Jak hodnotíte letošní rok?

Jak hodnotit rok 2020? Inu, to je zapeklitá otázka. Totiž takový rok jsme tu neměli více než sto let. To bylo v dobách, kdy řádila takzvaná španělská chřipka, která ovšem také nebyla ze země, podle níž dostala své jméno. Ano, nemoc nazvaná COVID 19 velmi ovlivnila dění, ať již politické, hospodářské, občanské i lidské nejen v naší zemi, ale v celém světě a dosud ho plně ovlivňuje. Všiml jste si, že někteří lidé to - nejen u nás - nechápou a vzpírají se pod falešným hlásáním lidských práv podřídit se nezbytným omezením, která mají, jak pevně stále věřím, pomoci lidskému zdraví: A všiml jste si, že mnohá média toto chování vyzdvihují. Jen například, zcela nedávno jsem si přečetl na internetu, že skupina mladých Britů tajně utekla z karantény ve Švýcarsku. Podle mne se dopustili něčeho, co by měl celý svět odsoudit, když ne z právního, tak především z morálního hlediska. Nebo abychom nechodili tak daleko – byl u nás vyhlášen 5. stupeň, při kterém se na veřejnosti mohou, s výjimkou rodin, setkávat jen dva lidé, a já jsem byl osobně svědkem toho, že pod jedním mostem v Praze se uskutečnila bohatě lidmi navštívená „párty“. Nechme to stranou, ti lidé se budou muset srovnat se svým svědomím sami. Třeba si to uvědomí, až je potká horečka a dušnost, i když jim to nepřeji, že provedli hloupost.

A ještě k tomu COVIDU. Před pár dny jsem dostal email, možná vy taky, o konečně dobré radě, jak se vyhnout této nemoci. Tak jsem si přečetl tu konečně rozumnou radu paní hlavní lékařky z Britské Kolumbie. Není v tom nic objevného, pokud vím, všechno by se mělo, dle našich vládních nařízení, praktikovat i u nás, jenže u nás jsou lidé velmi "svobodomyslní" a každý z nich má na to svůj patent a přes všechna doporučení, zákazy či příkazy si stejně dělají, co chtějí, a nejvíc si stěžují, natahují ruce po penězích a protestují, když se jim nevyhoví, či pořádají průvody a jiné demonstrace. No, nebudu to dále rozebírat. Těžko radit někomu, kdo nechce slyšet rozumný hlas od toho, kterého jsme třeba nevolili. Navíc se musíme podívat, jak vypadá taková Britská Kolumbie a kolik má lidí. Tam se ta nemoc sráží moc dobře. Ale u nás? Devadesát procent obyvatel má za to, že jsou mu upírána práva podnikat a peníze vydělávat a jezdit na hory lyžovat či k moři a vůbec rozšiřovat nemoc, kde se komu zachce.

To jen k tomu COVIDU, neboť z této úvahy musíme vycházet při hodnocení letošního roku. Ano, zaťali jsme hluboko sekeru do cizího futra a ten dluh budeme splácet opravdu dlouho. Všichni, někdo k tomu přispěje víc, někdo méně, podle toho, jaký bude mít plat či kolik přizná příjmu. Určitě se najdou tací, kteří se tomu budou snažit vyhnout. Je to zvyk zejména těch, co mají větší příjmy. V USA neplatit daně je zločin a veřejná hanba, u nás se daně odpouštějí. Musíme doufat, že skutečně ty peníze, které jsme si půjčili, nebudou jen projedeny a proježděny na lyžích, zejména v Alpách, protože u nás nejsou tak dobré terény – ti, kdo to tvrdí, by měli vidět Brdy před 480 miliony lety) a budou uplatněny při rozjezdu naší ekonomiky. Vím, že to nepůjde rychle, ale budeme-li chtít, půjde to! Ale všichni musíme spojit své síly, a to bez ohledu na to, jestli jsme z té či oné strany, jestli věříme ve své síly a nesbíráme laciné body k volbám. Tento rok jasně ukázal, že heslo takzvaného udržitelného rozvoje je jen fikce. Nic není udržitelné a spadne-li konstrukce, ta další bude jiná, úplně jiná. Odvoláváme se často na služby. A nakonec vidíme, jaké služby u nás jsou. Pro potřeby společnosti mnohé zcela nevhodné. Tento rok ukázal, že i v průmyslu se nemůžeme spoléhat jen na montování aut, je nám třeba mozků i rukou, aby se naše společnost vyškrábala z toho nejhoršího. Ale ty mozky musí vymýšlet věci užitečné, takové, aby je od nás zahraničí kupovalo, a ruce, aby je vyráběly. Dnes máme spousty maturantů a vysokoškoláků, kteří dovedou s odpuštěním jen žvanit, ale tím se chléb nevypěstuje.

Letošní rok také ukázal, že počasí nelze jen tak ovlivnit a také to, že nejde dělat tragédii z toho, když je pár let sucho a pár let zase mokro. Vzpomeňme na sedm let tučných a sedm let hubených, jak o nich píše Bible. A vezměme si z toho poučení. A také, přizpůsobme k tomu naše školství. Je hezké učit se na gymnáziích starozákonním prorokům, ale nebrat si poučení z jejich mouder je ovšem trestuhodné. K čemu je taková škola! Mladí neznají naši vlast a naši přírodu! Říká se, že koukáme jen dopředu, že chceme změnit svět! Jsme možná v tom velcí, ale byli bychom ještě větší, kdybychom se dívali také dozadu, do naší historie a nepomlouvali ji pořád! Komu se tím chceme zavděčit? Stejně ti, komu tím chceme udělat radost, se na nás dívají jako na blázny a zbabělce.

Proč si nevzít v tomto poučení z I. republiky. I ona měla hodně chyb, ale lidé ji měli rádi. Či si myslíte, že mobilizační nadšení v roce 1938 a oběti našich lidí za II. světové války byly jen tak? Ano, jsme součástí Evropské unie, ale v mnohém jsme jiní, než západní i východní národy, uvědomme si naše vlastenectví. A v čem ještě byla ta koronavirová krize dobrá? Přece v lidské solidaritě. Kolik jen lidí šilo roušky a neptalo se, kdy nám je vláda dodá, kolik lidí nezištně pomáhalo skutečně potřebným a ne flákačům, kolik lidí šlo dobrovolně pomáhat do nemocnic, do domovů důchodců. Možná, že současná krize by nám v tom měla i nadále pomáhat! Ale to by nesměli mnozí natahovat jen ruce po penězích, či sobecky prosazovat jen své vlastní zájmy!