Paní profesorko, od vojenského důstojníka Foltýna, kterého si vláda najala na to, aby zlepšil její „komunikaci“, jsme se dozvěděli, že občan musí věřit institucím svého státu. Ve stejné době ovšem vidíme, že nám instituce našeho státu lhaly v případě střelby na Filozofické fakultě UK. Občanovi je tedy na jedné straně podsouváno, že kdo nevěří „institucím“, je špatný, a na druhé straně sám vidí produkci těchto „institucí“. Jak se s tím má vypořádat? Jak má dostát svému svědomí?
Je dobře, že Babiš zakládá frakci s Orbánem a rakouskými Svobodnými?Anketa
Občan se stává občanem, má-li zodpovědnost i za to, co se jej bezprostředně nedotýká. Občan (polités) má zodpovědnost za celek (polis). Kdyby občan musel věřit institucím, pak by se musel poddat i jejím manipulacím, jak to známe ze současna i z minula. Polis vznikla z přívratu k pravdě ve smyslu neskryté pravdy, proto je „polos“ v řečtině pólem té pravdy, která se dává lidem ze sebe samé, nepotřebuje prostředníky, kteří pak mají tzv. moc. Občan nesmí mlčet, pokud instituce lže, občan nesmí zavírat oči před jasnou nespravedlností; nesmí mu být jedno, že soused mlátí dítě, manželku či psa. Právě občan není ostrov sám pro sebe! Proto napsal Patočka „Chartu 1977“. Přinejmenším od roku 1789 je člověk občanem, protože se postaví nespravedlnosti, i když se ho to netýká, jde mu o neskrytost (aletheia). Pokud o tom lidé nevědí, nejsou občany, jsou jen jedinci využívající lidská práva, ale jen pro sebe, pro své zisky a výhody, kteří chtějí mít své jisté. Jsou to ti, o kterých Masaryk říkal: Ti nejhorší nejsou ti zlí, ale ti, kteří jsou indiferentní, kteří nechtějí rozeznávat dobro a zlo, i když je to zjevné pro všechny; ti jsou nejhorší. Občan je ten, který cítí nespravedlnost vykonávanou nad jiným člověkem, jako by se to dělo jemu samému, pokud toto necítí a na základě toho nekoná, pak je jen zvířátkem majícím rozum jen jako prostředek, kterým hájí své postavení v darwinovské evoluci. U nás je občanská společnost jen možností, nikoli skutečností.
Vy jste v minulosti označila naši vládnoucí moc za bezcitnou. Nenaslouchající a zakazující „střetávání“, které ji může zpochybnit. Většina naší veřejnosti už stojí v opozici. Občany podporující opozici vládnoucí moc kádruje jako „dezinformátory“, „ovce“, „hloupé důchodce“, „babišovské koblihy“ apod. K tomuto nálepkování se ovšem přidávají i voliči vlády, zpravidla střední třída. Vládnoucí moc tedy není osamocena, má stále „vojsko“ ve svých zastáncích, byť je to menšina společnosti. Proč tomu tak je? Probíhá v naší zemi jakási občanská válka nebo něco jako „třídní boj“?
Mlčící množina lidí, která nechce vidět pravdu, se jen bojí o své majetky, postavení, slávu, klid, jsou to zbabělci, kteří ponesou na svých bedrech vinu za možnou válku. Jsou to ti indiferentní lidé (viz nahoře, T. G. Masaryk). Vypadají jako semknutá skupina, nejsou, jen díky digitalitě a její rychlosti se tyto skupiny ustavují. Nejsou to občané, jsou to „ovčané“, ani se nestydí žádat o přidání na mzdách, když předtím vzali zákonné peníze starým a bezbranným lidem, důchodcům. Nemají v sobě stud, kterému se říkalo ve starém Řecku „aidos“; a ti se vyznali v těchto jedincích. Pokud před soudem tito lidé neprojevili stud, byli vyhnáni z polis a nesměli se vrátit, pozůstatkem toho je dnes „účinná lítost“.
