O novém Německu: Migrace, úpadek, zbrojení. Kdo stojí za jestřábem Merzem?

Rozhovor pořizujeme tři týdny po německých parlamentních volbách, kdy už začíná být jasné, jak by měla vypadat příští vláda. Máte pocit, že se v Německu těmito volbami něco změní?

Bohužel, nezmění se v realitě naprosto nic. Možná pouze rétorikou slibů dle principu „slibem nikoho nezarmoutíš“. Je skvělé, jaký nárůst zaznamenala AfD (téměř o dvojnásobek na 20,4 %) a oproti tomu SPD musela spolknout nejhorší výsledek v moderní historii (16,4 %), přesto se vítězem stala CDU/CSU s 28,4 % (i když je to jejich druhý nejhorší výsledek).

Ve volbách se klasicky (známe to i z Česka) povedlo deep state a matrixu založit pár měsíců před volbami nový politický subjekt, který měl oslovit protestní a alternativní voliče s cílem ubrat procenta AfD. Tímto subjektem se stalo Hnutí Sary Wagenknecht (BSW), které získalo 4,97 %. Tímto se BSW do Bundestagu nedostalo, ale účel to splnilo.

Anketa

Líbí se vám, jak Elon Musk vystupuje k politickým tématům?

Líbí

92%

Nelíbí

Nevím / Je mi to jedno

hlasovalo: 8463 lidí

Zajímavá je skutečnost, jak názorově a politicky je Německo rozděleno – AfD vyhrála ve všech východních zemích bývalé NDR, Bavorsko klasicky ovládla CSU a západní Německo CDU. Ve velkých městech vyhrála levice a Zelení (die Linke a Grüne). V důsledku lze říci, že ve východním Německu si lidé zachovali kritické myšlení, umí číst mezi řádky, mají značné rozčarování z vývoje posledních 35 let a z nastupující totality. Zároveň stále vnímají západní nadřazenost, podvědomou existenci „Wessis a Ossis“ (Zápaďáci a Výchoďaci).

Na druhou stranu v západním Německu byly populaci po více jak tři generaci systematicky vymývány mozky pocitem kolektivní viny, sebemrskačstvím a zapíráním vlastní identity spojené s extrémním liberalismem vedoucím až k popírání sebe sama a sebedestrukcí. Takže jejich největší myšlenkovou změnou je přechod z SPD k CDU.

Je jasné, že nově bude vládnout „velká koalice“ CDU a SPD, jak jsme to již v německé historii zažili, nyní ne s heslem německého hospodářského zázraku a růstu, ale za „záchranu demokracie před extremismem“. Možná vezmou k sobě i Zelené, proti tomu ale momentálně zásadně vystupuje CSU.

Zastavil bych se u vítěze těchto voleb, nastávajícího kancléře Friedricha Merze. V českých médiích o něm čteme, že to má být lídr Evropy, který ji emancipuje od Trumpových USA. V těch německých se ale připomínají takové stránky jeho životopisu, které tuto ambici nestaví příliš perspektivně. Nejde ani tak o jeho poblouznění Ronaldem Reaganem v počátcích kariéry, ale spíše o Merzovy obchodní aktivity v posledních letech. Připomíná se, že v rámci svého advokátně-lobbistického působení v kanceláři Mayer Brown prováděl třeba pro finančníky BlackRock akvizici podílu ve zbrojařském koncernu RhineMettal, což pak mnozí spojovali s dodávkami jejich Leopardů na Ukrajinu. Také roky působil v čele německo-americké neziskovky Atlantic Brücke. Dá se podle vás očekávat, že právě Friedrich Merz bude tím, kdo tyto atlantické mosty přeruší?

Zde se nabízí konstatování, že Friedrich Merz je názorný příklad, jak si americký deep state a matrix (neocons) vyrábí poslušné politiky v Evropě. Merz byl nejprve lokálním politikem, který odešel zpět do ústraní velkého byznysu. Propracoval se v BlackRock až na pozici CEO, aby se následně opět vrátil do politiky a raketovým růstem se ocitl až na místě předsedy CDU a předpokládaného nového kancléře. Bylo toto zorchestrováno, manažerováno a financováno BlackRock?

Tím by se stal Merz pouhým vykonavatelem cizích zájmů, byl by největším jestřábem v rámci EU, zbrojil o závod a natahoval válečný konflikt na Ukrajině na neurčito, případně i zavedl základní vojenskou službu v Německu, posílal Bundeswehr po celém světě, zrušil úvěrovou brzdu spolkové vlády, zvýšil daně, snížil penze atd. Zatím jeho veřejná vyjádření v médiích naznačují, že tato cesta bude pravděpodobná.

