby.
Znamenalo by to nulovou ochranu zaměstnanců před svévolí zaměstnavatelů i nulovou možnost jejich následné soudní ochrany.
Nyní má zaměstnanec, pokud má odůvodněný pocit, že mu byla dána výpověď neoprávněně a že důvody uvedené zaměstnavatelem jsou nepravdivé, domáhat se soudní ochrany a zrušení výpovědi. To by nyní padlo, protože by zaměstnavatel důvod výpovědi nemusel vůbec uvádět.
Zaměstnavatel má nyní dostatek právních nástrojů, jak se zaměstnance, který neplní či porušuje povinnosti, legálně zbavit.
Je to tzv. okamžité zrušení pracovního poměru, když zaměstnanec spáchá trestný čin a je odsouzen, když hrubým způsobem poruší pracovní kázeň, dopustí se krádeže v práci, je podnapilý, když poruší režim pracovní neschopnosti apod.
Anebo lze použít výpověď s výpovědní lhůtou, když zaměstnanec opakovaně méně závažným způsobem poruší pracovní povinnosti a kázeň a obdrží-li více tzv. vytýkacích dopisů.
Pak je tu tzv. dohoda o ukončení pracovního poměru, kdy zaměstnavatel má vždy silnější pozici, může zaměstnance přeřadit na jinou práci atd.
Sám ministr tomu říká „flexibilní novela“. Je podle vás právě flexibilita tím, co pracovní trh trápí?
Ne. Náš pracovní trh zejména trápí velice nízké mzdy a jejich dlouhodobý propad, mzdový dumping v některých odvětvích v důsledku masové pracovní migrace z ciziny, enormně rozbujelý šedý a černý trh práce, kde dle expertů uniká státu ročně na daních a pojistných odvodech až 300 miliard korun, nekalé praktiky některých pracovních agentur a nedostatek absolventů v některých oborech, což souvisí se špatným zacílením oborové skladby našich středních a vysokých škol a s jejich malým sepětím s potřebami trhu práce. A sekundárně jsou náš pracovní trh a zaměstnanost likvidovány opatřeními Green Dealu EU, která zdražují energie (zejména elektřinu) a vedou k útlumu našeho průmyslu a zániku mnoha pracovních míst.
Blíží se konec volebního období, což je doba, kdy se strany zamýšlejí nad tím, co budou výzvy budoucnosti, které následně zohledňují ve svých volebních programech. Co vy vnímáte jako hlavní problémy a výzvy sociální politiky, se kterými se budeme potýkat v příštích čtyřech letech?
Zcela jednoznačně jde o potřebu nastavit robustní systém podpory porodnosti a pracujících rodin s dětmi, který by zastavil negativní trend rapidního propadu porodnosti. Realizace našich prorodinných opatření (zvýšení daňového zvýhodnění na děti, dostupné bydlení, automatické zvyšování rodičovského příspěvku, zavedení manželských půjček apod.).
Zajištění dostatečných kapacit sociálních pobytových a terénních služeb. Zvýšení příspěvku na péči lidem se zdravotním postižením zejména u 1. a 2. stupně závislosti, za které dlouhodobě usilovně bojuji a Fialova vláda se na ně vykašlala.
Dále je nutné aktivizovat příjmy důchodového účtu, což umožní jeho dlouholetou stabilitu i zvyšování důchodů bez nutnosti zvyšovat odvody.
A musíme udělat reformu exekucí. Rozbít nemravný systém, ze kterého plynou bezpracné miliardové zisky soukromým exekutorům a který postupně ničí náš sociální systém i systém veřejných rozpočtů. A životy 700 000 lidí a jejich rodin, kteří se v dlouhodobých exekucích nacházejí a pokud nepřijde změna, setrvají v nich do konce svých životů. Toto musíme změnit a začít tím, že výkon exekučních rozhodnutí převedeme ze soukromých exekutorů na stát, popř. na soudy.
A hlavně do sociální politiky chceme vrátit spravedlnost a jasný rychlý systém pomoci pro lidi, kteří pracují a mají nízké příjmy, nebo kteří se ocitli v krátkodobé existenční tísni a snaží se z ní vlastními silami dostat, nebo pro ty, co z objektivních důvodů pracovat nemohou (důchodci, zdravotně postižení).
A mnoho dalšího.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasoval 1 čtenář)
Je Marian Jurečka dobrým ministrem práce?
autor: Jakub Vosáhlo
