Poukazujete na to, že Česká republika má jedno z nejnižších zadlužení v EU a již dlouhé roky plníme všechna kritéria pro přijetí eura. A naše ekonomika je navíc totálně spjata s eurozónou. „Přijetí eura je v našem životním zájmu. A přesto se nenajdou politici a politické strany, které by měly kuráž toto lidem vysvětlit a euro v dohledné době přijmout. Po letošních volbách ve Francii a v Německu se bude eurozóna dále integrovat. Stát mimo by bylo pro nás osudovou chybou,“ uvedl jste na Facebooku. Co myslíte tou „osudovou chybou“?

Naše ekonomika je silně otevřená a závislá na úspěchu evropských ekonomik. Dvě třetiny toho, co tady vyrobíme a vyprodukujeme, pochází ze zahraničního obchodu a 83 nebo 84 procent je ze zemí eurozóny. Naše ekonomika je sladěná s těmito zeměmi a z tohoto důvodu je v našem zájmu, abychom v eurozóně byli. A co by byla ta osudová chyba? Trend po německých a francouzských volbách bude jasný, EU se bude dále integrovat na bázi eurozóny. I malé země, které jsou v eurozóně, při rozhodování mají mnohem větší váhu. Mnohem více budou moci do všeho mluvit než ty, které stojí stranou.

V nejbližších měsících, možná v příštím roce, možná dvou, se bude rozhodovat o tom, jak bude vypadat finanční perspektiva, celkový rozpočet EU po roce 2020. Rozhodnutí, i když pak budou muset být potvrzena Evropským parlamentem, se budou tvořit v grémiích eurozóny. I z tohoto důvodu pro nás bude osudovou chybou, pokud nebudeme v eurozóně, protože ztratíme desítky miliard korun. Je to úvaha jen z důvodu, že chceme držet českou korunu, jedeme na vlně národovectví, ale ekonomický smysl to nedává.

Sedmdesát procent Slováků je s eurem spokojeno, u nás sedmdesát procent lidí euro nechce. Bylo by potřeba, abychom si toto všechno uvědomili a minimálně nastartovali na toto téma diskusi. Strany ve vládě nejsou schopny tuto diskusi vést. V našem zájmu přitom je nastartovat rozumnou racionální neemotivní diskusi o přijetí či nepřijetí eura. Mluvit o tom, vysvětlovat a rozhodnout se.  

Otázka zavedení eura je v kurzu i po ukončení intervencí. Proti zavedení eura je šéf státní kasy Andrej Babiš. „Mohou přijít časy, že se nám bude dařit méně. Proto si myslím, že to, že máme vlastní měnu, je dobře. Projekt eurozóny byl ekonomický projekt, teď se stal projektem politickým a já bych skutečně nechtěl být v eurozóně, abych ručil za řecké dluhy,“ prohlásil Babiš. Tohle vyjádření otiskl denik.cz. Co říkáte na tento argument a jak si vysvětlujete postoj Andreje Babiše?

Eurozóna je politický i ekonomický projekt. Vždyť, proč euro vzniklo? Protože nejen malé státy, jako je Lucembursko, ale i ti velcí jako Německo a Francie si uvědomily, že naše ekonomiky ve světě, kde jsou USA, Čína, Japonsko a další, že s národními měnami v soutěži neuspějeme. Že to nebylo dotaženo od začátku do konce se ukázalo ve finanční krizi v roce 2007 a 2008 a v řecké krizi, ale od té doby udělala eurozóna mnoho, aby se nedokonalosti napravily. A daří se to. Eurozóna funguje, euro je jako stabilní měna vítaná po celém světě. Řecko dostalo jasnou odpověď: Buď budete plnit podmínky, nebo běžte a zaveďte si drachmu. A Řecko bylo nuceno podmínky plnit. Plní je, ekonomika jde nahoru.

Nejsou to dluhy, jsou to půjčky, které Řecko platí. Neustálé ohánění se Řeckem nedává smysl. A proč Andrej Babiš takto argumentuje? Protože nemá žádnou ucelenou filosofii ani ideologii. Je populista. Říká to, co si myslí většina lidí; a nejde jen o euro. Podobně je to s uprchlíky. Když začala uprchlická krize, tvrdil, že patnáct tisíc uprchlíků není problém, protože je potřebujeme. Když zjistil, že veřejnost je proti uprchlíkům, tak říká, že je proti tomu. To je Andrej Babiš.

Když se vrátím k Řecku, lidem může vadit samotná skutečnost, že se půjčka bere z peněz států, které přispívají v rámci různých struktur.

Ty peníze jdou samozřejmě z fondů eurozóny, do kterých každý člen svojí poměrnou částkou přispívá, ale jdou také z fondů Mezinárodního měnového fondu, kterého jsme členy. Platíme do Mezinárodního měnového fondu, tam nám to nevadí, nikdo o tom neví, nikde se o tom nemluví. Ale vadí nám to, pokud jde o eurozónu. Je to nepoměr a určitá nepoctivost v argumentech, které se veřejnosti předkládají. Ale, jak říkám, Řekové dluhy platí, a koneckonců, země, které půjčují nejvíc, jako je Německo, tak z toho má, nepamatuji si přesně částku, ale dosahuje na úrocích něco přes miliardu ročně. Takže nejde o to, že by německý daňový poplatník platil řeckým důchodcům důchody. 

