Pane Krausi, vy jste po všech peripetiích, které vás potkaly v politice, stále zůstal věrný sociální demokracii. Z venku to může vypadat tak, že se z vás nepostavila sociální demokracie a vy tam pořád zůstáváte. Vo vás tam pořád drží?

Pro mě nebylo úplně jednoduché se stát členem sociální demokracie, na druhou stranu jsem členem sociální demokracie už 22 let, a těch 22 let byla léta mého mládí, mého nejlepšího života, byla to léta, kdy jsem té práci v sociální demokracii obětoval své mládí, dětství svých dětí a spoustu sil a energie, a i když zkrátka po té mé kauze jsem odešel ze všech veřejných funkcí, tak v těch stranických jsem zůstal a jsem prakticky stále členem ústředního výboru, byl jsem jím celá ta léta a mám za to, že ta věnovaná energie, čas a všechno okolo do té práce pro sociální demokracii už je natolik významné, že teď odcházet by bylo hloupé a asi i zbytečné.

Ale já se prám na to, když vezmeme jenom fakta v úvahu, tak nakonec vás nikdo neobvinil, nakonec jste nebyl odsouzen, nic se neprokázalo zvenku, to samozřejmě může být tak, že to byla nafouknutá bublina. Vás se nedotýká, že se vás vedení tehdejší sociální demokracie nezastalo?

Tak ta moje kauza, která, dneska už je to evidentní, byla naprosto účelová, mediálně vykonstruovaná, přišla krátce před volbami a její účel byl jasný. Prostřednictvím dehonestace mojí osoby poplivat před volbami sociální demokracii a snížit její volební zisky, protože v té době jsem byl víceméně druhý nejmocnější muž sociální demokracie, a to, že se tehdy sociální demokracie rozhodla razit teorii principu viny s tím, že pokud se prokáže, že obvinění bylo nepravdivé, což se v mém případě prokázalo, je možný politický návrat, byla věc, kterou jsem respektoval, předpokládal jsem a vnímal jsem to i tak, že v té předvolební kampani je to věc pro sociální demokracii důležitá, a nakonec byl to mnohokrát a opakovaně právě předseda sociální demokracie, který od samého počátku poukazoval na to, že to byla mediální kauza, uměle vykonstruovaná a že on se nebude bránit tomu, abych se do vyšších pozic sociální demokracie vrátil.

To, že dneska jsem členem ústředního výboru, to, že jsem dneska předsedou jedné z odborných komisí pro sport, znamená, že v rámci sociální demokracie jsem to svoje postavení nějak spíš neztratil, bohužel se nepovedlo to B, ten návrat do veřejného politického života, ale já vnímám, chápu, že dnes to mediální prostředí a vůbec vnímání veřejně činných osob, zejména politiků, je dneska vnímáno tak, že pokud člověk není mediálně čistý, a je úplně jedno, jestli ta mediální špína byla umělá , nepravdivá nebo vykonstruovaná nebo pravdivá, bohužel je pro veřejný život anebo pro veřejnou funkci víceméně diskvalifikován. Já to beru prostě jako fakt, samozřejmě jsem se s tím nikdy nesmířil, nicméně není to důvod, abych sociální demokracii nepomáhal.

A odstupem času jak hodnotíte postoje některých kolegů. Byl někdo, kdo vás přesvědčil, zachoval se někdo odvážně, byl někdo, kdo vás zradil?

Tak zaprvé, byla řada kolegů, kteří si přidali, kteří i dokonce bych řekl, z té kauzy měli radost.

Třeba kdo?

No tak byla to řada lidí v mém tehdejším volebním obvodu, zejména z Jablonce nad Nisou nebo z některých obcí okolo. Byli to i někteří další lidé, například napříč sociální demokracií, kteří vycházeli tak jako většina občanů z toho co bylo napsáno, a ono když člověk zastává nějakou významnou pozici, a tudíž je jaksi o nějakou tu příčku výš, než spousta lidí, kteří by tuto pozici zaujímali, že jim taková kauza může udělat radost. Na druhou stranu byla většina zejména těch, se kterými jsem spolupracoval, kteří mě znali a viděli výsledky mé práce, kteří mě podrželi, kteří mi pomohli, se mnou spolupracovali.

A někdo konkrétní, kdo vás překvapil svým postojem, ať už v plusu nebo minusu...

