Tento měsíc veřejností otřáslo hned několik útoků, hlavně v Německu a ve Francii. Co na tyto události říkáte?

Je smutné, že počet útoků přibývá a stávají se realitou, se kterou musíme počítat. Islámský radikalismus v dnešním globalizovaném světě příliš snadno překonává hranice. O to je to ale větší výzva pro bezpečnostní složky jednotlivých členských zemí EU a jejich vzájemnou spolupráci i pro pohraniční síly členských států střežících vnější hranici včetně agentury Frontex, která je odpovědná za jejich koordinaci. V neposlední řadě je nutná úzká spolupráce mezi členskými zeměmi EU a NATO, včetně Turecka, jakkoli to je vzhledem k vývoji v této zemi dnes dost problematické.

Německo je naším sousedem, tedy se útoky vlastně čím dál tím víc blíží k nám. Budeme podle vašeho názoru zažívat něco podobného i u nás?

Situace v naší zemi je úplně jiná. Zatímco v západních evropských zemích docházelo k řadě migračních vln, my jsme byli odděleni železnou oponou a projevovala se u nás naopak emigrace. Ani po pádu železné opony se u nás nevytvořily silné muslimské komunity. Je to zvlášť patrné nyní, kdy nás migrační krize prakticky nezasahuje a migranti z muslimských zemí používají Českou republiku spíše jako tranzitní zemi směrem dále na západ či sever Evropy.

První z této série útoků začal v Nice, následovaly další, myslíte, že se útočníci vlastně svými činy inspirují?

V živé paměti mám ještě teroristické útoky z Madridu v roce 2004. Tehdy šlo o jednoznačně dlouho plánovanou a dobře koordinovanou akci. Dnes to vypadá spíše na útoky jednotlivých buněk, které působí nezávisle a zřejmě se navzájem inspirují. Takové útoky sice nemají tak hrozivý dopad, ale o to hůře se jim předchází.

Objevily se i hlasy, že ohledně Nice šlo o selhání bezpečnostního systému, policie... Ptají se, jak se mohl nákladní vůz při takové akci vůbec dostat mezi lidi. Co si o tom myslíte?

Těžko mohu posuzovat reakci bezpečnostních složek. Na to nejsem expert. Mohu ale říct, že obecně ve Francii existovaly signály o radikalizaci určitých skupin už před několika lety, například se množily útoky vůči židovské komunitě.

Mnozí lidé v Německu už toho mají lidově řečeno dost. Kancléřka Merkelová tvrdí, že to „zvládnou“. Dá se podle vás tato situace zvládnout? A jak?

Dnešní migrační vlna není co do počtu běženců větší než ta, kterou Německo zažívalo například v devadesátých letech. Problém ale je, že běženci přicházejí většinově ze zemí velmi kulturně odlišných, navíc s naprosto nereálnými představami o způsobu života, pravidlech, tradicích, právech i povinnostech v evropských zemích. V takto masovém měřítku je integrace jen těžko představitelná. Je proto nezbytné vyslat běžencům jasný signál, jaká je životní realita v Evropě a jak odlišná je od jejich představ. Tady se dají velmi dobře využít sociální sítě. Je také třeba zajistit budování a podporu uprchlických táborů přímo v muslimských zemích, odkud k nám běženci míří a s těmito zeměmi úzce spolupracovat, jakkoli je to někdy velmi složité.

Všechny tyto tragické události samozřejmě hrají do karet těm, kteří poukazují na to, že s migranty přicházejí i teroristé. Souhlasíte s tím, přijímat uprchlíky i za této situace?

Nesmíme plést dohromady dvě věci, jednou věcí jsou migranti, kteří přicházejí z rozličných důvodů, ať už si chtějí vylepšit svou životní úroveň nebo v některých případech se zlými úmysly. Tito ale nemají žádný nárok v našich zemích získat status uprchlíka, který náleží jen tomu, kdo prokáže ohrožení na životě či jiném zásadním právu či svobodě. A i v tomto případě je nezbytné vždy vyhodnotit bezpečnostní riziko. Už v minulosti jsem zdůrazňoval, že tyto procedury mají probíhat v prvé řadě na našich vnějších hranicích v takzvaných hotspotech, nebo už přímo v muslimských zemích, odkud k nám běženci míří. Jen tak snížíme bezpečnostní riziko. A tady máme pořád co dohánět.

Někteří politici stále tvrdí, že to nemá vlastně s migranty nic společného. Jaký je váš názor?

Já jsem realista. Rozhodně nechci v naší zemi vyvolávat paniku a vytřískávat z ní politický kapitál, také ale nemohu tvrdit, že bezpečnostní rizika neexistují, když jsou tak zjevná.