Jak si vysvětlujete, že znovu ožívá myšlenka stavby kanálu Dunaj – Odra – Labe?

Je tady už jakýmsi zvykem zhruba každých deset let přijít s nějak transformovaným nápadem obnovit přípravu stavby kanálu Dunaj – Odra – Labe. Na konci osmdesátých let jsme dělali studii na objednávku firmy Ekotrans Moravia, v níž měl významné slovo František Čuba ze Slušovic, šlo o trasu Dunaj – Ostrava. Když padl komunistický režim, hned se budovatelé vzchopili a neustále přicházejí s iniciativami na obnovu záměru, postupně se vyvinul v nápad propojit Dunaj s Odrou a Labem.

Pokud jde o ekologické aspekty, jsou za tu dobu důkladně zpracovány a je tady také řada ekonomických studií. Všechny ukázaly, že to je nesmysl a kanál nemá žádné opodstatnění, o tom, že by se vyplatil ekonomicky, se už vůbec nedá mluvit. Z ekologického hlediska je to ale pro naše řeky naprosto zničující.

V čem?

Jsme zemí, kde řeky pramení a odtékají z našeho území. Provoz takového kanálu potřebuje hodně vody, což znamená vodu zadržet ve velkých nádržích a pomalu pouštět a současně s tím zlikvidovat řeky, které se pro účely plavby upraví do velkého provozního koryta, které by v koruně muselo mít šířku sto metrů. Kromě toho se musí upravit koryto řeky, zjednodušeně řečeno, musí se narovnat a zkrátit. Příkladem může být Morava u Lanžhota, kde se koryto upravovalo, aby mohlo sloužit lodní dopravě. Řeka Morava mezi Rohatcem a soutokem s Dyjí byla nahrazena novým korytem s „ladnými“ oblouky a původní délka toku 70,5 kilometru se zkrátila na 37 kilometrů. To znamená, že jsme ukrojili půlku řeky. Ale řeka, to je živý organismus.

Plány kanálu ale uvádějí i jiné možnosti…

Druhá varianta předpokládá, že se přepravní kanál vybuduje vedle současného toku řeky. Ten by ale vznikl v údolní nivě a tam jsou velká jezera podzemní vody, která by byla ohrožena znečištěním. Takové plány jsou v našich podmínkách naprosto absurdní. Jako neabsurdnější nápad vidím jednu z variant, která uvádí, že se bude voda čerpat do našeho systému z Dunaje.

Jaké jsou konkrétní ekologické dopady na řeku?

Lze mluvit například o zvíření sedimentů na dně kanálu a na břehu v důsledku lodního provozu, které poškozuje řasy, vodní rostliny, rybí společenství a také způsobuje rychlejší spotřebu kyslíku a horší odbourávání látek a též nežádoucí přemísťování vodních organismů. Dochází k chemickému poškození – paliva a mazací a antikorozní prostředky mají akutní a chronickou toxicitu a spaliny motorů umístěných mimo palubu způsobují průnik částic starého oleje a sazí do vody.

Kanál by představoval těžký zásah jak do lužních biotopů, tak také do vodního režimu tohoto regionu, poněvadž v utěsněné kanálové vaně podél terasové hrany a souběžně s řekou by omezoval proudění spodní vody z této terasy do lužního území. Řada odtékajících potoků by musela být provedena shybkami pod kanálem. Přístup z obcí kolem řeky Moravy do lužních niv by byl v budoucnu omezen na několik málo mostních přechodů.

A krajina celkově?

Tím, že se trasa kanálu přirozeně koncentruje na toky řek, stává se skutečně závažným problémem zásahů do krajiny v okolí řek a do ekologicky cenných zbytků nivních ekosystémů těchto řek, a to i z hlediska mezinárodního zájmu. Regulované toky, systémy umožňující vzdutí a systémy plavebních komor již dnes mají svůj degradační vliv v povodí Rýna, Dunaje a Odry, přičemž významné dopravně-hospodářské směry přepravy zboží ne vždy v potřebné míře využívají těchto vodních cest.

Megalomanské projekty, jakým je nesporně kanál Dunaj – Odra – Labe, měřící svoji dobu výstavby na desetiletí, jsou navíc jen sotva realizovatelné z hlediska společenského a reálně politického, a pro mnohé dnešní kritiky přestavují utopické záměry. Přesto žije myšlenka této staré vize dále a jsou pravidelně přidělovány rozpočtové prostředky na její postupnou realizaci. Vodní cesta Dunaj – Odra – Labe bude na celé své trase procházet více či méně ekologicky významnými územími.Tato území údolních niv na jedné straně patří ve střední Evropě k nejvíce poškozeným a ohroženým ekosystémům vůbec, na druhé straně jsou v nich zachovány poslední zbytky cenných lužních ekosystémů.

Proč se podle vás o plánech začalo diskutovat právě nyní?

