Pane předsedo, jak vidíte vývoj cen elektřiny pro české spotřebitele?

Neradostně, s odstavováním uhelných a jaderných elektráren v Německu a jeho nahrazováním Energiewende bude čím dále větší tlak na cenu silové elektřiny. Cena silové energie pro ČR se netvoří v ČR, ale na německé burze. Pokud se Německu rychle nepodaří výpadky výroby elektřiny nahradit např. elektřinou z francouzských jaderných elektráren nebo vlastními zdroji na zemní plyn, lze očekávat i razantní skokové navýšení cen elektřiny nejen v Německu, ale v celé Evropě. Problém nejen pro české spotřebitele, ale i např. pro polské je zejména v tom, že v Německu je zcela jiná kupní síla, a proto vyšší cena na burze, která naše spotřebitele vrhne do energetické chudoby, je pro Němce stále ještě bez problémů akceptovatelná...  

Ale Česká republika vyváží zhruba čtvrtinu vyrobené elektřiny do zahraničí, proč se u nás zvyšuje cena? Jakou to má logiku? 

Nehledejte logiku tam, kde jsou peníze až na prvním místě. Ekologové právem upozorňují na to, že zbytečně vyrábíme elektřinu v uhelných elektrárnách, kterou zbytečně exportujeme, a za to platíme nejen zdravím českých občanů, drahými povolenkami, a že elektřinu vyvážíme za ceny, které mohou vzbuzovat další otázky. Omezit vývoz elektřiny lze pouze politicky, což v současné době i z hlediska české i evropské legislativy je prakticky nemožné. Zvláště nyní, když se vloni Česká republika stala jedním z 21 států systému Single Intraday Coupling, a zbavila se tak další části energetické samostatnosti v rámci dokončování evropského vnitřního trhu s energií.

Vy jste zakládal v roce 2001 Energetický regulační úřad (ERÚ)? Pokud ERÚ není schopen zajistit přijatelné ceny pro české spotřebitele, proč vlastně vznikl?

Když jsem v lednu 2001 budoval pod první předsedkyní ERÚ jako ředitel sekce úřadu Energetický regulační úřad, měl jsem k dispozici celkem 28 zaměstnanců. V důvodové zprávě k energetickému zákonu byl předpokládaný cílový stav 135 pracovníků ERÚ, z toho 90 specialistů. Ovšem tehdy nám v ERÚ stačil např. jeden jediný doklad formátu A4 na doložení splnění všech technických předpokladů pro udělení licence na celou obrovskou společnost ČEZ, a.s., která byla v těch dobách komplexním funkčním celkem. V květnu 2004 Česká republika vstoupila do EU a politické rozhodnutí EU, zvané unbundling, rozbilo dosud perfektně fungující českou i evropskou energetiku na jednotlivé části. Všechny ty miliardy korun, které v roce 2005 a dále museli čeští odběratelé zbytečně zaplatit za unbundling, mohly a měly být rozumně investovány do modernizace zdrojů. Stálé zvyšování cen elektřiny, které od té doby probíhá a bude probíhat, je i důsledkem tohoto politického rozhodnutí. Jedinou výjimkou, kdy se podařilo růst cen elektřiny zastavit, byla doba, kdy ERÚ řídila předsedkyně Vitásková. Problém ERÚ je také v tom, že podle energetického zákona sice má ERÚ chránit oprávněné zájmy zákazníků a spotřebitelů v energetických odvětvích, ale může ovlivnit pouze omezeně jen cca polovinu ceny elektřiny. 

Když jste se v roce 2016 vrátil do ERÚ jako první místopředseda, jaké jste měl cíle?

Paní předsedkyně Vitásková, kterou znám několik desítek let jako excelentní manažerku, měla pro mne jasné zadání. Měl jsem jí pomoci stabilizovat ERÚ, který v té době již měl více než 300 systemizovaných pracovníků, ale byl neustálými soudy a návštěvami policie silně demoralizován. Měl jsem ale štěstí v tom, že mí přímí podřízení čtyři ředitelé sekcí a dva ředitelé samostatných odborů byli opravdoví profesionálové.   

Pane předsedo, asi nic není stoprocentní, můžete mi, prosím, prozradit, co se vám nepovedlo?

Prakticky vše se povedlo, ale jeden původně zcela banální vlastní úkol se mi povedlo splnit pouze na 99 %. Když jsem u Nejvyššího správního soudu ve věci FVE Tuchlovice zastupoval žalovaný ERÚ, vyhráli jsme to, protože FVE Tuchlovice byla v roce 2010 provozuschopná a bezpečná a dodávala elektřinu. V rámci tohoto sporu jsem ale zjistil zásadní rozpor mezi licenční vyhláškou a stavebním zákonem. Rozpor, který vychází z legislativního zmetku vytvořeného při novelizaci licenční vyhlášky v roce 2007, kdy v rozporu se zdůvodněním této novely se v ní ocitla zcela vytržená z kontextu podmínka předložení „zprávy o revizi“. Na základě této chyby byla vytvořena zcela nová judikatura, která je v příkrém rozporu s platným stavebním zákonem. Podařilo se mi získat schválení opravy licenční vyhlášky formou krátké technické novely ve velké legislativní radě vlády, ale již jsem nestihl v červenci 2017 dotáhnout úplně poslední krůček, podpis paní předsedkyně na novele licenční vyhlášky, aby mohla být zveřejněna ve sbírce zákonů, protože podle energetického zákona zanikla funkce předsedkyně a řízení ERÚ se ujala Rada ERÚ. 