Jak to má z vašeho pohledu dnes celkově Německo se Spojenými státy? Osmdesát let z nich mainstream dělal dvě hlavní nohy „Západu“, celou tu dobu vznikaly obchodní vazby, politicky šlo od Adenauera s Eisenhowerem po Merkelovou s Obamou vždy o „speciální vztah“, ale také do roku 1990 Američané působili v Německu v podstatě v pozici okupační správy. Jsou Němci schopni a ochotni se od USA „odříznout“?

Německo je stále poraženou zemí a USA vítěznou mocností. Veřejnosti je neznámý fakt, že německou vládu a kancléře musí stále formálně schválit USA. Trumpova vláda však uvažuje o stažení armády z Německa, hovoří o možnosti vystoupení z NATO a hlavně chce po Evropě, ať už se konečně stará sama o sebe bez USA stále za zády a platící účet. Merz a jemu podobní současní vůdci Evropy, dosazení deep state a globalisty, jsou zmateni a znejistěni, přesto však zatím stále jedou podle původních not.

Zřejmě Merz a ostatní doufají, že Trump je pouze jedna čtyřletá epizoda, kterou ustojí a vše se pak vrátí do původních kolejí. Takže záleží na Trumpovi a jeho vládě, jak bude důsledná a bude tlačit na změnu a vlastní zodpovědnost současných evropských vůdců. Tento a příští rok ukážou, zda nastane otočka a zda v USA nastala trvalá nová doba.

Je dnes Německo v pozici, kdy má dost energie k vedení Evropy k novým výzvám a nové roli ve světě? Z našeho pohledu to občas vypadá, že jede na „setrvačník“ a má spoustu problémů samo se sebou...

Německo už nejede ani na „setrvačník“, ale z poslední rezervy. Už v době sjednocení Německa se začalo sahat do financí nastřádaných během dekád hospodářského zázraku, zavedla se solidární daň, počal využívat státní penzijní fond. Následná migrační krize zbývající finanční zdroje už vysála a nynější Green Deal a principy ESG tomu nasadily korunu, jelikož deindustrializací a zánikem intenzivního zemědělství mizí možnosti, jak pokladny opět naplnit. V důsledku všeho nyní každý, kdo Německo dlouho zná, vidí na každém kroku, jak je podfinancováno a vše upadá.

Na druhou stranu jsem v jedné opravdu moudré knize o německé historii četl, že Německo se stává pro své okolí problémem, když je dlouho úspěšné a získá pocit, že kombinací své ekonomické síly a přesvědčení o výjimečném poslání může měnit svět. Nebyl právě tento moment v roce 2015, když Německo zažívalo bezprecedentní hospodářský růst, zdálo se, že „zdroje jsou“ prakticky neomezeně a Angela Merkelová zatoužila, možná ovlivněna vzpomínkami na Berlínskou zeď, ukázat světu, že žádné zdi nejsou potřeba a Německo coby morální maják příjme všechny uprchlíky, protože to zvládne?

Toto je zajímavá otázka. Ona totiž Angela Merklová se původně zásadně stavěla proti migraci, ale následně u ní došlo k úplnému obratu. V médiích se spekulovalo o tom, že obrat nastal záhadně těsně s odhalením jejího dlouholetého šmírování Američany.

Rovněž tak odklon od spolupráce s Ruskem, když předtím její „Energiewende“ byla založena na levném ruském plynu. Faktem však zůstává, čeho se neocons a globalisté v USA nejvíce obávají a čemu vždy chtěli zamezit – propojení německé ekonomiky s ruskými levnými energiemi. To by pak byl stroj k nezastavení. Snad se jednou dozvíme pravdu.

Dnes tedy zdroje došly a ohledně migrace se v Německu vede debata, co dále. Má to z vašeho pohledu vůbec nějaké smysluplné řešení?

Samozřejmě migrace má jasná a rychlá řešení, ale dosud chybí vůle konat, a nejen o tom hovořit. Základem jsou samozřejmě chráněné a uzavřené hranice, mít ilegální přechod hranic za trestný čin, stávajícím zamítnutým žadatelům o azyl přestat vyplácet podpory a deportovat je do zemí původu. Zároveň všechny migranty, kteří se dopustí trestného činu rovněž deportovat. A pokud nemají doklady a nepamatují si odkud přišli, tak zavřít na tak dlouho, než se jim vrátí paměť. Dále azylantům nevyplácet peníze, ale naturálie a rovněž požadovat zapojení do pracovního procesu. Vše toto se již objevuje ve veřejných diskuzích, ale jejich realizace chybí.

