Mluvíme spolu ve středu před sedmou večer. Jak to s vámi vypadá těsně před tímto víkendem, běháte ještě někde po kampani?

Je to samozřejmě náročné, teď jsem dorazil na chvíli domů. Ještě dnes večer mám jednu důležitou schůzku, o které budu veřejnost informovat na facebooku. Domluvil jsem si pracovní večeři s předsedou Senátu, abychom se o horní komoře pobavili, zde u nás v Jindřichově Hradci.

Ve čtvrtek večer na pracovní večeři přijel z Prahy předseda Horní komory parlamentu ČR pan Miloš Vystrčil. Foto: archiv J. Chalupského

Tak hlavně že na vás nemusel hledat kontakt na webu, protože to není úplně snadné – na podnikatelském webu jste sekci Kontakt omezil z důvodu vstupu do veřejného života.  Na webu hnutí HradecSrdcemRozumem.cz/senat ale pro změnu nabízíte své telefonní číslo všem, kdo vám poskytnou své číslo a e-mailovou adresu. Jak tohle funguje? 

To číslo funguje a drnčí od rána do večera, takže teď je někde v nabíječce. Ze začátku to bylo srandovní, lidé mi volali i o půlnoci – to jsme jej poskytovali na letáčcích a plakátech. Zkoušeli, jestli opravdu funguje. poslali třeba i zkušební sms. No a zjistili, že opravdu funguje.

Teď před druhým kolem je to opět hektické a mobil je zahlcen spoustou dotazů. Včetně hejtů, což může být možná od sympatizantů konkurence. Někteří se ptají tisíckrát na stejnou věc, stylem „ a co ti Svobodní“, „ a co ta Evropská unie“ a pořád dokola. Teď tedy časově není snadné stíhat na vše reagovat, ale věřím, že po volbách se situace trochu zklidní a číslo bude skutečně sloužit lidem tak, jak bylo zamýšleno.

Pokud někomu, na základě zadaných údajů do webového formuláře, toto číslo nepřišlo, ať je trpělivý – určitě je ve frontě.

Mimochodem vy jste řadě lidí vytřel zrak i zejména proto, že jste vítězný kandidát Svobodných, že ano?

Myslím, že hodně lidí překvapila obecně už moje kandidatura. Mnozí nečekali, že se někdo zhruba po 27 měsících v komunální politice (radní Jindřichova Hradce, pozn. red.) objeví někde – v podstatě „ze křoví“ –  a začne se o židli tahat s bývalých předsedou Senátu.

Je to příběh, který hodně zaujal. Ale stálo za tím poměrně velké racio. Když lidé začnou přemýšlet, řeknou si pak – proč ne. Je to teď, nebo nikdy. Ta konstelace, alespoň pro mě, nebude už nikdy lepší. I ze svého soukromého hlediska jsem si srovnal hlavě, kolik jsem ochoten veřejné činnosti obětovat času vzhledem k rodině, věku, dětem a podobně.

Jste s panem Štěchem opravdu extrémní rivalové, rozdílní kandidáti, třeba i proto, jaký on má k podnikatelům a živnostníkům postoj? Není to tak dlouho, co navrhoval, že chybějící sílou do montoven by mohli být živnostníci…

S panem Štěchem nemám problém, nikdy jsem se s ním neviděl, byť je to náš senátor. Za svůj život jsem ho viděl asi třikrát, z toho dvakrát toto pondělí – ráno v  rádiu a odpoledne v televizi.

Dříve to bývalo tak, že se před volbami objevil ve městě, rozdával dámám růže, občas někde v televizi vidíme, že přestřihl šerpu u hasičské zbrojnice, což je podle mě málo. Takže já ho úplně neznám, někdy asi před třemi lety jsem s ním diskutoval na facebooku – to mě bravurně utřel. Bylo vidět, že jako rétor je připraven, a pokud nemáte data a informace, jaké má on, tak mu samozřejmě nemůžete oponovat.

A co se týká jeho výroků… Dokud nepromluví, je to sympatický pán. Ale když takto promluví, tak… je to špatné. Vzhledem k podnikatelům, živnostníkům a obecně lidem, kteří jsou zvyklí se živit rukama a hlavou a opravdu pracovat, generovat hodnotu, kterou někde směňují na trhu, jsou zmíněné výroky špatné. Myslím, že „živnostníky do továren“ si mohl odpustit.

Koho nejvíce oslovujete, kromě podnikatelů a živnostníků? Komu jste podle vás ještě padl do noty?

Já si myslím, že v podstatě všichni lidé, kteří si nemyslí, že peníze rostou na stromě. A všichni lidé, kteří ví, že když jednomu něco dám, tak druhému musím vzít.

Kdybych měl skupiny specifikovat, tak je to podnikatelská sféra, živnostníci, svobodomyslní lidé, částečně i mladší generace, ale třeba i motoristé – protože motorismus je dneska, dá se říci, takový první symbol nějaké svobody. Jelikož jakmile začnou „šněrovat“ auta, omezovat... Ono auto či motorka býval vždy jakýsi symbol svobody, kdy vám vlají vlasy, ale jakmile vám někdo začne dávat na hlavu helmu a čtvery brýle, chrániče a nesmíte jet víc než 30 kilometrů v hodině, to už jsou trochu prvky a známky určité nesvobody a šněrování.