A to bylo tak důležité?

Paradoxně ano, protože jak jsem v průběhu roku 2016 zjistil, právě tato chyba vyhlášky a z ní vycházející judikatura umožnila účelově stíhat vybrané vlastníky fotovoltaických elektráren z roku 2010. 

Pane předsedo, tím myslíte „solární barony“, o kterých psala předsedkyně Vitásková ERÚ ve svých čtyřech románech? 

Měl jsem možnost v rámci své pracovní činnosti se dobře seznámit s asi deseti kauzami FVE, u kterých byl ERÚ žalovanou stranou. Tyto FVE patřily do skupiny cca 25 FVE, které byly vybrány ke stíhání, a to z téměř 200 prověřovaných podezřelých FVE. Mezi těmito deseti případy však nebyl ani jeden „solární baron“. Pokud tedy za „solárního barona“ považuji toho, kdo neměl v roce 2009 nebo 2010 provozuschopnou a bezpečnou FVE, ale měl spoustu hotových peněz a spoustu vlivu a získal v rozporu s energetickým a stavebním zákonem od ERÚ neoprávněně licenci. Ironií je, že skuteční „solární baroni“ se před soud nedostali, maximálně pouze v roli svědků.

Pane předsedo, máte na to důkazy, můžete mi ukázat konkrétní příklad?

Takřka neuvěřitelným příkladem je dvoukauza FVE Saša-Sun a FVE Zdeněk-Sun postavených a zprovozněných v roce 2010, kterým byly uděleny licence v prosinci 2010. Krajský soud v Brně zcela ignoroval všechny nehodící se důkazy, správní rozhodnutí stavebního úřadu z listopadu 2010, znalecké posudky, skutečnost dodávání elektřiny již v roce 2010, závěrečnou kontrolní prohlídku před udělením licence provedenou tehdejšími i současnými vedoucími zaměstnanci ERÚ a další důkazy o provozuschopnosti a bezpečnosti FVE. Přes všechna fakta a důkazy se však Krajský soud v Brně v roce 2016 rozhodl, že v roce 2010 tyto „FVE nebyly dokončeny ani zčásti a byly ve výstavbě“. A za tyto licence z roku 2010 byla odsouzena na 8,5 roku paní Vitásková, i když nastoupila do ERÚ až v srpnu 2011. Vinna však byla tím, že v roce 2012 nezasáhla do správního řízení a bez zákonného důvodu nenechala zahájit obnovu řízení pro jejich odebrání. Až v roce 2018 vrchní státní zastupitelství přiznalo, že tyto dvě FVE na konci roku 2010: „měly instalovánu veškerou technologii vč. FV panelů, zbývalo zapojení dvou sekcí panelů“. V rozporu se skutečnostmi si většina odsouzených z této dvoukauzy, kdy podle tvrzení soudu FVE nebyly dokončeny ani zčásti, dodnes odpykává mnohaletý trest odnětí svobody ve výši, jako kdyby spáchali vraždu. 

To přece nemůže být pravda, vždyť žijeme v právním státě?

Pane redaktore, v několika případech FVE se podařilo pomocí judikátů u vybraných FVE vytvořit z platné revizní zprávy pouze de iure, zcela mimo platné zákony a technické předpisy, tzv. nepravdivé revizní zprávy, na jejichž základě byli odsouzeni revizní technici. Ti revizní technici měli pouze tu smůlu, že se ocitli v nesprávný čas na nesprávném místě, tj. dělali revizi FVE. Kdyby úplně stejnou revizi vykonali např. na jaderné elektrárně, nikdo by je nesoudil a mohli být dnes na svobodě. Nezákonným „doplněním“ energetického zákona a licenční vyhlášky o požadavek splnění „dokončenosti stavby“ vznikly 7–8leté trestní sazby za podepsání „nepravdivého předávacího protokolu“. Musím se přiznat, že po zjištění těchto skutečností jsem se začal opravdu stydět, že jsem po roce 1989, právě na soudu v Brně, vykonával funkci soudce z lidu.

Děkuji, pane předsedo, raději o FVE, prosím, trochu jinak. Jak vidíte FVE a jejich roli po tom všem, co jste mi právě řekl?

