Máme za sebou oslavy listopadových událostí. Co říci na to, co se odehrálo na Národní třídě, ať už verbální útoky na premiéra či Jana Hamáčka, nebo ještě horší na Václava Klause mladšího, kdy útočníky nezastavilo ani to, že měl s sebou malou dcerku? Použili i takové nadávky jako „zkurvysyn“ nebo „Putinova děvka“. Naopak vítali Miroslava Kalouska či Miroslavu Němcovou. Vypovídá to něco o atmosféře v této zemi?

Naše společnost je nemocná, je havarovaná. Zmizela komunikace a tolerance, lidskost a elementární slušnost, nastoupila nenávist a zášť. Aktéři bojůvek se dnes už nezastaví před ničím – vloni si to na Národní třídě vyřídili s kyticí prezidenta republiky, šla okamžitě do odpadkového koše, letos byl jejich terčem otec s šestiletou dcerkou v náručí a příští rok těžko domyslet. Pokud se týká Jana Hamáčka, tak ne že bych s verbálními útoky na něho souhlasil, ale on je ministr vnitra, on je ten, který de facto svými výroky nesmyslné demonstrace nahnědlého nedostudovaného mladíka proti premiérovi podporuje. Nikdy jsem nezaznamenal, že by se postavil k věcem jako chlap, natož jako ministr vnitra. Je až příliš zjevné, jak mu běsnění „chvilkařů“ vyhovuje. Ale aby se nespletl. Bude-li Minář pokračovat, a nic jiného mu po ultimátu premiérovi nezbývá, tak ulice lehce dostane náboj násilí a pak jsem na pana ministra vnitra zvědav. Jeho rychlá mluva a přísný pohled mu budou leda tak na dvě věci.

Pokud se týká „hrdinů“ letošní Národní třídy, politických dinosaurů Kalouska a Němcové, tak se omlouvám, ale opravdu nemám potřebu jakkoliv je komentovat. Snad jen ono skandování „Kalousek na Hrad“, tak to svědčí o tom, kam jsme to dospěli. Kalousek, který se v podstatě denně objevuje v médiích, zejména v ČT, se totálně propadá v žebříčcích popularity politiků. Například v letošním výzkumu agentury STEM na reprezentativním souboru obyvatel ČR, který byl prováděn ve dnech 14. až 30. června se Kalousek vůbec v žebříčku 22 hodnocených jmen neobjevil! Babiš je zde první, ministryně financí Schillerová druhá a ministryně spravedlnosti Marie Benešová sedmá. To jenom připomenutí, jak to vidí občané, potažmo voliči.

Spolek Milion chvilek vyzval den předtím na demonstraci na Letné demokratické opoziční strany, aby se více otevřely veřejnosti, přišly s uskutečnitelnou vizí a posílily své volební šance koalicemi. Do příštího roku by měly strany prý uvažovat o menších koalicích. Předseda Milionu chvilek Mikuláš Minář hovořil už dříve s členy opozičních stran o změně volebního systému. Co říkáte těmto výzvám směrem k opozici? Premiér se Minářově iniciativě vůči opozici vysmál…

Přijde mně úsměvné, že mladík, který se pokouší ve svých šestadvaceti dokončit vysokou školu a který otevřeně říká, že bude jenom prudit a demonstrovat třeba roky proti jakékoliv vládě, když tedy uzná za vhodné, že tento radí a úkoluje strany. Strany, které měly dříve běžně dvouciferné volební výsledky a které se dnes blíží k propasti. Už to vidím, jak se pohrne veřejnost je posílit, už to vidím, jak pan učitel Fiala přichází s novou vizí. Pokud ovšem to novum na posílení volebních šancí není změna programu z „anti Babiš“ na „ne Babiš“ – to budou davy nových voličů…
Reakci premiéra rozumím, žádná jiná není ani možná. Strany demobloku na tom jsou velmi špatně a tímto paktováním jenom ukazují zbylým voličům v plné nahotě svoji bezradnost a bezmoc.

A jak vůbec hodnotit akci na Letné? Co říci na požadavky, které organizátoři směřovali právě na premiéra? Konkrétně, že má Andrej Babiš podat demisi, pokud se do konce roku nezbaví holdingu Agrofert a neodvolá ministryni Benešovou.

Vystavit účet akci na Letné, přesně protistátní akci směřující ke svržení vlády vzešlé ze svobodných a platných voleb za účasti veřejnoprávní ČT a politiků opozičních stran, to chce možná i rok času. To je doba, kdy vyplují na světlo informace, kdo to všechno platil, kdo zajistil, aby veřejnoprávní média nekonala svou investigativní práci, kterou v případě jiných akcí s chutí dělají. V jiných případech jim není zatěžko infiltrovat se mezi demonstranty a vylíčit je v těch nejhorších barvách. Není zatěžko vsomrovat se do autobusu, který veze lidi do Prahy a během cesty natáčet a potom patřičně sestříhanou reportáž odvysílat, samozřejmě s patřičným dehonestujícím komentářem. Mohl bych dlouho pokračovat a popsat další praktiky ČT, které ovšem v případě chvilkařů nepoužívá.

