Exprezident Agrární komory ČR, jeden z nejvýznamnějších českých potravinářů Zdeněk Jandejsek například na setkáních Klubu 2019 často varuje před dovozem potravin ze zemí takzvaného Mercosuru, jako je například Argentina… Čeho se tedy v tomto směru obávat?

V první řadě je nutné obávat se toho, že to jsou úplně jiné standardy než u nás. Systém chovu, kvalita, krmení…  to všechno je o něčem jiném. Amerika běžně používá geneticky modifikované komodity, jak sóju, tak třeba kukuřici, což u nás oficiálně v rámci EU GMO není povoleno a Evropa stále nemá jasno v oblasti používání GMO. Takže na jedné straně tvrdíme, že to tady nechceme, a na druhé straně to sem vozíme, krmíme s tím zvířata, vozíme si sem maso, kdy jsou zvířata odchována na GMO a tváříme se, že je všechno v pořádku.

U nás máme systém identifikace zvířat, kdy u každého hovězího víme přesně, kdy a kde se narodilo, kdo jsou rodiče toho zvířete, víme, kde bylo odchováno, vykrmeno, poraženo…. Je to tak u hovězího. Víme původ vepřového i drůbežího. Jak my máme občanku, tak u toho hovězího existuje pas. Je to všechno pod přísnou kontrolou. A to samozřejmě všechno něco stojí. Na druhé straně tady kupujeme třeba hovězí, kde víme, že to bylo někde vykrmené, a to je všechno. My máme požadavky na naše chovatele a naše zemědělce výrazně vyšší než na ty, kteří k nám dovážejí. Takže opět není možné konkurovat. Vždyť jsou to nesmysly!

Když se vrátíme k českému masu a vůbec k českým potravinám, je pravda, že bývá v obchodech označená jako „česká potravina“ třeba i ta, která tak úplně „česká“ není? Jak to je?

No tak, máme označení, kde je uvedeno, že je vyrobeno podle české cechovní normy. A mnozí zákazníci, když vidí vlaječku a že je to podle české cechovní normy, tak si řeknou, že je to česká potravina. Pozor, česká cechovní norma znamená, že jde o postup výroby, ale absolutně nic to nemá se surovinou. Když to splňuje podmínky pro českou cechovní normu, tak to automaticky neznamená, že je to potravina, která pochází z českých surovin. Myslím, že je to hrozně zavádějící pro spotřebitele. Protože mnozí, když tam vidí českou vlaječku, tak si myslí, že je to česká potravina.

Česká potravina má označení logem s českou vlajkou a s nápisem „Česká potravina“ nebo slovy „Česká potravina“. Proto si myslím, že by bylo dobré, když je něco vyrobeno podle české cechovní normy, aby tam nebyla česká vlajka. Spotřebitel se musí dnes zaměřit na to, jestli je například v oválu CZ, tedy že je to podnik, který je opravdu v České republice. Opět ale jenom zjistí, že potravina byla vyrobena v České republice.

Ale z hlediska surovin je to ještě složitější.  Protože vlastně nemáme běžně označené potraviny, z jaké suroviny jsou vyrobeny. Takže pokud je maso zpracované, tak se spotřebitel nedozví, že salám je třeba ze španělského masa. A může být vyrobený i v ČR. Toto by bylo dobré v dalším období vyřešit, protože spotřebitel by měl vědět, co kupuje a odkud pochází surovina.

Evropská komise již nějakou dobu říká, že masná velkoprodukce není dlouhodobě udržitelná a mluví o potravinových alternativách, jako je například hmyz. Co na to říct? Dokáže hmyz plně nahradit maso?

Myslím, že v roce 2018 Evropská komise schválila a považuje teda za bezpečné tři takové alternativy hmyzu, které by nám měly v podstatě zabezpečovat kvalitní bílkoviny. EU jasně definuje hmyz a výrobky z hmyzu jako novou potravinu ve smyslu tohoto nařízení. Určitě je to nesmysl, abychom takovým směrem uvažovali a chtěli tak nakrmit obyvatele naší země. Kdybychom opravdu neměli podmínky na chov hospodářských zvířat, na produkci masa v běžném systému chovu, strádali bychom a jediná alternativa by byli tito brouci... ale takto to přeci není. Nejsme v takové situaci. A nemůžeme to považovat za normální a běžné.

Ano, v některých zemích v minulosti byl tento systém – aby se lidé vůbec nějak uživili, tak museli jíst téměř cokoliv, tak začali jíst brouky, nebo třeba hlodavce. Nemyslím si, že by si každý dal třeba pečeného potkana. Tyto alternativy souvisejí jednak s kulturou, která je úplně jiná u nás než v zemích, kde je potravou hmyz nebo maso netopýrů, hlodavců apod.

A navíc, jak říkám, máme opravdu podmínky na to, abychom vyprodukovali kvalitní hovězí, vepřové, kuřecí, ovčí, kozí... Takže můj názor je, ať si každý jí, co chce – ale je nesmysl, abychom takovým způsobem našim obyvatelům nutili alternativy. Nevede to k tomu, že by to zvyšovalo kvalitu našeho života.

Je tedy namístě bát se například i nějakých zdravotních rizik, alergií…?

No tak, hmyz je připravován k jídlu většinou kompletně i s trávicím a s vylučovacím traktem. Nikdo z nás nejí například drůbež se vším… A hmyz nežije většinou v čistých prostorech. Takže to jsou opravdu alternativy, které dle mého názoru nemají pro kvalitu našeho života přínos. Proteiny dokážeme získat z kvalitních potravin vyrobených v našem mírném podnebním pásmu, v podmínkách, které známe.