Rozpaky panují nad podivnou výměnou ministrů, která se právě odehrála ve vládě. Vypadá to, že vládu musí opustit ti nejméně problémoví členové. Jak hodnotíte kroky premiéra Sobotky po nepříliš úspěšných podzimních volbách?

Obávám se, že změny ve vládě, které premiér Bohuslav Sobotka udělal, nebyly motivovány tím, aby vláda pracovala lépe, ale že to byl politický obchod. V případě odvolání pana Dienstbiera šlo o určitý ústupek Hradu, panu prezidentovi, který pana Dienstbiera hodně nemá rád a netají se tím, i určitému křídlu sociální demokracie, které se pan Dienstbier nebál kritizovat, proto ho neměli rádi.

A jmenování pana Miloslava Ludvíka – jenž je vlivný představitel pražské sociální demokracie, kterou považuji za nejhorší a nejtemnější část sociální demokracie – na post ministra zdravotnictví chápu jako úlitbu nebo ústupek pražské sociální demokracii. Takže celá ta změna ve vládě mi přijde nikoli jako krok premiéra, který chce zlepšit fungování své vlády, ale jako krok politika, který činí politické obchody. A pravou motivací těchto kroků je činit politické obchody, ne zlepšit fungování vlády.

Je to pro vás první překvapení ze strany premiéra? Jak jste vnímal jeho podpis pod prohlášení čtyř nejvyšších ústavních činitelů směrem k Číně, kterým se distancoval od jednoho ze svých ministrů Daniela Hermana a jeho setkání s dalajlámou na půdě ministerstva kultury? Média, řada politiků a osobností nazvala toto prohlášení devótním nebo dokonce ostudným, jeden ze signatářů – předseda Senátu Milan Štěch – dokonce připustil, že dnes by něco takového už nepodepsal.

Překvapilo mě to, protože celý rok jsem sledoval emancipaci pana premiéra. Považoval jsem ho vždycky za slušného člověka i slušného politika, ale zároveň i za politika, který se strašně drží při zdi a strašně přehnaně a moc taktizuje. Ale počínaje jeho projevem vloni v listopadu se mi zdálo, že se emancipuje, že je odvážnější, razantnější, pociťoval jsem to z jeho projevů v Senátu, které byly v posledním roce opravdu zajímavé. Z velké části jsem s ním souhlasil a zdálo se mi, že se utrhl na vlastní cestu, že už nebude takový taktik, že bude trochu razantnější a trochu chlapštější.