Mezi uživateli zbraní koluje informace, že se Evropská komise chystá opět přitvrdit zbrojní legislativu. Máte o tom nějaké informace?

Evropská komise připravuje vydání přímo vykonatelného nařízení, které by mělo stanovit technické podmínky pro expanzní palné zbraně. Jde o výrobky, z nichž nelze střílet ostrý projektil. Občané je znají jako plynovky. Vydání tohoto nařízení Komise se očekává v nejbližších době. Jeho příprava má významné zpoždění, ale zatím nikdo přesně neví, co eurokraté v Bruselu opět vymyslí.

Dále, při schválení novely směrnice v roce 2017, která je lidově označována jako odzbrojovací směrnice, si Evropská komise nechala Evropským parlamentem a Radou schválit dvouletý interval přezkumu. Tato lhůta vyprší v březnu 2019. Takže zanedlouho také uvidíme, jaké hrůzy z nich zase vypadnou. Zatím k jejich záměrům nejsou známé žádné podrobnosti. S odbornou veřejností o tom Komise zatím ještě nejednala.

Mezi laickou veřejnost „prosákla“ informace, že Komise bude chtít rozšířit zákazy i na nesmrtící zbraně, které používají slzotvornou nebo nervově utlumující munici – tzv. „plynové pistole“, které jsou velmi oblíbené jako sebeobranný prostředek žen. Znáte nějaké detaily?

To je právě ono, o čem mluvíme. Zatím přesně nevíme, jak budou nastaveny technické požadavky, které určí, jaké zbraně budou moci na trhu zůstat a které budou muset z evropského trhu zmizet.

Nejvíce problematické na celém návrhu je to, že o něm nebudou členské státy rozhodovat. Nebude žádné hlasování ani v Radě, ani v europarlamentu. Bude to přímo vykonatelné nařízení, které vydá sama Komise.

Takový tvrdý diktát. Našeho trhu a našich výrobců, prodejců i uživatelů se to samozřejmě tvrdě dotkne – bez toho, aniž by byl jediný český volený politik vůbec dotázán na souhlas.

Některé členské státy zakazují už dnes volné držení a nošení těchto druhů zbraní. Například v Německu je k tomu nutné mít tzv. „kleine Waffenpass“, neboli malý zbrojní průkaz. I tento druh zbraní je tam evidován a není možné si je volně pořizovat a nosit je.

Je z ústavněprávního hlediska vůbec přípustné, aby Komise prováděcím technickým předpisem zakázala na společném trhu další typ výrobků – nad rámec zákazů a omezení stanovených ve směrnici, kterou schvalovaly členské státy a europarlament? Nelze to nějak napadnout?

Obávám se, že nikoli. Toto zmocnění bylo Komisi schváleno v rámci směrnice. Ta neměla být nikdy schválena. Ona založila nejen na tento právní problém. Z procedurálního hlediska podle evropského práva toto rozšíření zákazů napadnutelné není.

Základní chyba se ale stala už schválením Lisabonské smlouvy, kterou já označuji jako Lisabonský diktát. U politiků, kteří nás tímto způsobem zaprodali, je třeba hledat jejich odpovědnost.

Je třeba hledat cestu, jak vrátit EU do podoby, v níž byla před Lisabonským diktátem. Nebo hledat způsob, jak se z ní vyvázat.

Co by se stalo, kdyby ČR na svém území nezajistila dodržování tohoto nového zákazu? Jak je EU schopna vymáhat dodržování tohoto prováděcího předpisu na našem území?

Pomocí finančních sankcí. Evropská komise by nás žalovala u Evropského soudního dvora. A ten by nás mohl odsoudit k pokutám. Bohužel nikoli jen k nějaké jednorázové pokutě. K ní by nám mohli přidat i penále za každý den nebo měsíc, kdy by u nás tento evropský předpis nebyl implementován. Je to takové „dodanění“ státu za to, že si na svém území dovolí prosazovat vlastní legislativu.

Pokud bychom se jako suverénní stát chovali ve více případech současně, tak by to náš státní rozpočet mohlo přivést až k bankrotu.