Téma migrace je pro Německo samozřejmě intenzivní. Před volbami Friedrich Merz mluvil o zavírání hranic (po volbách vzkázal, že to byla jen předvolební kampaň), ale předseda sociálních demokratů Olaf Scholz zase připomínal, že Německo je zemí přistěhovalců. Což je pravda, německý hospodářský zázrak celých 80 let stál na dovozu levné pracovní síly. V první fázi to byli vysídlenci z východní Evropy, pak „hostující pracovníci“ z Itálie, tehdejší Jugoslávie a nakonec z Turecka. Jak jste ten německý vztah k cizincům vnímal vy, když jste tam jako cizinec pracoval?

Já jsem osobně nikdy nezažil nějaký rasismus, odmítání či diskriminaci. Nejprve mé téměř desetileté studium a působení na vysoké škole v Německu byla nezapomenutelná etapa života s nejlepšími kamarády. A v dalším profesním životě jsem se vypracoval na ředitele dvou mezinárodních německých společností na Blízkém východě. Je to ale i o tom, jak se člověk integruje, je jazykově a profesně vybaven, je empatický. Jde o to, jaký a s čím člověk do země přichází. Pamatuji i bezproblémové Jugoslávce a Italy v Německu. I první generace Turků přišla do Německa za prací, snažili se integrovat a smysluplně žít, i když přišli z jiného kulturního prostředí. To až druhá a třetí generace se začala cítit jiná, radikalizovat se, chovat se asociálně a agresivně a dělat problémy v nově vznikajících ghettech. No a poslední migrační vlna z celého světa, jak sledujeme, se už zcela vymkla všem pravidlům a kontrole.

Vraťme se ještě k letošním volbám. Jejich fenoménem je oslabování tradičních stran a naopak posilování obou okrajů spektra. Napravo AfD a nalevo Die Linke. Mnohé vyděsily volební výsledky v nejmladší věkové skupině, kde tyto dvě strany braly skoro padesát procent. Znamená to tedy, že se politici hlavních stran a občané začínají zásadně rozcházet ve svých představách o budoucnosti země?

Ano, všechny staré politické strany a jejich vedoucí politici jsou již zásadně mimo realitu, názory a potřeby většiny občanů. Týká se to jak současnosti, tak i budoucnosti. A mladí lidé to vnímají o to více, jelikož vidí, že vládnoucí politici už neplní ani základní funkce státu – ochranu a bezpečnost vlastního národa. Mladá generace došla k závěru, že už jim v brzké době nic nezbude a budou dokonce bránit vlastní identitu a fyzickou existenci. Proto má tak vysokou podporu AfD a alternativně, pro levicově smýšlející, Die Linke. Sám jsem poznal řadu členů Junge AfD na společných akcích v Německu a Česku a obdivuji jejich kuráž, fundovanost a odhodlání. Ti jsou zárukou změny nejen v Německu.

Teď aktuálně jsem zaznamenal informaci, že v Německu rozjíždějí jakousi poradenskou linku, na kterou můžete zavolat, pokud získáte dojem, že někdo ve vašem okolí podléhá konspiračním teoriím. Jak se z vašeho pohledu dnes Němci dívají na ten fenomén „dezinformací a konspirací“? Z mých osobních zkušeností mělo jakékoliv nezávislé a „menšinové“ myšlení v této zemi vždy těžší pozici, než v Česku...

Běží to dle hesla „udávat se nemá, ale hlásit se to musí“. Současná vláda podporuje udavačství, autocenzuru, nekonformní názor hned odsuzuje jako nepřátelský postoj. Sám jsem zažil, jak lidé už mají obavu mluvit otevřeně i v kruhu přátel, natož ve veřejném prostoru. Vrací se opět struktura policejního státu a represe, již mnohem propracovaněji a cílenější než v Česku. Ale řekl bych, že Němci jsou celkově více odhodlaní a plni kuráže současnou situaci změnit. Zastoupení živnostníků, malých a středních firem a celkově střední třídy je v Německu procentuálně vyšší než v Česku. Takže závěrem mohu říci a věřím, že evropská změna přijde z Německa.