V podstatě se vicepremiér Andrej Babiš shoduje s premiérem Bohuslavem Sobotkou. Ten se sice nevyjadřuje tak jednoznačně, ale říká, že by raději se zavedením eura počkal. Zároveň se mu nelíbí vícerychlostní Evropa. Co tedy říci k postupu ČSSD v této věci?

Postup premiéra a konec konců celé vlády je, že si nepřeje vícerychlostní Evropu, jak to na všech jednáních zdůrazňují. Jenže tím, že nemáme na rozhodovacích procesech vlastní vinou takový vliv, tak si EU půjde cestou, kterou schválí většina. A jestliže některé země se nechtějí více integrovat, ať je to společná ochrana hranic, nebo euro, tak většina, která chce více integrace, ji mít bude. A záleží pak čistě na zemích, jako je ČR, které to nechtějí, jak se rozhodnou. My jsme se zavázali jak referendem, tak přístupovou smlouvu i k přijetí eura. Nemůžeme se divit, že když vlastní vinou euro nepřijmeme, eurozóna bude postupovat rychleji, a když se bude rozhodovat o penězích, tak země, které nejsou součástí, ostrouhají. Je to čistě naše rozhodnutí a naše vlastní vina.

Hovoří se o roku 2021 pro zavedení eura, myslíte si, že je to pozdě?

Je to politické rozhodnutí. Kritéria splňujeme. Jen žádná vláda od roku 2004 k tomu neměla vůli. Byly představy, a dokonce je k tomu spousta vládních usnesení, že přijmeme euro v roce 2010. A máme rok 2017, a o euru nevedeme žádnou debatu, natož, abychom stanovili termín. Ano, někdy někdo vystřelí datum, ale politická shoda není. Bez ohledu na to, jakou máme vládu, je to chyba, která postihuje celou Českou republiku.

Kdyby ale teď přišel premiér s tím, že bychom měli přijmout euro, obávám se, že ČSSD by nedosáhla už ani na 16 procent.

To máte pravdu. Proti zavedení eura není jen veřejnost, která stojí mimo ČSSD, ale také někteří voliči a členové ČSSD, takže i z toho důvodu premiér o zavedení eura nemluví. Až budou volební programy a diskuse, obávám se, že i když nás to negativně ovlivňuje, nebude mít kuráž mluvit. Možná se najde jedna nebo dvě výjimky.  

Obecně, každý máme spoustu starostí a teď ještě euro? A pak, snad téměř milion lidí u nás žije pod hranicí chudoby, mají obavy o přežití, mohou se bát, že třeba i o to málo, co mají, přijdou, protože se třeba nemusí při změně měny všechno podařit, tak jak by mělo.

Tento argument platí všude. Ale, i pro lidi, kteří jsou na tom finančně hůř, je v jejich zájmu, aby ekonomika bohatla, a když se více vybere daní, jsou pak peníze na dávky a na bydlení. Proti tomu mohu dát argument, že v zemích jako Moldavsko, Makedonie, Ukrajina, žije v opravdové chudobě nesrovnatelně více lidí. A co by za to dali, kdyby mohli být členy jak EU, tak eurozóny; ale základní podmínky nesplňují a chudnou více a více. Lidé samozřejmě o žádné peníze nepřijdou. Copak na Slovensku nebo v Belgii přišli o peníze? Když se na Slovensku zavádělo euro, bylo to v určitém kurzu a stát a občanská sdružení dohlížela na to, aby si žádný obchodník nezvýšil ceny. Země si vše dobře ošetřila a ceny nahoru nešly.

Nedávno jste upozorňoval na aspekty prvního kola francouzských voleb. „Druhý pozoruhodný výsledek včerejších francouzských voleb je spektakulární kolaps socialistů. Ukázalo se, že pro rozhádanou, zdiskreditovanou, unavenou a nezajímavou stranu pootočit kormidlem doleva je smrtelné. I když u nás nejsme ve Francii, ČSSD by si ve svém vlastním zájmu měla situaci u francouzských socialistů pečlivě prostudovat.“ Vidíte nějaké paralely u socialistů ve Francii a u nás?

Socialisté ve Francii byli velkou tradiční stranou, doposud mají prezidenta a většinu v parlamentu. Když se podíváme na výsledek voleb, strana naprosto zkolabovala a dostala 6 procent hlasů. Vypadá to, že může během několika měsíců, možná i v tomto roce skončit. V červnu budou ve Francii parlamentní volby, Macron si buduje své vlastní hnutí, socialisté jsou i pod tlakem Mélenchona. Takže se může klidně stát, že socialisté po všech stránkách budou tak slabí, že dokonce skončí.

Je potřeba, aby se ČSSD podívala na příčiny kolapsu. A ty jsou, že je strana ve Francii už roky naprosto rozhádaná a rozložená. To se ukázalo například už v referendu o francouzské ústavě. Když toto volič vidí, že existují názorové a personální rozpory, pak se nemůže nikdo divit, k jakým výsledkům to ve volbách spěje. Část socialistů středové křídlo vytěsnila a to si vytvořilo vlastní hnutí. Se šesti procenty zůstali rozhádaní, rozklížení, bez voličů.

Neříkám, že se scénář bude opakovat v naší ČSSD, protože tu žádného Macrona nemáme, ani radikálního Mélenchona, takže nedopadne tak špatně jako ve Francii. Ale určité momenty jsou, které by si ČSSD měla ve svém vlastním zájmu prostudovat, pokud nechce jít po spirále stále dolů.