Ve svém nejnovějším blogovém textu „Proč jsme papežtější než papež?“ píšete, že sankce vůči Rusku nefungují a naopak ohrožují nově nabytou křehkou ekonomickou prosperitu České republiky. Proč si to myslíte?

V blogu jsem na vaši otázku, myslím, již částečně odpověděl. Cílem evropských ekonomických sankcí nemělo být, alespoň doufám, zruinování Ruska (je to pro Evropu důležitý trh) ani Evropy samé. Cílem sankcí bylo a dosud je přinutit Rusko k přehodnocení jeho politiky vůči Ukrajině. To se evidentně nepodařilo, neboť Rusko svůj postoj vůči Ukrajině nezměnilo a nic nenasvědčuje tomu, že by se k něčemu takovému chystalo. Jsou-li pravdivá čísla, která uvedl vídeňský hospodářský ústav, evropské státy mohou přijít díky krizi v Rusku, kterou lze přičíst vlivu sankcí a poklesu ceny ropy na světovém trhu, o 100 miliard eur obratu a až 2 miliony pracovních míst. Nejpostiženější mají být baltské státy a dále zejména Německo, kam vyvážíme velkou část naší průmyslové produkce. Náš přímý obchodní obrat s Ruskem poklesl za poslední období o 40 %. O další obchody pak přicházíme omezením subdodávek do Německa a dalších zemí, které také do Ruska vyvážely.

Rusko je vývozcem surovin, o které je zájem v celém světě, zejména v prosperující Asii a lze sledovat jeho stále větší orientaci na Čínu, Koreu a další země regionu. Rusko tam také snadno získává náhradní dodavatele za embargované západní technologie a stále méně nás bude potřebovat. Sankcemi jsme tedy nejen nedosáhli vytčeného politického cíle, ale způsobili jsme si naopak ekonomické problémy. Noví dodavatelé obsadili ruský trh a my se budeme muset moc snažit, abychom za něj našli náhradu.

Je Rusko schopno spolu se zbytkem světa s vyloučením Západu rekonstruovat svoji ekonomiku?

Rusko ale vůbec nemusí rekonstruovat svoji ekonomiku s vyloučením Západu. V tom právě vidím problém, problém rozdílného přístupu. Zatímco české firmy nesmí do Ruska vyvážet například obráběcí stroje a dramaticky nám klesl obchodní obrat s Ruskem, USA, tedy jejich technologické firmy, zvýšily s Ruskem svůj obrat za stejné období o 6 %. A také globální západní firmy v Rusku dál vesele podnikají, viz například zveřejněná dohoda o spolupráci při zkapalňování plynu mezi Shellem a Gazpromem.

V jiném vašem textu s vypovídajícím názvem USA dávají ruce pryč od Ukrajiny uvádíte, že si americké politické špičky uvědomily, že s podporou Ukrajiny zašly příliš daleko, a že mnohem více potřebují Rusko při řešení problémů v Sýrii, Iráku a jinde. Je tomu skutečně tak? Zároveň se totiž objevují zprávy, že Američané chtějí přesunout do Evropy těžké zbraně. Jak tomu rozumět?

Text jsem psal ještě před zveřejněním informací o možném přesunu americké vojenské techniky do Evropy. Pokud k němu ale skutečně dojde a nejedná se jen o mediální kampaň, bude to gesto určené především „nervózním“ členům NATO v Pobaltí a Polsku.

Co se týká Ukrajiny, její ekonomiky a jejich politických špiček, nepochybně dále v očích USA a dalších západních zemích ztrácí. Stačí vzpomenout na americký zákaz výcviku jednotky Azov jejich vojenskými instruktory, na odmítnutí restrukturalizace/odepsání ukrajinského dluhu západními investory nebo na výroky nového polského prezidenta bezprostředně po jeho zvolení.

Současně nepochybuji, že Rusko bude muset být součástí každé operace proti ISIS, která by měla mít šanci na úspěch. Je to nakonec i životním zájmem Ruska, neboť je potenciálně ohroženo expanzí radikálního islámu stejně tak jako Západ.

Podle vás není Česká republika připravena na přijetí většího množství imigrantů a jste proti kvótám (což ovšem není na české politické scéně nic výjimečného). Nemáme tedy přijímat vůbec nikoho, nebo jen uprchlíky politické či válečné (prchající prokazatelně před válečným konfliktem)?

Zařekl jsem se, že se k tématu uprchlíků již nebudu vyjadřovat. Důvodem je, že se k němu dnes vyjadřuje už opravdu každý (ať mu rozumí, nebo ne) a stalo se z něj nejpopulističtější téma na naší politické scéně. Takže dnes naposledy!

Nejsem zastáncem kvót, neboť se domnívám, že se jedná o nesystémové opatření, které problém nevyřeší. Nelze například donutit imigranty, aby setrvali v jim určené zemi, pokud dnes využíváme svobody cestování v schengenském prostoru atd.

Nikdy jsem se jistě nevyjádřil, že bychom neměli poskytovat azyl nikomu. Nicméně azylové právo přesně určuje, kdo má na ochranu podle něj právo. Dle oficiální statistiky OSN je momentálně po celém světě na útěku 60 milionů lidí. Může je Evropa všechny přijmout? Drtivá většina z nich ale utíká před bídou, nikoli před hrozbou smrti. Přijmout bychom proto měli výhradně ty, kteří prokáží, že jim hrozí reálné nebezpečí. Samozřejmě také rádi přijmeme ty, které si vybereme a do země sami pozveme. Problémem je diverzifikace těchto dvou skupin, neboť hraniční schengenské státy neplní svoje povinnosti vůči ostatním zemím Schengenu a neprověřují dostatečně nebo vůbec žadatele o azyl. Přičemž na tuto činnost dostávají od EU nemalé prostředky. Propouštět dále do Evropy by měly pouze ty, kteří jsou skutečně ohroženi na životech, nikoli ekonomické imigranty, kteří se v Evropě chtějí mít lépe než u nich doma a kteří jen začnou využívat bohatý evropský sociální systém. Stejně tak nelze propustit do Evropy žádného imigranta bez papírů, bez toho abychom znali jeho zázemí, historii, zda nemá například za sebou zkušenost z al- Kaídy atd. To je ohromné bezpečnostní riziko.