Evropa je konfrontována s největší uprchlickou vlnou za poslední desítky a možná stovky let. Jsou příčinou novodobého „stěhování národů“ sucho, hlad a nepokoje v Africe a na Blízkém východě, nebo i Evropě, destabilizace jednotlivých, většinou uměle vytvořených států? Kde jsou podle vás viníci?

V dějinách lidské civilizace jsme zažili bezpočet větších či menších stěhování národů. Někdy probíhala spíše evoluční a pokojnější cestou, nezřídka  měla charakter dobyvačných a lupičských pochodů a nájezdů, zejména z východu a z jihovýchodu do Evropy – kupříkladu Avaři, Hunové, Mongolové, Osmané. Pohyby a posuny národů, popřípadě etnických skupin měly vždy více příčin. Jedněmi ze základních příčin byly nerovnoměrnost vývoje, využívání přírodních zdrojů a bohatství v jednotlivých regionech, ale i celosvětově. Vždy byly regiony, národy a etnické skupiny, které se vyvíjely pomaleji oproti jiným, což pochopitelně nemuselo být z úhlu dnešního pohledu nutně vždy špatně. Nezřídka si některé národy podrobovaly národy jiné, měnily se hranice, měnili se panovníci, ale docházelo i k živelným katastrofám, popřípadě k epidemiím a oslabení některých národů či etnických skupin ve prospěch jiných apod.

V současné době jsme zřejmě svědky situace, kdy země Evropské unie jsou v zásadě sociálně stabilní, ekonomicky prosperující a zajišťující vysokou míru svobody, což se kromě několika vyspělých zemí mimo EU o zbytku světa povětšinou říci nedá. Statisticky sledujeme již delší dobu rozevírání nůžek prosperity mezi zeměmi bohatými, kam patří země EU, a zeměmi chudými, kam náleží téměř všechny země Afriky a významná část zemí Asie. Většina chudých zemí není schopna svým obyvatelům zajistit základní životní potřeby, o zajištění dodržování základních lidských práv a svobod nemluvě. Vidíme konkrétně, že kupříkladu na malých afrických územích je hranice obehnána vysokým plotem se silnými hlídkami, aby nebyl možný průnik běženců.

Přitom je nutné vidět, že ve světě existují technologie, které by byly schopny zajistit alespoň základní soběstačnost většiny hospodářsky slabých – rozvojových zemí. Situace se jeví tak, že sama podstata kapitalismu a kapitalistického rozvoje potírá sama sebe a působí ve skutečnosti jako brzda rozvoje těchto zemí, které nemají peníze a zdroje na to, aby dokázaly zavést a realizovat nové technologie v zemědělství, průmyslu, využít efektivně lidské zdroje. A pokud některé rozvojové země mají i určité nemalé nerostné bohatství, toto je vlastněno pouze skupinkou nenasytných vládců, kteří namísto aby podpořili vlastní lid, raději utrácejí peníze utržené za prodej nerostů nákupem zbraní a zbrojních technologií na vyvolávání nesmyslných válečných konfliktů. Koneckonců proč by tyto elity investovaly peníze do rozvoje vlastního národa, když hloupé mase lidí se tak pohodlně vládne! Byly by sami proti sobě. Činnost těchto vládců je pochopitelně podporována kruhy, které mají zájem vyrobit a prodat co nejvíce zbraní včetně servisu a zázemí k tomu.

Ovšem výrobci zbraní, kteří jsou zpravidla z vyspělých zemí, argumentují v této nebezpečné hře, že pokud by nevyráběli a neprodávali zbraně, které následně prodávají většinou v rozvojových zemích, museli by své podniky zavřít, a tím by přišlo o práci velké množství lidí, zpravidla z vyspělých zemí.

Co vlastně dělá OSN, jak se angažuje, či spíše neangažuje?

Viníků tohoto nevyhovujícího stavu je tedy více, zpravidla jsou to egoistické a soukromé zájmy jednotlivých vládců či vlád rozvojových zemí, ale zároveň soukromé zájmy subjektů z vyspělých zemí, které na tomto stavu profitují, zejména výrobci zbraní a dodavatelé servisu k nim. Všichni přitom říkají, že pokud bych nevyvezl zbraně já, vyvezl a prodal by je někdo jiný. Možným řešením by mohla být větší spolupráce mezi vyspělými a rozvojovými zeměmi na půdě OSN s využitím již existujících dokumentů a mechanismů. Všimněte si, že o činnosti OSN a jejích výborů a podvýborů není v posledních letech prakticky vůbec slyšet, stojí mimo pozornost médií, ačkoliv v současné době pouze OSN je nadána, v rámci světa v zásadě jako jediná organizace, dostatečnými pravomocemi a nástroji, jak současnou globální krizi zvládat.

