Jak se snáší nové zákazy a opatření na menším městě? Jsou u vás občané disciplinovaní, i když jistě se najdou nějací "rebelové", nebo je to jinak?

Není žádnou neznámou, že některé samosprávy byly pár kroků před vládními restrikcemi. Například u nás ve Štěnovicích byl starostou obce vydán zákaz vstupu do místních obchodů a lékařských zařízení bez ochrany obličeje ještě před vydáním vládního nařízení, což kvitovali především provozovatelé obchodů. Snad nejzodpovědněji se ke starostovu nařízení postavili vietnamští prodejci. Ti mimochodem dokáží být v této situaci mimořádně solidární. Krátce poté, co byla vydána vládní nařízení, zaslal ministr Hamáček starostům výzvu k intenzivnější spolupráci s policií s cílem „vyčistit“ veřejná prostranství od těch, kteří vládní nařízení nerespektují. Této možnosti jsme párkrát využili a domnívám se, že to přineslo kýžený efekt. Obecně ale musím naše občany pochválit. Jsou povětšinou uvědomělí a sami ještě napomínají ty méně ukázněné.

Lidé na to všechno nejsou připraveni. Hovoří se o tom, že by mohla vzniknout všeobecná "ponorka". Vidíte to také tak?

Všímám si, že v souvislosti se situací je v médiích hlavního proudu dáván stále větší prostor různým psychologům či terapeutům. Pochopitelně. Jsou-li nějaké typické znaky pro současnou západní civilizaci, tak mezi ně jistě bude patřit netrpělivost a neschopnost jakési vzájemné snášenlivosti. Koncentrace těchto nedobrých vlastností musí být zákonitě vyšší v rodinách, kde není zrovna obvyklé trávit čas společně. A co si budeme povídat - tak je tomu velmi často. Je to tedy velká zkouška, s níž se, jak věřím, český národ vypořádá.

Kdysi v každé obci byly sklady Civilní obrany, každý měl svoji masku, kterou si několikrát za rok i vyzkoušel. Vědělo se, kde jsou kryty, kam se ukrýt, co dělat. A dnes....Jak je to dnes na menším městě i v případě "krizového řízení"?

Ukázalo se, že jsme vystrašení, chaotičtí, bezkoncepční. Je zjevné, že Evropa je vesměs slabá, neschopná se účinně bránit či chránit, což je hrozivé zjištění, které se může snadno proměnit v paniku poté, co si uvědomíte, jakým dalším výzvám bude starý kontinent čelit… Konfrontace na řeckých hranicích mezi Řeky na straně jedné a Turky s uprchlíky na straně druhé napovídá, jaké nesnáze nás čekají. Je nasnadě vzít si ze současné situace ponaučení a zařadit mezi naprosté priority skutečnou ochranu obyvatelstva. Zdá se, že to mnohé evropské státy chápou a já si dovolím tvrdit, že i přes různé kiksy, kterých jsme občas svědky, a kterých se sami dopouštíme, patříme i my mezi ty chápavé. Kdo však jakoby padl do hlubin rezignace a absence zdravého rozumu, jsou například Švédové a Nizozemci. Celou bezradnost završuje úřední aparát Evropské unie, který se prokázal jako totálně neakceschopný, zbytečný, překážející.

K místním samosprávám: Je evidentní, že starostové o rozum povětšinou nepřišli, že dokáží jednat racionálně, pohotově a že jsou schopni pozoruhodné improvizace. Obce vyčleňují každý rok poměrnou část finančních prostředků na řešení krizových situací. Vždy to bylo považováno za nutné zlo, kterým jsou akorát tak blokovány prostředky na případné investice. Nyní se ukazuje, že nejen že nestačí mít připravené finance na řešení krizových situací, ale že je potřeba mít plán ochrany obyvatelstva, který bude pravidelně aktualizován a bude v praxi použitelný tak, aby se jasně vědělo, jak vyčleněné finance účelně vynaložit.

V tom však musí mít obce patřičnou důvěru státu. A po zkušenosti s koronavirem je zřejmé, že si ji zaslouží. Brzy jsme pochopili, že se nemůžeme na nikoho spoléhat a že musíme jednat!