S tím souvisí například i možnost držení zbraně. Proto mi sedí Strana svobodných. Zrovna ve středu jsem dávala status na facebook, protože jsem cítil potřebu to blíže vysvětlit. Lidé totiž tyto věci komunikují hodně „high level“ a aniž by tomu třeba dostatečně rozuměli, dávají mi nějakou nálepku.

Narážíte na téma Evropské unie?

Ano. Kdo je svobodný, ten chce pryč z Evropské unie. Já jsem ale napsal, že nejsem žádný útěkář z EU. Vůbec ne. Byl bych rád, kdyby ta původní myšlenka se naplnila. Prostor, který bude sdílený pro všechny. Prostor bezpečí, spolupráce, ale prostě jím teď není. Ve chvíli, kdy začne Brusel se svým šněrováním směřovat k tomu, že nám svobody začnou ubývat, začne nás limitovat a vymýšlet na nás nesmysly, které jsme si už zažili v socialismu, budu samozřejmě proti. My už jsme si zažili, že – centrální direktiva nefunguje.

Pojďme nechat volný trh. Když se dva lidé mezi sebou domluví, proč by měl přijít někdo třetí a říkat jim, jak si mají mezi sebou vztahy upravovat? Tedy jsem pro rozhodování na lokální úrovni, ne v evropském  centru, kde málokdo tuší, o čem rozhoduje. To jsou základní premisy.

Pojetí Senátu je různé, někdy se mluví o „pojistce demokracie“. Vy chcete, aby Senát přinášel reakce na podněty z regionu a aby pomáhal ty věci řešit. Buďte prosím konkrétní: Jaké podněty a jak je může řešit?

To je moje parketa. Já jsem se dříve zabýval projektovým řízením, zaváděním změny podle metodiky kvality Six Sigma. Tedy když dochází k nějaké změně, tak aby byla přijímána, aby jí lidé rozuměli a když něco nejde, tak všichni musí vědět, proč to nejde (a neobjeví se pak tuny petic a podobně). Poté jde o nějaký logický sled kroků, které musí následovat, aby celý záměr zafungoval ideálně. Nedá se skákat z jednoho kroku na kroku, protože ve finále vznikne potíž.

Když toto promítnu do té „mocné“ vizitky senátora, kdy pro řadu myšlenek a změn v regionu je potřeba mít aktivní podporu – ať finanční nebo aby někdo s něčím na ministerstvu „pohnul“ – tak v tomhle vidím velkou přidanou hodnotu. Akční senátor, který se nenechá odstrčit, a bude analyzovat problémy, objeví, kde je jádro pudla a najde vhodné řešení, přivede klíčové lidi ke stolu, kteří o záležitosti rozhodují…

Příklad je třeba senátor Eybert, který pomohl s doděláním dálnice D3. Řeklo by se senátor, který jenom sedí v horní komoře a je pojistkou demokracie, ale pohnul s tím významně. Takových případů je více.

V Jindřichově Hradci se bude budovat velké sportoviště, řada nových silnic, protože na ně se leta nesáhlo – jde o investice, do kterých vstupuje řada stran a úřadů. A když se něco brzdí, ať vědomě či nevědomě, je třeba to občas trochu „prošťouchnout“. Jsem přesvědčen, že s mým naturelem mi nikdo dveře před nosem nezavře.

Na jednom plakátku máte uvedeno, že se budete zabývat lokálními bolístkami, jako například zubaři. To mi za prvé nepřipadá jako lokální, ale celostátní problém, a druhá věc je, jestli tohle zrovna senátor zvládne vyřešit?

Když půjdete po nitce problému, tak se dostanete k větší záležitosti. To není o tom, že někdo zrovna šel do důchodu. Zubaři jsou celkem zapeklitý průšvih. V Pelhřimově je to velký problém, v Hradci je to o malinko lepší, dokonce Pelhřimáci jezdí do Hradce.

Mám výtečného kamaráda stomatologa, který pořádá i mezinárodní sympozia, lítají za ním lidé z celého světa na školení. Pochopil jsem, že první věc je zdravotní pojišťovna, která péči financuje. Oni by zubaři sami věděli, v čem je problém, ale právě to musí někdo „prošťouchnout“, a to teď nikdo nedělá. Třeba pan Štěch se tím nezabývá.

Mám to vyzkoušené ze zastupitelstva: Kdybyste viděla, co jsme byli schopni zařídit i z opozice v komunálu! To je jako střílet góly ze střídačky.

Mít Chalupského za krkem s facebookem není žádná sranda.

Je to taková stará metoda, kdy někdo řekne, že „to nejde“, mnozí odkývnou a nejede přes to vlak. Ale vy se s tím nespokojíte a když chcete znát argumenty, tak vlastně nejsou. Jsme takoví strašáci bubáci, ale pak do toho skočíme, a věci jdou.

