Pane inženýre, vraťme se ještě k volbám. Co říkáte na výsledek a co podle vás nakonec vedlo k tomu, že se vítězem stal generál Pavel?

Myslím, že to je celá řada faktorů, jejichž popis přesahuje rozsah tohoto rozhovoru. Zmínil bych ale dvě věci, o kterých prakticky žádný komentátor nemluví, nebo jenom okrajově.

Jedna věc jsou ohromné demografické změny, ke kterým došlo v české společnosti. Za posledních deset let, tedy od první Zemanovy volby, přirozenou cestou odešlo, tedy zemřelo, milion českých voličů. A naopak přibyl jeden milion nových voličů. Neříkám, že jsou to zcela přesná čísla, ale pro ten argument, který potřebuji říct, to stačí. Mladí lidé prostě mají svoje představy o životě, často velmi zkreslené, romantické… Jak jsem slyšel, tak v těch posledních měsících jsou některé školy, kde ředitel umožnil vstup například lidí z organizace Člověk v tísni. Ti vykládají studentům svoji představu o životě, která je samozřejmě velmi blízká vidění, řekněme, té současné pravostředové koalice.

Znám několik příkladů ze svého okolí, kdy rodiče byli zoufalí z rozhodnutí svých dětí volit generála Pavla prostě proto, že byly ovlivněny ve škole. Slyšel jsem také dokonce takové příběhy, kdy se učitelka vyptávala dětí, koho by vlastně volily, no a když dítě řeklo, že Babiše, tak se mu dostalo všeobecného opovržení.

Mně to připomíná situaci, jako když v 68. roce v jednom ze svých článků Vaculík popisoval, když měla být pohřbena na hřbitově evangelička někdy v době, kdy už platil toleranční patent na konci 18. století, tak jak se tomu snažila katolická většina obyvatel jedné obce zabránit. Tak máme něco podobného. Vytvořila se psychóza, že volit generála Pavla je jaksi in. Takže to jsou demografické změny, ke kterým ve společnosti došlo.