Při jednání s premiérem v demisi Andrejem Babišem o budoucí vládě vytyčili nový předseda ČSSD Jan Hamáček a první místopředseda Jiří Zimola devět programových bodů. Co s vámi jako zastánkyní stabilního daňového prostředí dělají požadavky na zavedení sektorové daně, navýšení daně právnických osob nebo progresivní zdanění fyzických osob, když je zřejmé, že alespoň v něčem bude muset hnutí ANO sociálním demokratům ustoupit?

Je mi z toho docela nevolno. Sektorová daň je nefunkční. Funkční je taková daň, která přinese dostatek peněz do rozpočtu, aniž nějak zásadně zkřiví chování zdaněného. Sektorová daň je typickým příkladem daně, která je z tohoto pohledu extrémně neefektivní. Dá se jí relativně snadno vyhnout tím, že zahraniční podnik přesune svou výrobu do jiné země. Tudíž zcela změní své chování, a ještě do státní kasy dodá méně peněz. Bity na tom budou domácnosti ve vyšší ceně elektřiny, bankovních služeb nebo dalších produktů, na které se sektorová daň dá uvalit. Smutné a opovržlivé bývají motivy k sektorové dani. Jelikož – jak jsem řekla – je neefektivní, motivací není dost peněz pro rozpočet, nýbrž spíš úlitba davu, rozdmýchávání nenávisti vůči údajně špatným korporacím.

Navýšení daně pro právnické osoby je hrozný nápad zrovna tak. Opravdu upřímně nerozumím tomu, jak je možné, že sociální demokraté pořád nechápou, že přímé daně ekonomiku ničí nesrovnatelně víc než daně nepřímé. Anebo pokud to chápou, bylo by zlotřilé navrhovat něco, o čem vím, že to škodí.

A progresivní zdanění fyzických osob snad ani nemá smysl komentovat. Není to tak dlouho, co jsme ve volbách před pár lety vítali rovnou daň… Nyní bychom se měli vrátit ve vývoji zpět. Přitom progrese díky nastavení různých odpočtů, základů a tak dál existuje už dnes.

Prioritami pro sociální demokraty jsou dále růst mezd a platů, problematika exekutorů i proplácení prvních tří dnů nemoci. Budou prosazovat, aby se velké firmy, které tu mají vysoce nadprůměrné zisky nebo si nárokují státní pobídky, více podílely na rozvoji naší země. Od nich získané prostředky by se investovaly do nastartování masivní výstavby družstevních a nájemních bytů. Komunisté je vybízejí k tomu, aby pomohli projednávat typicky levicové projekty, tedy růst minimální mzdy nebo naplnění státního fondu rozvoje bydlení. Jak hodnotíte tyto jejich záměry?

Musíme to chápat v evropském kontextu. Celá Evropa táhne doleva. To, co kdysi bylo považováno za neomarxismus, je dnes považováno za normální levici. To, co kdysi bylo považováno za normální umírněnou levici, je dnes považováno za pravici. A skutečná pravice u nás dnes téměř neexistuje, respektive je jen velmi okrajová. Beru to tak, že tohle dějinné období prostě musíme nějak přežít, nic víc s tím nenaděláme. A nic víc se k tomu asi ani nedá říct.

Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR vyhlásila letošek Rokem rodinného podnikání a klade si za cíl ukotvit v české legislativě definici rodinného podniku, rodinné firmy a rodinné živnosti. Její zástupci se při úterním setkání s Andrejem Babišem shodli na nutnosti znovuzavedení pozemků a dílen do školních rozvrhů. S premiérem se také domluvili, že se pomocí legislativních opatření pokusí přispět k tomu, aby měla řemesla daleko větší prestiž, než je tomu teď. Může něco z toho – například zavedení mistrovské zkoušky – zvýšit zájem o řemeslné profese a změnit přezíravý pohled části společnosti na práci rukama?

Popravdě nemám moc pevný názor na to, zda zavedení mistrovské zkoušky může zvýšit zájem o řemesla – možná ano, úplně bych to nevylučovala, v očích mnoha lidí to může mít podobný zvuk jako maturita. Faktem je, že šikovný a podnikavý truhlář se dnes má mnohem lépe než nešikovný a líný absolvent vyšší střední školy, ve které se naučil klasické kancelářské práce a něco málo účetnictví… S čím bych ale nesouhlasila, to je zavádění pozemků a dílen do školních rozvrhů. V nějakém minimálním objemu se tyto předměty vyučují už dnes. A jestli si někdo myslí, že se povinným rýpáním v hlíně jednou za měsíc stane z dítěte nadšený zahradník, velmi se mýlí. To jsou přesně ty činnosti, které dítě buď okouká od rodičů a díky tomu k nim získá vztah, nebo neokouká. Tesařem se nikdo po absolvování školních dílen nestane. A navíc je to naprosté plýtvání energií v době čtvrté průmyslové revoluce. Už dnes existují roboty, které jsou schopné obhospodařit zcela samy pole, zasít, zalít i sklidit… Úkolem školy by mělo být naučit kritické myšlení a ovládání těchto robotů, nikoliv jejich nahrazování. To je totálně vyhozený čas.