Příčina toho, že se tím dnes někdo u nás zase zabývá, je jasná. František Čuba je senátorem a kdo jiný než on by to mohl našeptávat prezidentu Zemanovi. Čuba ale není sám, je tady celá armáda takových budovatelů, kteří se kolem projektu pohybují, a je to pro ně stále živá záležitost. Jsou to ale stále stejní lidé jako na konci 80. let, připojili se k nim ovšem i mladí nadšenci.

O jaké lobbistické zájmy může jít?

Máme tady Ředitelství vodních cest, ale nabaluje se na to celý průmysl, jehož zájmy se přiklánějí tam, kam se to momentálně nejvíc hodí. S budováním kanálu se objevují spousty nesmyslných nápadů. Kdysi se například říkalo, že se koupí obří velkorypadlo, které bude hloubit kanál a zároveň těžit štěrk a písek, a že se z jejich prodeje stavba zaplatí. Jindy se argumentovalo tím, že kanál poslouží, když bude potřeba odvézt velké výkovky z hutí v Ostravě. Kanálníci si vždy najdou nějaký důvod.

Jaký může být reálný dopravní význam kanálu?

Dopravní posouzení záměru bylo již zpracováno. Příznivci kanálu uvádějí argumenty, že vodní cesta je ekologickým způsobem dopravy, to ale může být pravda jen tehdy, když je ta cesta ve vnitrozemí přirozená a vede po rovině anebo jde o trasu námořní. Pokud ale její vybudování znamená, že naprosto zlikvidujeme údolní nivu řeky, hlásání tezí o ekologické dopravě je nesmysl. V našich podmínkách nemůže být o ekologii ani řeč. Tady se uvažuje v nesmyslných dimenzích, jako jsou nějaká „kompenzační opatření“. V praxi to znamená, že za to, že kompletně zničíme přírodu na jednom místě, jinde se to nějak „odčiní“. Toto přece nemůže být myšlení 21. století, máme tady soustavu chráněných území Natura 2000 a další zákony, a přitom chceme zlikvidovat území a pak se tvářit, že to lze kompenzovat. To je neobhajitelné, není tady přece absolutistický král nebo diktátor, který poručí, a ono se to zrealizuje.

Kanál Dunaj – Odra – Labe by snad mohl být ekonomicky výhodný – nepočítáme-li škody na životním prostředí, především na lužních a jiných ekosystémech podél vodních toků – jen kdyby byl využívaný téměř všemi evropskými zeměmi. To je však také nereálné.

Také se mluví o tom, že kanál bude mít protipovodňový efekt…

Argumenty, které používají zastánci kanálu, jsou účelové a ten, že kanál vyřeší protipovodňovou ochranu, není ani reálný. Dělali jsme studii po povodních 1997, zaměřenou na zaplavované území, a z pohledu ochrany proti záplavám lze pochybovat o tom, že by kanál mohl přispět obecně ke zlepšení, pokud jde o povodňová rizika. Zřízením trasy kanálu s konstantní vodní náplní se sotva zvětší dosavadní retenční objem toku současných a původních starých niv, ale naopak dojde k jeho redukci. Bez ohledu na bezprostřední ztrátu plochy by mohlo dojít i ke ztížení přítoku do určitých retenčních ploch, nebo dokonce k jeho přerušení. Kromě toho kanál vytváří novou bariéru, která by mohla způsobit nahromadění z vnějšku přitékající vody a alespoň silně omezit komunikaci mezi přitékající a odtékající záplavovou vodou mezi řekou a nivou.

V souvislosti s kanálem se mluví o vytvoření čtyřiceti až osmdesáti tisíc pracovních míst...

Pro diskuse obhájců kanálu je typické, že uvádějí samá hausnumera, jinak se to nedá nazvat. Stejně jako dnes nevědí, jestli stavba bude stát sto, dvě stě nebo tři sta miliard, nemohou vědět ani o pracovních místech. Momentálně jde zřejmě jen o to, že chtějí znovu bádat a každý si na tom přihřívá svou polívčičku. Pětadvacet milionů korun na další studii, to je dost peněz, bude se hodně bádat, aby se vše vyúčtovalo, najdou si třeba prodejného ekologa, který dá kanálu dobrozdání. Kanál má navíc veřejnou podporu prezidenta a je třeba zase mobilizovat a vyhlásit vyšší stupeň ohrožení.

Stále oživovaný gigantický projekt vybudovat plavební kanál Dunaj – Odra – Labe v sobě skrývá ekonomický hazard a zároveň ekologickou nezodpovědnost. Investiční náklady, které by musel uhradit stát, se nemohou ekonomicky ani morálně ospravedlnit a představy o vstupu soukromého kapitálu považuji za chimérické. Realizací záměru by se nevratně zasáhlo do morfologie a vodního režimu řek Labe, Moravy, Odry a Bečvy a také nivních ekosystémů, došlo by též k fatálnímu ohrožení zásob podzemních vod v nivách dotčených řek.