Budete se opravdu divit, ale kdyby tehdejší a vlastně zčásti nynější staronové vedení ERÚ neporušilo v letech 2008–2010 zákony, nenastal by ten „šílený“ solární boom. Ten boom, který vytvořil na jedné straně miliardové solární barony a na straně druhé přivedl velmi mnoho nevinných lidí do vězení. FVE se v ČR mohly celá ta léta zvolna a rozumně rozvíjet, ale místo toho jsou „černými ovcemi“ energetiky a oblíbeným terčem všech médií i politiků, a to i těch, kteří je vlastní. Dnes téměř nikdo v ČR nerozlišuje, které FVE byly řádně a včas postavené v roce 2010 seriózními investory na brownfieldech či na střechách průmyslových nebo zemědělských objektů, navíc ve snaze zachovat práci pro zaměstnance v době hluboké krize, a těch, které byly solárními barony dostavovány až v roce 2011 a navíc na nejúrodnější zemědělské půdě…

Pane předsedo, jaký je váš názor na odebírání licencí a zastavování výroby elektřiny z FVE, konkrétně nyní např. licence FVE Čekanice společnosti ČEZ?

Znova se asi budete divit, ale považuji to za skutečný společenský i technický nesmysl. Na jedné straně Česká republika zoufale hledá každou MW instalovaného výkonu obnovitelných zdrojů a na straně druhé Česká republika odebírá licenci 4,5 MW FVE. V roce 2009 byla tato licence získána podvodem, protože FVE nebyla v roce 2009 dokončena, což potvrdil i stavební úřad, ale je nesporné, že tato FVE byla dokončena v roce 2010. A nyní v roce 2020 ERÚ odebírá FVE licenci z roku 2009, ale nemůže společnosti ČEZ pro tuto FVE udělit licenci z roku 2010, což způsobí polostátní společnosti ČEZ škodu, přestože nyní opět na ERÚ úřadují lidé, kteří celou tuto situaci zavinili a měli by mít alespoň morální povinnost ji napravit. 

Ještě mnohem horší je situace u té dvoukauzy, o které jsme již mluvili, kde prokazatelně byly obě FVE v roce 2010 bezpečné a provozuschopné, což pravomocně potvrdil i stavební úřad. Obě FVE navíc měly první paralelní připojení a vyráběly a dodávaly elektřinu a v roce 2010 je kromě soudních znalců, specialistů a dalších kontrolovali a uznali způsobilými pro udělení licence i lidé z ERÚ, kteří dnes ERÚ řídí. Pokud by nyní v roce 2020 měly přijít o licenci z roku 2010, pak to považuji za morální i společenský problém a zcela zbytečnou škodu. Proč se nyní, po deseti letech odebírají licence FVE, které od roku 2010 dodnes zcela bezporuchově a bezpečně vyrábějí elektřinu, to je otázka spíše pro národohospodáře… 

Jak vidíte budoucnost investic do FVE v ČR?

Výsledkem těchto nepravostí paradoxně je, že nyní, když investice do 1 MW výkonu solární elektrárny „spadla“ ze 100–120 mil. Kč v roce 2009/2010 až na 15–18 mil. Kč v roce 2019–2020, a ze solárních elektráren se mohly stát opravdu seriózní energetické zdroje, bez nesmyslných dotací, málo slušných investorů se odváží je v ČR opět začít stavět. Ironií je, že FVE jsou opravdu ekologické, např. na rozdíl od spalování biomasy, které produkuje karcinogenní jemný prach, ale které není mediálně negativně sledované. Jinými slovy, rozumné a ekonomicky zdůvodnitelné používání tzv. obnovitelných zdrojů je vždy přínosem pro energetiku i ekonomiku, a tedy přínosem pro všechny spotřebitele.

A jaký je váš názor, pane předsedo, na elektromobilitu?

Velice mne mrzela likvidace trolejbusových linek v Praze, které byly stejně jako tramvajové linky nejekologičtějším způsobem dopravy a kterou jsem proto vůbec nechápal. Proto používání elektromobilů, ale pouze ve městech, považuji za opravdový přínos pro čistotu vzduchu ve městech, protože elektromobil neznečišťuje ovzduší ve městě, neboť má svůj „výfuk“, tj. komín elektrárny, zpravidla mimo město a obydlené území. Ekologická zátěž z výroby baterií a elektromobilů a jejich likvidace je ale několikanásobně větší než z výroby a likvidace vozidel se spalovacími motory. Elektromobily jsou podstatně těžší a více devastují již tak zdevastované české vozovky. V případě požáru elektromobilu se navíc prakticky vždy jedná doslova o místní ekologickou katastrofu. Takže pro elektromobilitu platí totéž co pro obnovitelné zdroje. Ekonomicky i ekologicky zdůvodněné je jejich využití např. pro rozvážkovou službu, pro poštu a další služby ve velkoměstech apod., to vše ale bez dotací. Jediné přijatelné dotace na elektromobily by mohly poskytovat radnice na ty elektromobily, které šetří ovzduší přímo v jejich městě. Plošné dotace poskytované na plošnou elektromobilitu jsou absolutní nesmysl. Závěrem si dovolím připomenout jeden aspekt, který je stále opomíjen. Elektromobilita je stále závislá na dodávkách čínských baterií a i bez konspiračních teorií se lze podivit, které skupiny a proč se prostřednictvím zavádění totální elektromobility snaží vytvořit nebezpečnou závislost Evropy na dodávkách baterií z Číny, i když veřejně proti Číně vystupují velmi negativně.