Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová přišla na půdě Evropského parlamentu během přednesu „Zprávy o stavu Unie“ s ambiciózním návrhem na zvýšení cíle pro snižování emisí CO2 k roku 2030 nejméně na 55 procent. Jsou namístě silná slova, že v tom případě je cílem Evropské komise zlikvidovat evropský průmysl a pracovní místa, jaká v komentáři použil poslanec ODS Jan Skopeček?

To není ambiciózní plán. To je technicky nemožný plán. Neboli naivní plán vycházející z neznalosti fyziky.

Pokud by se zcela hypoteticky podařilo tento plán splnit, znamenalo by to likvidaci evropského průmyslu a evropské prosperity. Ekonomické oslabení by následně znamenalo geopolitické oslabení a vydání na milost a nemilost mocnostem typu Čína. Být ekonomicky slabý totiž znamená být zranitelný.

Ono se to ale splnit nepodaří. Ovšem už jen nepodařený pokus o tuhle fyzikální hloupost evropskou ekonomiku oslabí. To je tak, když je populace zlenivělá dobrý bydlem, kterého si neváží, a hledá si problémy, kde nejsou – pak má takové sebedestruktivní nápady.

Německý ekonom a výkonný ředitel Evropského stabilizačního mechanismu Klaus Regling tvrdí, že se evropské ekonomiky nevrátí na úrovně z období před příchodem pandemie nemoci covid-19 dříve než v roce 2022, a zároveň prohlašuje, že zažíváme nejhorší ekonomickou krizi za sto let. Jak trefná jsou jeho hodnocení?

Jsou racionální. Naopak nesprávné byly prvotní odhady, u nichž spíš přání bylo otcem myšlenky, že ekonomický vývoj narýsuje tvar V – tedy rychlý propad, rychlý růst. Tyto původní odhady totiž zanedbávaly tři jevy:

Za prvé, přeregulovanost evropské ekonomiky, zejména pak trhu práce. Tato přeregulovanost typu dlouhé výpovědní lhůty, ale i kurzarbeit a další, odsouvají negativní dopady zmrazení ekonomiky do budoucna a rozpliznou negativní efekty v čase.

Za druhé, odhady zanedbávaly i standardní rozlévání ekonomických efektů v čase, které by platilo, i kdyby byla regulace nulová – v ekonomii to má název „spillover effects“.

Za třetí, tyto odhady nepočítaly s třetí vlnou, ačkoliv bylo naprosto logické s ní počítat.

Pokud jde o míru poklesu ekonomiky, tedy pokles HDP, zcela jednoznačně jde o největší pokles za 100 let. Jde o mnohem větší pokles než třeba za války – což je kuriózní! Podobně paradoxní je to, že lidé na vlastní kůži míru, hloubku té krize zatím nevnímají, protože to, jak se stát předlužil a poskytl všelijaké dotace, zamaskovalo nezaměstnanost. A lidé jsou zvyklí spojovat si, že krize rovná se nezaměstnanost. Nevnímají tedy ty jiné strukturální problémy, které krizi definují. Ve skutečnosti nezaměstnanost je jenom sekundární příznak. A navíc ještě vzroste, až se efekt té státní podpory vyčerpá.

Co je hodně trapné: Jak víte, už v roce 2008 se mluvilo o největší krizi za 100 let. Teď je to ještě větší krize. A co myslíte, jaká bude ta příští? A není to náhoda. Je to zákonitost. Krize má totiž funkci zafungovat jako ozdravovač ekonomiky, jako čistič, likvidátor neefektivit. A politici se ve svém populismu celosvětově v posledních 20 letech zbláznili a začali zabraňovat tomu, aby krize normálně proběhly a zafungovaly jako takový přirozený čistič. Výsledkem je stále větší a větší akumulování nerovnováh v ekonomice. A čím větší nerovnováhy – tím větší krize. Je to logické, že? Takto řečeno to každý musí pochopit. Ale jakmile přijde do tuhého a krize nastane, začne hysterie a málokdo je schopen podle toho jednat.