Až sto tisícům Čechů hrozí, že do roku 2020 budou bez domova, 30 tisíc jich bez domova je. To je smutný fakt, kterého si je vědomo i Ministerstvo práce a sociálních věcí. I proto vznikla koncepce prevence a řešení této problematiky. Vás bych se ráda zeptala, zda Vám připadá tato možná prognóza, na kterou upozornil mimo jiné i Vladimír Špidla, reálná. A pokud ano, zda by byla v našich podmínkách řešitelná?

Já nevím, podle mého klíče k tomu někdo došel. Ale skutečně se toho neobávám. Pokud budeme opravdu dbát na to, aby maximum lidí bylo aktivizováno v oblasti pracovní, tak se neobávám toho, že bychom potřebovali více sociálního bydlení. Potřebujeme bezesporu určité typy sociálních podpor a v nich jednoznačně dáno, komu co náleží, komu co lze dát. Ale rozhodně nemáme investovat do staveb jakýchkoli bydlení či azylových domů. Nemělo by to být ani o jednom velkém domě, protože tím by zase byl dán základ možným ghettům, a ta nejsou řešení. Troufnu si proto s panem Špidlou nesouhlasit. Je to o dobře vedené sociální politice, která bude především o té aktivizaci, kterou jsem již zmínila.

V minulosti, v době koaliční vlády ODS, TOP 09 a VV, později Lidem, jste byla velmi ostrou kritičkou novinek, které začala v sociální oblasti vláda uplatňovat. Samozřejmě nejčastěji proto Vaše kritická slova mířila na ministerstvo vedené Jaromírem Drábkem – práce a sociálních věcí. Nešla jste někdy s panem Drábkem na kávu, abyste si některé postoje vysvětlili?

Ne, na kávě jsme spolu nebyli, ale mnohokrát jsme si věci, které já jsem kritizovala, vyříkávali. Nikdy však nedošlo k pochopení. Anebo – když to vypadalo, že ano, tak to pan ministr velmi rychle změnil. Je to zřejmě tím, že jak se domnívám, Ministerstvo práce a sociálních věcí neřídil totiž ani tak on, jako jeho první náměstek. A ten podle mého názoru přišel do politiky podnikat, nikoli dělat politiku.