Obvyklá perioda přezkumu evropských předpisů a předkládání návrhů jejich novel je 5 let. Lhůta 2 roky vyprší jen velmi krátce po lhůtě pro transpozici směrnice do národních zákonů, která je 18 měsíců. Proč je lhůta na přezkoumání dopadů fungování směrnice tak krátká? Lze vůbec za 6 měsíců udělat nějaké relevantní závěry dopadů regulace?

Velmi problematické – pokud vůbec nějaké. Žádné oficiální zdůvodnění tak neobvykle krátké lhůty neexistuje. Osobně jsem však přesvědčen, že jde o součást agendy odzbrojení občanů EU, která je nyní ve strukturách EU velmi silně prosazována.

Proto lze asi čekat, že v dalším kole přijde snaha opět „utahovat šrouby“ regulace. Neobvykle krátká lhůta je asi proto, že se Brusel snaží Evropany odzbrojit co nejrychleji.

Jaké novinky se připravují v české legislativě?

Českou odbornou veřejností nyní asi nejvíce hýbe návrh nařízení vlády o technickém provedení některých zbraní, který dalo Ministerstvo vnitra do vnějšího připomínkového řízení. Návrh je samozřejmě vázán na to, co se v EU odehrálo loni v rámci směrnice a co je nyní přenášeno na české podnikatele a výrobce v rámci národního práva.

Můžete vysvětlit, o co konkrétně jde?

Vláda se především snaží řešit problém, který vznikl v důsledku vydání Nařízení Komise 2015/2403 o znehodnocování palných zbraní. My jsme do té doby měli vlastní velmi kvalitní „znehodnocovací“ vyhlášku č. 371/2002 Sb., která garantovala, že zbraně, které byly znehodnoceny u nás, byly znehodnoceny dobře a bezpečně. Ke každé takové zbrani byly vedeny řádné doklady a znehodnocená zbraň nebyla snadno repasovatelná na opět funkční ostrou zbraň.

Evropská komise své znehodnocovací nařízení – samozřejmě, jak je u ní zvykem – vydala formou diktátu přímo použitelného nařízení, o němž s nikým nediskutovala. Ani s odbornou veřejností, ani s členskými státy. Ale bohužel vydala předpis, který je paskvilem.

Její předpis vůbec neřeší znehodnocování střeliva a munice. Ani výrobu řezů zbraní a střeliva. Řezy jsou přitom velmi důležité jako výukové pomůcky. Při přípravě ke zkoušce k získání zbrojního průkazu, nebo jiné střelecké nebo výrobní kvalifikace, výuka zahrnuje ukázky funkčnosti právě na řezech zbraní a munice. Proto, aby frekventant příslušného kurzu pochopil, jak zbraň uvnitř funguje a z čeho se skládá střelivo.

Naše Ministerstvo vnitra sice disponuje týmem kvalifikovaných odborníků na problematiku zbraní a střeliva, ale tito lidé mají plné ruce práce se „zalepováním děr“ v české legislativě po každém „bombardování“ našeho práva novými evropskými předpisy, tak aby naše právo bylo i poté ještě funkční.

Třeba proto vzniklo nařízení vlády č. 219/2017 Sb., o znehodnocování, které je jakýmsi kompilátem přímo vykonatelného Nařízení Komise, jehož ustanovení jsou doplněna právní úpravou všech problémů, na něž Komise zapomněla. Třeba právě kvůli tomu, že v Bruselu nevědí, že ve školách se musí něco učit a jsou k tomu třeba i pomůcky.

V současné době připravované nařízení vlády do legislativy vnáší další formality týkající se procesu znehodnocování zbraní. Jde např. o podobu průkazu znehodnocené zbraně tak, aby odpovídal i požadavkům EU.

Tento problém je další ukázkou neúčinnosti a v podstatě škodlivosti snah Bruselu v oblasti regulace zbraní a střeliva. To, co jsme měli dobře vyřešeno jedinou naší funkční vyhláškou, nyní opakovaně řešíme několika právními předpisy. A jejich hlavním účelem je zalepit legislativní díry, které vznikly v důsledku vydání špatného evropského přímo použitelného předpisu. Na národní úrovni musí být zbytečně vynaloženo obrovské úsilí na to, aby naše právo bylo aspoň stejně tak funkční, jako před bruselským legislativním bombardováním.