Věříte státním institucím České republiky?Anketa
Jsou to jen zbabělci, často nemyslící lidé, jejichž rozhled po světě končí s hranicemi jejich povolání. Těmto lidem se dostalo od manipulativních zdrojů dnešní naplánované moci falešného sebevědomí, které je však založeno jen na jejich specializaci, bez vhledu do celku, který je v globální době tím nejdůležitějším. Takto si také vládnoucí moc ustavila prostředek pro upevňování statu quo i u mladých, kteří tím, že rozumějí „opičí inteligenci“ v ovládání elektroniky a mají pocit, že rozumějí všemu. Je to descendence!
Mnozí mí přátelé, kteří jsou ve věku mých rodičů, mi v posledních letech říkají, že toto už není jejich stát. Že za toto v roce 1989 nebojovali a za toto se nesnažili budovat tento stát v 90. letech. Vadí jim to, že za jakýkoliv jiný postoj, než chce vládnoucí moc a její novináři, jsou označováni za vyvrhele. I když se to může týkat naprosté partikularity. Přitom s touto zemí i s jejím systémem vlády souznějí. Co mají tací občané dělat? Ti, kteří tomuto státu věřili, ale teď se cítí takto zrazeni?
Nesmějí mlčet! Ano, i já se cítím zrazena, podvedena a bezmocná, proto jdu do rizika a mluvím o tom, a takových lidí je už hodně, ti pochopili, že máme jedinou možnost: NEMLČET!!!! Nic jiného nám nezbývá.
V minulosti jsme mluvili o dnešních idealistických mladých, kteří fandí boji proti „klimatické změně“, i když to objektivně znamená materiální chudnutí. Vy tvrdíte, že jsou ztraceni a vedeni ke konformismu. V nedávných volbách jsme ovšem viděli, že podstatná část mladých, zpravidla na venkově či v regionech, se nadchla pro volbu někdejšího automobilového závodníka. Ten hlásá, že obětovat svou životní úroveň kvůli „svatému boji“ je nesmysl a je třeba postavit se tomu, byť je nám to tlačeno jako moderní. Jak to tedy je? Chtějí mladí asketicky strádat kvůli „zeleným hodnotám“, nebo se obracejí k pragmatickému a reálnému světu? Kde vidět tu dynamiku? Mladí patří k těm podvedeným, nerozumějí době, nejsou nad ní, nežijí ze svého poctivě vyhmataného pramene, přejímají názory jen na základě toho, že jsou moderní, protože to znamená být in.
Mladí jsou podvedení také, věří si moc, nemají proto hluboké, z nich samých se rodící nevyhnutelné důvody pro svou volbu. Rozhodují se tak povrchně, že se až za ně my staří často stydíme. Vlastenci jsou jen na hokeji a volí vždy modernitu, povrchně a trapně. Uzavírají se do bublin na internetu, tam hledají záchranu. Progresivisté v Evropě ani nepochopili, že jsou vlastně americkými neomarxisty (viz Frankfurtskou školu, Gramsciho, Foucaulta a další). Z hluboké neznalosti dějin filozofie vycházeje, uplatňují svá „práva“, která jim byla podstrčena za jejich oddanou službu globálnímu zdroji moci. Toto je naprosto tragické! Odtud přichází sedmdesát pohlaví a další důsledky působení obratného zacházení s intencí „divide et impera“, která se rozlézá po světě jako rakovina. Odtud stoji mladí proti starým, ženy proti mužům, studenti proti svým profesorům, děti proti rodičům, VIP lidé proti všem!!! Chybějí dějiny filozofie, upravené vzdělávání je cestou k tomuto stavu; bohužel na tom má svou vinu i technologické myšlení, které ovládá většinu. Prezidentem se nemůže stát komik!!!
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jaroslav Polanský