Jak jsme si podle vás zvykli uvažovat o svátku 17. listopadu? A myslíte, že v mysli lidí ještě zůstalo něco z minulého režimu?

Řekl bych, že letos bude vnímání 17. listopadu jiné než dřív. Loni to byl ještě běžný svátek a většina lidí jej nebrala jako nějakou mimořádnou příležitost. Prostě se nešlo do práce a byla příležitost nakoupit nějaké ty vánoční dárky. Letos je ale atmosféra jiná. Ve vzduchu se vznáší migrační krize i krize eura, cítíme, že se blíží nějaký zlom, a nevíme, co bude po něm. To je situace, která lidem připomíná jejich kořeny. Kdybych měl hádat, tipoval bych, že letos bude v ulicích daleko více lidí a daleko více českých vlajek než v roce 2014.

Myslím si, že z minulého režimu si každý člověk, který v něm žil, musí něco nést natrvalo. Není to vždy špatně. Patří k tomu např. schopnost „číst mezi řádky“ v médiích a značná porce skepticismu vůči různým samozvaným spasitelům lidstva. Té není nikdy dost.

Před rokem byl na Albertově zasypán prezident Miloš Zeman sprškou vajíček od svých odpůrců, kteří mu na protest proti jeho počínání ve funkci hlavy státu ukázali červené karty. Za uplynulý rok se prý zhoršil, a tak chtějí ještě přitvrdit. Je dobře, že žijeme v době, kdy každý může takto svobodně vyjádřit svůj nesouhlas, i když to někdy vypadá jako zhrzenost příznivců poraženého Karla Schwarzenberga?

Byl jsem vždycky zastáncem toho, ať každý slovně projeví své názory dle libosti. To je svoboda projevu. V přímé volbě je vždycky někdo poražený a zhrzený, to je normální.

Řekl bych, že česká pouličně-politická kultura je zatím velmi umírněná a zdvořilá. Ve spoustě jiných zemí Evropy se demonstrace zvrhávají v násilnosti, kdy létají dlažební kostky a zápalné lahve a musejí zasahovat policejní těžkooděnci. Dokud se u nás spokojíme s kartami různých barev, to vůbec není špatné. Ale dál by se zacházet nemělo, ani ta vajíčka už nejsou v pořádku.

Letos bude každopádně situace zajímavá, sejdou se příznivci i odpůrci, poměry se proměnily. Jsem zvědav, jak to dopadne.