Možná to vychází z podnikatelského naturelu…

To určitě. My jsme odkojení ohněm. Pro nás neexistuje, že něco nejde. Když řeknu „no jo, co se dá dělat…“, tak večer nemáte v pokladně nic, druhý den jste hladová a třetí den mrtvá. Pokud tedy nejedete dotace a podobné rakovinové nesmysly. Vycházet se zákazníky, být tu pro ně dlouhodobě, ne si ho přehazovat a vysvětlovat mu, co všechnu musí a co nejde.

Jsem ze severních Čech a tam lokální bolístkou také jsou zubaři a rovněž i další věc, kterou u vás vidím – „zrušení obchodu s nepřizpůsobivými“. To by mě zajímalo, jaký tedy na to máte recept?

Měli jsme zde člověka, který provozoval ubytovny v Kladně, a protože tam s tím měl problém, tak dodělával bytový dům v Jindřichově Hradci. Už to bylo za minutu dvanáct a hrozilo, že sem přijde nějakých dvě stě nepřizpůsobivých, což by pro 20tisícový Hradec bylo smrtící. Museli jsme se do toho i jako opozice obout. Sociální problém, to nikdo moc nechtěl řešit…, na radnici bylo ČSSD.

Řešení jsme našli. Povedlo se nám dům odkoupit. Zastavili jsme si tedy aktuální „krvácení“ a řekli jsme si, že uděláme soubor opatření. Nevěřím, že samospráva je natolik bezbranná, aby si mohl kdokoli přijít a zničit místním lidem život. Spojil jsem se i s renomovanou právničkou na správní právo a začali jsme řešení dávat dohromady. Nazvali jsme jej „vozovou hradbou proti obchodu s chudobou“. Jde asi o 13 bodů, co vše se dá udělat.

V Mostě pro změnu přišli s 15 opatřeními, ale po roce a tři čtvrtě nikde nic – téměř vše naráží na legislativu, kterou neovlivní obce…

Právě. I řeku Amazonku můžete zastavit holou rukou, pokud budete u pramene. Ale jakmile nejste u pramene, tak dál vás to prostě utopí. Senát je ten pramen. Proč bychom se s tím horkotěžko prali ve městě, když to můžeme u pramene holou rukou zastavit.

Prostě se musí nějak redesignovat doplatky a podobně, i pro nepřizpůsobivé je to špatně – jim se prostě nevyplatí pracovat, když mají ty samé peníze, za které předtím celý měsíc leželi u televize, možná ještě za větší.

Vy jste na komunální úrovni zavedli jakousi „záruku defenestrace“. Asi by stálo za to říci, o co jde?

S tímto nápadem jsme šli do komunálních voleb. Zaznívalo, že vždycky se v zastupitelstvu někdo uhnízdí – když ptáčka chytají, pěkně mu zpívají. My jsme říkali: ne ne. Dokud budeme mít vaši podporu – protože o ní to celé je – tak nás lidé nebudou číst, nebudeme mít vizibilitu, a nebudeme mít jako opozice sílu.

Pokud budeme zastupitelskou práci vykonávat dobře a bude vám vyhovovat, tak na radnici zůstaneme. Když budeme pracovat špatně, tak odejdeme a přenecháme prostor dalším. Každý rok se pravidelně ptáme naší komunity na facebooku, celé kandidátky a jejich spřízněných osob. A zatím zůstáváme, poměrně jednomyslně.

Těžko říct, jestli by taková sebereflexe fungovala v české vysoké politice… Co byste ještě na závěr řekl před druhým kolem senátních voleb?

Celý smysl pro mě je v pojetí Senátu. Neměl by být „jen“ onou pojistkou demokracie či spíše záchrannou brzdou – protože by se aktivovala, až kdyby se začlo něco nekalého dít. Kdyby chtěl někdo přepisovat Ústavu, tak za ni můžete zatáhnout a demokracie zůstane fungovat.

Jde mi o aktivní práci, směřovanou do regionu. Aby jednotlivým starostům byla tato pozice pomocnou rukou.

A trochu více ji posouvat do racia – očima podnikatelů, živnostníků, normálních běžných rodin, které musejí počítat, mají nějaké rozpočty, musejí se nějak chovat… Když si půjčím peníze, je normální je vrátit i s úrokem.

Aby základní mechanismy, které znali naši dědové a babičky, prostě fungovaly. Abychom si nenamlouvali, že peníze rostou na stromech a dluhy se platit nemusí. V zásadě ani do té školy se nemusí chodit. Protože proč bych něco studoval, když pak půjdu do politické neziskovky...

Finální zpráva ode mne zní: Aby se lidé nebáli změny. Volič nemá co ztratit. Když zůstane za náš senátní obvod pan Štěch, zůstane vše jako teď, horší to asi nebude. Nebo lidé zvolí změnu a pustí do Senátu někoho mladšího, někoho, kdo má energii, a je šance, že se věci zlepší. A když ne? Tak mě za nějakou dobu „vyhodí“, to je jednoduché.