Domníváte se, že si Evropané v rámci relativního blahobytu posledních let odvykli být připraveni na situace, jakou je pandemie? Zapomněli už lidé, jaké to skutečně je, žít ve strachu o život či obživu?

Co si budeme povídat, ve velké krizi je evropské zemědělství. Tam je jistě mnoho aspektů. Například sucho, ale i to, že se mladým lidem moc nechce jít do zemědělství. A já se jim ani nedivím, protože platy tam jsou nízké a dřina je to velká. Mimochodem, právě to byl jeden z důvodů příchodu migrantů například z Afriky, kteří na těch plantážích na jihu Evropy nějakou formou pracují. Problém je s potomky migrantů, kteří už si zvyknou také na blahobyt, a víme, jak to mnohdy dopadá. Každopádně, kvůli tomu je Evropa ve velké míře nesoběstačná. Nemůže vše svádět na Evropskou unii.

Evropská unie ovšem nediktuje, kolik zemědělské společnosti mají platit. Nízké platy samozřejmě jsou i z toho důvodu, že je poptávka po levných potravinách. Z toho plyne jediné východisko, a to kupovat kvalitnější – ovšem trochu dražší – produkty od menších farmářů. Společnosti jako Agrofert zemědělství v České republice likvidují. A to není propaganda. Kdokoliv si to mže prohlédnout na leteckých snímcích, na mapách, na jakých lánech se hospodaří v České republice a na jakých například v Rakousku. Schválně se do těch map podívejte.

Ohledně toho, jak jsme připraveni, já si myslím, že Evropa relativně zareagovala dobře. Většina lidí ten krátký nekomfort oželela.

Jak moc tento problém ukázal nový koronavirus?

Já si myslím, že důsledky teprve přijdou v důsledku zvýšení cen potravin. Opravdu největší problém vidím v zemědělství. No, a pokud na podzim nebude co sklidit, tak půjdou ceny prudce nahoru. Koronavirus zhoršil už tak špatnou situaci, ale ta situace by byla špatná i bez toho. Pandemie prostě přitloukla poslední hřebíček do rakve. Na jednu stranu se třeba podnikatelské prostředí v České republice trochu narovná, a pokud si někdo v době růstu nebyl schopný vytvořit nějaké rezervy, tak asi velkou budoucnost neměl. Na druhou stranu kvůli pandemii skončila i spousta začínajících firem, a těch je bezesporu škoda.

Jak se v celé pandemii osvědčili Češi? Ať už jde o šití roušek, vzájemnou pomoc nebo stížnosti na nošení roušek a opatření?

Já bych chtěl všem lidem, kteří v době pandemie šili, neskutečně poděkovat. Ta solidarita byla úžasná. Na stranu druhou, je nutné si klást legitimní otázku, proč ty roušky nezajistil stát?

Jednou jste mi řekl, že česká společnost je rozdělená, jako asi nikdy. Stále to platí? Více, či méně? Rozdělila nás v něčem pandemie?

Pandemie ukázala, že s českou společností to není tak zlé, a většina lidí si pomáhala. Ženy šily roušky, studenti chodili roznášet jídlo, někdo zase šel dobrovolně pomáhat do nemocnice nebo do domovů pro seniory. Na chvilku se ukázalo, že nezáleží na tom, kdo má jaké názory, ale záleží na dobré vůli lidí. Ano, pak tu byla skupina lidí, kteří nejenže nepomohli, ale začali šířit i různé konspirační teorie nebo se na situaci pokusili vydělat. Ale takových bylo naštěstí jen opravdu malé procento.

Kvůli pandemii se stále častěji mluví o soběstačnosti. Vláda připravuje zákon o tom, kolik procent by v obchodech měly tvořit české výrobky, mluví se o nutnosti obnovit a podpořit zemědělství a malé chovatele, farmy. Co vy na to?

Určitě myšlenka je to zajímavá, ale lidi bych nenutil. Ať si každý rozhodne, zda těch pár tisíc v peněžence dá farmáři, nebo velkému koncernu. Určitě jsou fajn i osvětové kampaně, jak důležité je podporovat lokální farmáře, ale nejen to. Já jsem třeba v Kolíně, a tady na náměstí skončilo knihkupectví, které si pamatuji už jako malý. Je to o lidech, jestli si koupí knihu za 270 korun u drobného živnostníka, nebo za 240 korun v knihkupectví v obchodním domě.