Za horší než bláboly o demisi úspěšného premiéra považuji setbu do hlav mladé generace a pozvolné vytváření nových pokleslých vzorů chování. Vzorů, ve kterých je normální urážet premiéra, normální urážet pohybově značně hendikepovaného prezidenta, zkrátka všechny, na které nedostudovaný teolog Minář a jeho umělecká úderka ukáží. 

Když od Letné odbočíme, premiér při proslovu v Národním muzeu ocenil odvahu Václava Havla, která byla podle něj obdivuhodná. „Já jsem byl členem komunistické strany. Nejsem na to pyšný. Jak jsem mnohokrát řekl, nebyl jsem v té době tak statečný a angažovaný jako Havel. Navíc jsem nebyl v listopadu 89 v Československu,“ uvedl. Nešetřil díky jak na adresu Občanského fóra a dalších, co přivedli zemi do EU a NATO. Překvapil vás proslov premiéra? Objevil se i názor, že mu tato slova v očích voličů ANO možná příliš nepomohou.

Projev premiéra mne nepřekvapil, podle mě v něm řekl s lehkou nenuceností a určitou noblesou v několika větách něco, co si mnozí úspěšní politici a byznysmeni myslí, ale neodvažují se vůbec vyslovit. A je úplně lhostejné, jestli různí rádoby vykladači myšlenek premiéra, například místopředseda Senátu Štěch, to vidí tak, že ze strany Andreje Babiše je to divadlo, že je herec hodný ceny Thálie, že to je jenom póza atd. Jinými slovy, kdyby Andrej Babiš mluvil v Národním muzeu, kde byla řada významných zahraničních politiků, jinak, byl by nevybíravě kritizován, nastalo by mediální běsnění. Když se ve svém projevu povznesl nad naše už třicetileté žabomyší polistopadové války a jeho projev nesl prvky státnického vystoupení a bude zaznamenán v archivech, tak je rovněž kritizován a zesměšňován. A můžeme hádat, jestli je to z politického tábora „anti Babiš“ nebo „ne Babiš“. Pozor, nedělám si legraci, toto jsou myšlenky a termíny profesora politologie, emeritního rektora Masarykovy univerzity v Brně a současného předsedy ODS Petra Fialy, který, není to tak dávno prohlásil, že Babiš je slabý premiér a že on by to dělal lépe.

Celkově, když pomineme, co se dělo na Národní třídě, máte pocit, že jsme připomenutí listopadových událostí, především 30 let od sametové revoluce pojali důstojně?

Jak už jsem uvedl na začátku tohoto rozhovoru, naše společnost je nemocná – pojmenováno medicínsky, havarovaná – pojmenováno metaforicky. O důstojnosti pojetí piety sametové revoluce před 30 lety bohužel nemůže být řeč, tu si uzurpovali ti, kteří ona kritická léta znají, nutno říct, že velmi povrchně, jenom z četby či vyprávění svých dědů a otců, no a z naší úžasné České televize.

Politolog Jiří Pehe se zamyslel nad tím, zda Češi v roce 1989 skutečně toužili po svobodě. Došel k názoru, že takové přání rozhodně nebylo hnacím motorem změn – Češi se prostě a jednoduše chtěli mít lépe. Tento fakt prý zatím na rozdíl od svých oponentů pochopili Andrej Babiš s Milošem Zemanem a nyní z toho těží. Souhlasíte?

Pehe žil od roku 1981 v emigraci v USA a vrátil se až po sametové revoluci, takže těžko může niterně rozumět tomu, co se tady dělo. S jeho hodnocením nesouhlasím a vysvětlovat společenské změny jenom tím, že se lidé chtějí mít lépe, tak to je nesmysl. Když to otočím, nikdy jsem neslyšel, že by se lidé chtěli mít hůř, nebo že by chtěli, aby jejich životní úroveň stagnovala. Kvalitu života, i tu materiální, ovlivňuje společenský a technický pokrok, to je obecný zákon vývoje. Pokud se týká roku 1989, tak by pan Pehe snad mohl vědět, že to byl rok, ve kterém vrcholil pád socialistických režimů zemí východního bloku a tehdejší Československo bylo skoro poslední v řadě.

Mohl by jako politolog vědět, že po listopadu 1989 zde byla svým způsobem tabula rasa a záleželo jenom na politických stranách a jejich lídrech, co na ni napíší. A že je Miloš Zeman politický formát a vlastenec a že vedle něho vyrostl ve státníka mezinárodního formátu Andrej Babiš, který je stejně tak zaměřen na lidi a naše národní zájmy, pak pardon, ale tu šanci měli všichni vrcholní politici. Že ji nevyužili, protože na to zkrátka neměli nebo nechtěli, či jim to jejich ideologie nedovolovala, to je jejich věc, a proto také byli poraženi a s postupem času se dostávají na okraj politického spektra. Barometrem pro pana Peheho a další mudrce budou příští parlamentní volby, kde zřejmě znovu vyhraje ANO a Trikolóra Klause juniora se zřejmě stane parlamentní stranou. Je na nejlepší cestě, a pokud ji voliči do Parlamentu pošlou, tak to určitě nebude jenom proto, že se chtějí mít lépe, ale proto, že se jim líbí jeho politické názory, které velmi přesně popisují a analyzují naši společnost a děje v ní – na rozdíl od chvástavých frází mnohých většinou opozičních, ale často i vládních politiků (Hamáček).