Samozřejmě si velmi vážím postoje Jiřího Paroubka, který opakovaně v podstatě dával najevo, že pro něj tato kauza ve vztahu ke mně není nic, co by náš vztah mohlo změnit.

A kdo vás zklamal?

Já si myslím, že žádné konkrétní jméno neřeknu, na druhou stranu ono se ne nadarmo, říká, že podobné kauzy prověří přátelství, prověří kamarádství a že přátelé zůstanou a kamarádi odcházejí, že pochopitelně i takoví lidé, a nebylo jich málo, kteří se v mém okolí objevovali, a já dnes jsem rád, že už se neobjevují.

V jaké kondici je dneska sociální demokracie vašima očima?

Myslím si, že sociální demokracie v tuto chvíli jako jediná z tradičních politických stran je v takové kondici, že je objektivně schopna konkurovat takovým populistickým, programově nedefinovatelným hnutím, jako je ANO. A je to dneska jediná politická strana, která je schopná vést velmi vyrovnaný souboj s hnutím, které nemá politický program a jehož heslem je „bylo špatně a bude líp“.

A řekněte, co vy dnes znamenáte pro sociální demokracii, co přesně znamená ten váš posto toho sportovního ministra?

Sport je agenda, kterou sociální demokracie velmi preferovala, a je možné jednoznačně prokázat, že v období osmiletého vládnutí sociální demokracie v letech 1998 až 2006 se sportu dařilo relativně dobře a dařilo se mu podstatně lépe než v posledních letech. A pochopitelně za posledních zhruba sedm let se sport dostal do situace nechtěného příbuzného nebo chudého příbuzného, a jestliže sociální demokracie v rámci koaliční smlouvy dala najevo, že tento stav chce změnit, tak pochopitelně v momentu, kdy jsem usedl na post předsedy odborné komise, mám poměrně mnoho možností do politiky sociální demokracie v tomto segmentu, který víceméně zasahuje jeden až dva miliony občanů České republiky, velmi intenzivně zasahovat.

Takže jste předseda…

Já jsem předseda odborné sportovní komise, která v podstatě vytváří odborné zázemí pro politiku sociální demokracie v oblasti sportu.

A co si člověk, který se stará o oblast sportu v sociální demokracii, myslí zrovna teď v poslední době o mediální kauze pana Růžičky s údajným půlmilionovým úplatkem?

Víte, myslím si, že ta kauza může být pravdivá a stejně tak pravdivá být nemusí. Zaráží mě na tom to načasování, protože pokud někdo chce někomu ublížit, samozřejmě si vybere dobu, kdy ten člověk je v centru mediálního dění, a jaká jiná doba, než těsně před domácím mistrovstvím světa je vhodná pro to, aby někdo, kdo chce někomu nakopat zadek, když to řeknu obrazně, prostě s takovou kauzou vyrazil. Samozřejmě neznám pozadí, nicméně pokud by někdo chtěl odhalovat nepravosti, měl na to spoustu času v minulých letech, protože pokud mám nové informace, jedná se o záležitost starou několik let.

A nemáte pocit, že český sport je přinejmenším zamořen podobnými věcmi? Byla tady kauza Ivánku, kamaráde…

Víte co? Je sport a je sport. Myslím, že to co je nejdůležitější pro stát, pro vládu, zkrátka pro celou státní správu ve sportu, je vytvářet podmínky pro takzvaný sport pro všechny, tzn. Pro masový sport, pro sport v těch základních článcích sportu, v tělovýchovný  a sportovních klubech, a to se bohužel v posledních letech zhoršilo a dneska je většina sportovních klubů na hranici bídy a přežití, dnes je situace taková, že 80 % výdajů platí rodiny, domácnosti. Z toho se odvíjí problém, že dneska už čtvrtina domácností si nemůže dovolit vynakládat výdaje na sport pro sebe a hlavně pro své děti. Takže řekl bych, to je dneska oblast sportu, která je z hlediska státu velmi zanedbaná. Na druhé straně zejména vrcholový sport, profesionální sport tak jako v současném globalizovaném světe je byznys a bohužel byznysu se nevyhýbají i takové podobné kauzy a v mnoha věcech v první řadě jde o peníze, a jsou to jevy, které jsou negativní, nicméně jsou to jevy, které spadají do sportovního byznysu než do sportu jako takového.