Někteří z nás si před pár dny připomínali nedožité 80. narozeniny Václava Havla. O prvním prezidentovi České republiky se tak opět hojně v hovořilo v médiích, televize vysílaly vzpomínkové dokumenty, piazzetta Národního divadla byla přejmenovaná na náměstí Václava Havla... Nebylo toho humbuku kolem Havla až přespříliš? Nevytváří se tady nějaký nový kult osobnosti? Publicista Petr Štěpánek k současné situaci před časem na Facebook napsal: „Kim-ir-senizace Václava Havla, fučíkizace Věry Čáslavské...“ Vypovídá tento výrok o něčem?

Vypovídá to o charakteru celého národa, který nejspíše ztratil svou hrdost v době, kdy byl připraven bojovat proti Hitlerovi, šel nadšeně do mobilizace a po zradě mocností a i našich tehdejších politiků se musel potupně sklonit a vzdát se bez boje. A od té doby se zřejmě datuje ta „neobyčejná“ schopnost – servilnost – se vždy „přitulit“ k těm, kteří momentálně vládnou. V případě Václava Havla to bylo ještě umocněno dlouhým obdobím komunistické totality, které bylo na chvilku přerušeno pražským jarem a pak se národ zase ohnul a přizpůsobil.

Málokdo už si nyní vzpomene, že lidé na Václavském náměstí skandovali „Dubček na Hrad“, protože Václava Havla prostý lid vůbec neznal. Ale Dubček byl reformní komunista a tady bylo potřeba postavit do čela někoho se zajímavým a ještě dramatickým životním příběhem a v tom případě byl ideálním představitelem Václav Havel, který se stal rázem „miláčkem“ národa a on „porazil“ komunisty, kterých byl plný národ…

Co pro vás osobně Václav Havel znamenal a jak na něj vzpomínáte? Doslechla jsem se, že jste se s ním osobně znal, dokonce vaše rodina měla prý k té jeho docela blízko...

Václav Havel se opravdu stal symbolem převratu, byl charismatický, neokoukaný, vyjadřoval se – v začátcích – naprosto srozumitelně, lidé rychle přehodili kabáty a vše mu věřili, včetně příchodu ekonomického zázraku, přestože o ekonomice neměl ponětí. Moje máma byla redaktorkou časopisu Divadlo, který vedl pozdější ministr kultury a vynikající překladatel Milan Lukeš. V tomto časopise se sešla řada vynikajících osobností – Leoš Suchařípa, jeho žena Míša, Zdeněk Hořínek, Jana Patočková a mnoho dalších externích přispěvatelů, včetně mého táty a na různé akce tam chodíval i Václav Havel. Já byl tenkrát malý kluk a často jsem za mámou do redakce jezdil a tam jsem se poprvé s Václavem Havlem setkal... Na druhou stranu musím říct, že moji rodiče byli asi jedni z mála lidí, kteří Václavu Havlovi napsali dopis, ve kterém mu rozmlouvali vstup do politiky a na prezidentský post…