Když jsme se v těsně předvánočním čase domlouvali na bilančním rozhovoru, bylo znát, že toho máte při ohlédnutí za letošním rokem na srdci tolik, že by naše povídání přesáhlo rámec standardního rozhovoru. Předesílám proto pro naše čtenáře, že dnes zveřejňujeme první část našeho povídání, druhou si budou moci přečíst zítra. Začnu adventním poselstvím předsedy Senátu Miloše Vystrčila, který kritizoval nebezpečný trend eskalace politické a společenské nesmiřitelnosti na úkor hledání kompromisů a rozumných dlouhodobě funkčních řešení. Komu by toto poselství mělo být určeno především?

Tak ono by bylo asi nejlepší, aby si předseda Senátu Miloš Vystrčil nechal tyto sladké řeči pro sebe či pro okruh svých kamarádů. Všichni víme, že tzv. pětikolka, tedy politické uskupení, které ho pak dosadilo – zvolilo do jeho nynější funkce, se dostalo k moci jen omylem dějin a pomocí médii zmanipulovaných voličů. Aby zrovna on, který je představitelem vládní ekipy, která má podle průzkumu veřejného mínění důvěru něco okolo pouhých 16 procent občanů, vykládal srdceryvné řeči o morálce a usmíření, je nechutné. Přece on a síla, kterou reprezentuje, se dostali k moci naprosto nevybíravým mediálním útokem na všechny předcházející vlády a jejich představitele. Od bývalých prezidentů Klause a Zemana až po běžné státní úředníky. Ale také politickými útoky na nepohodlné „hlasy“. Vykládat tedy národu cosi o „potřebě snížit eskalaci politické nesmiřitelnosti“ je doslova chucpe.

Nenávist vůči různým skupinám obyvatel a vůči politickým soupeřům se u nás po roce 1990 rychle pevně zabydlela. Či se spíše objevila v „obráceném gardu“. Začalo to tím, že novináři a jimi ovládaná média používali slovo „podnikatel“ jako synonymum slova zločinec. Tím dodnes stanovili morální zásady pohledu většiny národa. Bohužel celá tato nenávistná kampaň vůči těm, kteří z toho či onoho důvodu tzv. uvědomělým nevyhovují, byla odstartována do další, vyšší fáze doslova šíleným projevem Václava Havla o tzv. blbé náladě v Rudolfinu v roce 1997.

O té „blbé náladě“ se z nedostatku vlastní invence rozhovořili i nynější prezident a premiér, přičemž oba opomíjejí přičinění politiků. Jak atmosféru v zemi aktuální elity především ovlivňují?

Představitelé současných vládních politických stran, ale i opozice, prakticky neumějí nic jiného než se pokoušet svalit vinu na někoho jiného a podněcovat nenávist vůči politickým oponentům. A hlavně mediálně „vybraným kusům“ k odstřelu, jako byl třeba bývalý kancléř Mynář. O něm všichni řvali, jak nemá prověrky, jak krade, podvádí a zasahuje do věcí, do kterých nemá. Zato dnes bývalý komunistický rozvědčík a současný prezident Petr Pavel národu oznamuje, že jeho nejbližší poradce, „přítel na telefonu“, žádné prověrky nepotřebuje. Mimochodem, když byl Senát a pan Vystrčil takovým bojovníkem proti „špinavostem“ na Hradě za Miloše Zemana, jak to, že mu najednou nevadí doslova převrat na Hradě po nástupu druhé garnitury spolupracovníků Petra Pavla, reprezentované dnes nejen Petrem Kolářem, ale hlavně, jak nás informovaly Lidové noviny, kancléřkou Janou Vohralíkovou. Vypadá to, že původní, pro občany kladně hodnocení spolupracovníci Petra Pavla z doby před volbami byli nahrazeni „správnými“ lidmi. Proti nim vypadala dvojice Mynář – Nejedlý jako nevinní beránci. Náhle vládne z pozadí jako kardinál Richelieu za Ludvíka XIII. pan Kolář a jistí to jeho rodina. Jeho starší syn Ondřej, bývalý starosta Prahy 6, který se proslavil provokováním Ruska kolem kauzy sochy maršála Koněva, dnes kandiduje do Evropského parlamentu za TOP 09. Jeho mladší syn Adam byl dosazen do vedoucí funkce v ČEZ. Prý se uvažuje, že by mohli působit na Hradě oba synové Petra Koláře. Pak by jistě jejich tatínek, „přítel na telefonu“, nepotřeboval být oficiálně Pavlův poradce.