Jak soběstačnost realizovat, když je naše ekonomika navázána tolik na zahraničí? Jak vystoupit z role „montovny“, dodavatele součástek, levné pracovní síly a podobně?

Já si myslím, že montovny a soběstačnost se úplně nevylučují. Výroba může probíhat globálně, ten volný obchod věcí je důležitý. Když holt přijde další pandemie a rok firmy nevyvinou nový mobil, tak se nic nestane. Ty velké koncerny mají jistě dostatek rezerv si s takovou situací poradit.

Důležité ovšem je, aby fungovalo zemědělství. Alespoň na té mikroregionální úrovni. Citrusy vám v České republice moc nevyrostou, ale v Chorvatsku už asi ano. A je to pár kilometrů.

S karanténou obyvatel přišel také boom zahrádkářů. Zahradní centra a zahradnictví hlásí rekordní tržby. Bylo to dostatkem času? Nebo prostě chutí si zase pěstovat sami pro sebe?

Já si myslím, že ten boom byl každé jaro. Těch lidí, co si pěstují, je hodně, a teď maximálně budou lidé pěstovat více zeleninu a ovoce, a méně kytičky. Tady to hlavně podělal stát, že nejprve otevřel velké hypermarkety, ale farmáři mohli začít prodávat až dva týdny poté. Já osobně jsem si počkal a na zahradu jsem nakoupil v Kolíně na trhu. Většina lidí ovšem, obávám se, vyrazila do OBI, a farmáře to bude hodně bolet.

Je to o přemýšlení lidí. Třeba ty roušky. Strašně fajn, že spousta lidí šila zadarmo a pak to rozdávala. Ale zase část lidí toho začala zneužívat. Také nejsem bohatý, ale prostě jsem si objednal deset kusů u krejčové a dal jsem jí za to 500 korun. Aby přežila. Je důležité přemýšlet, komu ty těžce vydělané peníze zaplatíte.

Evropa za posledních 75 let nezažila války, nedostatek, holocaust. Mladá generace už nemá ani rodiče a prarodiče, kteří by válku pamatovali a vyprávěli o ní. Může jít o něco, co se nám v budoucnu vymstí?

Pokud tahle pandemie byla v něčem dobrá, tak v tom, že ukázala, jak důležité je vážit si věcí, co máme, a jak lehké je ty věci ztratit. To, že třeba někteří lidé si budou vážit více věcí, které dříve byly samozřejmostí.

Dokážeme správně informace předávat právě těm mladším, aby se „historie neopakovala“?

Tak, z historie je třeba se poučit. To teda vidíme na příkladu zahrávání si s totalitními ideologiemi, akorát v jiném kabátu. To je samozřejmě velký problém na dlouhou debatu. Ovšem tímhle směrem se tento rozhovor netočí.

Podle ekonoma Tomáše Sedláčka všichni sledují, jak ekonomika roste, ale přehlížejí ostatní vlivy růstu. Nazval to „fetišem růstu DPH“. Souhlasíte s ním?

Přiznám se, že text Tomáše Sedláčka jsem nečetl. Nicméně je fakt, že v minulosti ekonomika rostla, ale bylo to takové, že nikoho nezajímalo, jestli ekonomika může růst trvale, a co se stane, až přestane růst. A tam nás pandemie vyfackovala a ta facka nás teď bude asi všechny hodně bolet. Takže myslím si, že v době růstu se měla dělat opatření pro případ krize. A ta se bohužel nedělala, jako například navyšování schodků rozpočtů. No, a když nebyl schopný vyrovnaně hospodařit stát, tak dobrým příkladem firmám nebo domácnostem nebyl.

Chybí nám branná výchova nebo něco v podobném smyslu? Pamatuji si, jak jsme s plynovou maskou opouštěli školu při nácviku…

Já si myslím, že pandemie nám ukázala, že kdo chce, tak informace o tom, co se děje, co má dělat, jak případně pomoci, si našel. Žádné nacvičování na takzvaném buzerplacu není potřeba. Kdo nemá zájem o to se nějak zapojit, zjistit si informace, co je nutné dělat, tomu ani to cvičení nepomůže.