Říká se, že desítky tisíc uprchlíků jsou jen „slabým odvarem“ toho, co přijde. Čekají nás opravdu miliony černých běženců z Afriky, další miliony z Asie a statisíce z Ukrajiny?

Pokud nedojde v rámci celého světa, a nejlépe na půdě OSN, k přijetí účinných opatření, která by eliminovala příčiny současného v zásadě krizového stavu, může skutečně nastat situace, že se národy a národní etnika okolo Evropy dají do takového pohybu, že nebude možné je běžnými cestami zastavit. Tento problém se totiž netýká jenom Evropy. Avšak nemůžeme si nevšimnout, že problém migrace v posledních letech eskaluje právě v zemích a oblastech s Evropou sousedících. Na jihu hrozí příliv uprchlíků z Afriky, což bezprostředně ohrožuje země EU přiléhající ke Středozemnímu moři. Na jihovýchodě bují Islámský stát, který prakticky vede válku na život a na smrt se vším, co představuje či ztělesňuje euroatlantické demokratické hodnoty. Na východě je velmi nejasná situace na Ukrajině, napjatá situace na Kavkaze a v dalších menších regionech. Evropa, pokud chce najít východiska, bude nucena se sjednotit, jinak se zřejmě dostane do zásadních potíží.

Hovoří se o tom, že jsme poměrně xenofobní stát... Ale kdo by nebyl pod vidinou tak strašné vlny utečenců. Ostatně vždyť i jižní hranice Spojených států s Mexikem občas připomíná válečnou zónu a železnou oponu...

Česká republika je malý stát s omezenými možnostmi a jeho bezpečnost a prosperita jsou odvislé od bezpečnosti a prosperity EU a dále bezpečnosti a prosperity členských zemí NATO. Na problém běženců je tedy třeba nahlížet z globálního hlediska, radit se se spojenci v EU a NATO, ale i dalšími zeměmi mimo tyto struktury – například s Ruskem, Indií a Čínou. Naše republika si nemůže dovolit nahlížet na tento problém pouze v sedě za pecí a dělat, že se jí to netýká. Koneckonců mezinárodní smlouvy jsou platné a je nutné je přijímat jak z hlediska českých požadavků, tak i z hlediska plnění mezinárodních závazků, kterými je ČR vázána. Ovšem stát v čele jakéhokoliv státu v současné době vyžaduje státnickou moudrost, mezinárodní odvahu a zkušenost, a ne malost a politikaření. Jsem toho názoru, že i Česká republika může přijmout určitý počet uprchlíků z jiných zemí, avšak tito uprchlíci by se měli podrobit právnímu pořádku a režimu v dané přijímací zemi a bezpečnostní služby přijímací země – včetně České republiky – by měly důsledně dbát o to, aby na území přijímací země nepronikly nežádoucí živly. Koneckonců bezpečnostní služby mají dostatečné vybavení a rozpočet na to, aby průnik nežádoucích živlů maximálně eliminovaly.

Islám je prý nebezpečný. Je to mladé náboženství, nicméně v historii evropských výbojů bylo zase křesťanství nebezpečné pro islám, třeba v případě křižáckých tažení, ale i situace ve Španělsku, které bylo dlouho pod vlivem Koránu – a nezmizelo z map...

Islám sám o sobě není nebezpečný, nebezpeční jsou ti, kteří stojí v jeho čele opět ze sobeckých a egoistických důvodů, jak už jsem uváděl na začátku rozhovoru, neboť tito lidé manipulují a rozeštvávají své národy. Patří mezi ně i náboženští fanatici a fanatici různých jiných typů. Bohužel dav, který není vzdělaný, je velmi snadno ovladatelný. Pokud by se tyto fanatické špičky podařilo eliminovat, jsem přesvědčen o tom, že obyčejní lidé nemají zájem po někom střílet či házet zápalné láhve.

Jsou elity – a tím nemyslím vládní činitele, poslance nebo bruselský establishment – mimo realitu, nebo mají jistotu kvalitního přežití těchto exodů?

Staré římské přísloví nám říká: „Viníka hledej tam, kde je prospěch.“ Na základě tohoto přísloví, které má nadčasovou platnost, si jistě každý nezaujatý čtenář na tuto otázku odpoví sám. Pokud bude více nepokojů, prodá se více zbraní, navýší se rozpočty na zbrojení, na armády, na bezpečnostní a výzvědné služby, navýší se počty bezpečnostních poradců a expertů, vycvičí se více vojenských a bezpečnostních specialistů a instruktorů, a to vše povede pouze k rychleji se roztáčející spirále, která nás povede i nadále do katastrofy. Občané jednotlivých zemí mají dnes jednu velikou výhodu, a tou je možnost celosvětového sdílení informací cestou internetových a jiných sítí. Záleží proto na každém z nás, v současné době kdykoliv více než v historii, abychom napomohli společně odstranit viníky tohoto celosvětově závadného stavu a základním vodítkem nám může být právě toto heslo.