Jak byste jako advokátka z pohledu práva a svobod zhodnotila rok 2022?

Právo i svobody občanů se zhoršují a tento trend potvrdil i rok 2022. Svobody ubývá, regulací přibývá. Právo je užvaněné, nesrozumitelné, je ho mnohem víc, než potřebujeme, automaticky poslušně přijímáme tisíce zbytečných norem Evropské unie. Prostor pro svobodný život se občanům zhoršuje. Hřebíčkem do rakve svobody je tlak na stíhání fake news a snaha právně upravit takzvané dezinformace. Ti, kteří za tyhle novoty bojují, na ně dříve nebo později doplatí taky.

Co nám posledních 12 měsíců prozradilo o českém soudnictví, státním zastupitelství a spravedlnosti v České republice?

Soudy a spravedlnost jsou až na konci řetězce, jakkoli je nechci slepě hájit. Na začátku problému je pitomý, nesrozumitelný nebo zbytečný zákon. Stav práva se zásadně podílí na nepředvídatelnosti soudních rozhodnutí i na délce soudních řízení. Čím komplikovanější zákony, tím více prostoru pro cesty, jak se vyhnout povinnosti. A pokud jde o spravedlnost – nezapomeňte, že to je termín morálky. K soudu se vlastně nechodí pro spravedlnost, ale pro rozsudek, což je dáno tím, že soudce není pánbůh, ale jen člověk.

Jak si podle vás vedla česká vláda v obtíženém roce válečného konfliktu, energetické krize a rostoucí inflace?

Jsem hluboce zklamána z české vlády. Měla být pravicová, ale není. Více zakazuje, více nařizuje, více přerozděluje. Chtěla být jiná než její předchůdkyně, ale pokračuje ve stejných krocích. Premiér, který byl kdysi tolik kritický k eurobuzeraci, jí teď sám poklonkuje. Přála bych si ministry moudré a statečné. Odvahy je mezi normálními lidmi mnohem více než mezi politiky.

A jak byste shrnula výsledky českého předsednictví v Evropské unii?

Předsednictví? Jaké výsledky máte na mysli? Žádných jsem si nevšimla. A upřímně – vtip praví, že každé předsednictví je úspěšné. Je to jen taková hra. Ozvučit sály, vyzdobit stoly, ubytovat papaláše, odmávnout předem dojednané směrnice… ještě něco? Od statečného premiéra bych očekávala, že první den českého předsednictví smete ze stolu nalinkovaná témata a dohodnuté scénáře a nastolí vlastní téma roku 2022. Že použije roli předsednictví a bude moderovat eurodebatu. Nic takového se bohužel nestalo.  

Válku dezinformacím vyhlásil ministr vnitra Vít Rakušan. Došlo k zablokování webových stránek, chystá se nová legislativa. Na Rakušana se kvůli tomu snáší kritika a je označován za cenzora. Pro Aktualne.cz k tomu řekl: „Toto je možná jeden z nejpovedenějších výtvorů dezinformační scény. Já nejsem cenzor. Já jsem liberál.“ Jak to tedy s tou svobodou projevu a cenzurou v Česku je?

Svobodu projevu jsme měli v ústavě zakotvenou i před rokem 1989. K tomu, aby se normální člověk nebál říkat, co si myslí, nestačí mít formální dovolení v zákoně, ale je třeba podporovat svobodu slova na všech úrovních – nikoli ji omezovat, zastrašovat a spoutávat. Naše vláda se chová v tomto směru hůř než ta socialistická. Zažívám to sama na každém kroku.

Od mého zvolení do Senátu mi píší desítky lidí, jak se bojí říkat své názory nahlas, protože na spoustu témat je dovolen jen jediný názor. Jiné názory nebo dokonce i jen otázky či pochybnosti z veřejnoprávních médií neslyšíme, lidé jsou za ně uráženi, umlčováni i vyhazováni z práce. Ani na půdě Senátu nemůžete přednést pohled na věc odlišný od vládní linie, aby se nezvedl některý poslušný přisluhovač, který vám okamžitě slovně nafackuje.

Kam jsme se to dostali? Je vidět, že cenzoři žijí jen ve svých bublinách a vůbec si nedovedou představit, že je normální mít rozličné názory na cokoliv. Názor přece vzniká během celého lidského života v důsledku různých zážitků a zkušeností. Proto mají lidé různé pohledy a lidé mají i právo je mít.