Máme za sebou komunální a senátní volby. Komunálky se většinou hodnotí těžko, každý si najde nějaký svůj úspěch. Přesto, byly referendem o vládě, či nikoliv?

Byly, protože pokud vláda rozděluje společnost tak silně, jako tato, jsou každé volby příležitostí ji oslabit. V tomto smyslu vláda ale referendum ustála, a dokonce z něj vyšla trochu posílena. Jednoznačné je to v Senátu. V obecních volbách ale zároveň zdvojnásobilo své zastoupení také hnutí SPD.

Kdybych měl jmenovat jednoho velkého vítěze uplynulých voleb, byla by to Hana Marvanová, která v Praze získala do magistrátu nejvíce preferenčních hlasů ze všech zvolených zastupitelů, přestože byla původně na nevolitelném místě, a vzápětí byla zvolena i senátorkou na Jižním Městě.

Největším poraženým je Andrej Babiš, který prohrál souboj o jihlavský senátní obvod, do něhož nasadil svou spoluobžalovanou Janu Nagyovou, a hlavně všechnu politickou autoritu a energii. Nepochybně proto, aby na Nagyové ozkoušel své vlastní šance ve volbách prezidentských, protože v obojích je potřeba získat nad 50 % hlasů. Nevyšlo to, a tak teď kandidaturu na Hrad nebude riskovat.

Z okrajových poražených bych ale zmínil ještě exministra zahraničí Tomáše Petříčka. Jeho projekt Solidarita, zahrnující zelené, sociální demokracii a několik menších stran v Praze, získal poloviční podporu oproti samostatné kandidátce ČSSD vedené loni Janou Maláčovou. Na Žižkově, kde to znám zvlášť důvěrně, protože jsem tam vyhrál dvakrát se stejným výsledkem jako letos Marvanová na magistrátu, kandidoval Petříček také a jím vedená kandidátka tu získala necelá tři procenta. Kde zůstali všichni jeho liberální milci? Byl hlupák, když si myslel, že cílem jejich lásky byla liberální sociální demokracie, a ne zničení levice, které jím bylo ve skutečnosti. Snad už to teď chápe i on, ale moc šancí tomu nedávám.