Ekonom Thomas Piketty ve svém blogu na Le Monde píše, že lidé ze Západu, z Paříže, Berlína či Bruselu, nechápou, že lidé z Česka či Polska projevují nedostatek vděku za dotace z EU. Upozorňuje, že ČR a Polsko to vidí jinak, protože investoři ze Západu tu vlastní zhruba čtvrtinu fixního kapitálu a více než polovinu, pokud jde o vlastnictví firem. Mezi lety 2010 až 2016 roční odliv zisku z ČR reprezentoval 7,6 procenta HDP, zatímco dotace z EU v tom samém období činily jen 1,9 procenta HDP. Analytička Lenka Zlámalová píše, že od nás za tu dobu odteklo na dividendách 2 252 miliard korun, zatímco dotace z EU byly 563 miliard korun. Jsme tak prý „krmelcem Evropy“ a jsme největším poraženým ze střední Evropy… Je tomu tak?

V rámci střední a východní Evropy nejsme žádným poraženým, ale vítězem. A bylo to zřejmé už několik let po začátku transformace po roce 1989, kterou naše země ve srovnání s dalšími postkomunistickými zeměmi zvládla nejlépe. Po nevyhnutelném transformačním poklesu, který byl u nás ve srovnání s ostatními transformujícími se zeměmi nejnižší, jsme začali velmi rychle růst, a tedy i bohatnout.

Nejlépe?

Vyhnuli jsme se na rozdíl například od Polska hyperinflaci, která by zlikvidovala úspory obyvatel, provedli jsme rychle privatizaci, a vyhnuli se tak předprivatizační agónii a spontánní privatizaci podniků managementem, jako tomu bylo v Maďarsku. A takto bychom mohli pokračovat ve výčtu úspěchů dále a statistiky to potvrzují. Díky úspěšné transformaci naše země získala náskok, který jsme k naší škodě postupně začali ztrácet úměrně tomu, jak začal v ekonomice znovu posilovat svoji roli stát na úkor trhu a svobodného občana. Ta změna výhybky samozřejmě nastala nástupem sociálnědemokratických vlád včele s Milošem Zemanem, Vladimírem Špidlou a tak dále.

Takže ekonom Thomas Piketty nemá pravdu, když píše o masivním odlivu kapitálu mimo Českou republiku?

Levicový Thomas Pikkety nepatří mezi ty, které bych já často citoval nebo s nimi souhlasil, ale pokud upozorňuje na odliv velkého objemu kapitálu z ČR, tak samozřejmě pravdu má. Odmítám nicméně to neustálé podceňování se a neschopnost si přiznat, že jsme od roku 1989 ušli neskutečně úspěšný kus cesty dopředu a že si drtivá většina společnosti žije neskutečně lépe. Hrubý domácí produkt na hlavu za rok 2016 v České republice, vyjádřeno v dolarech, činil 34 714, ve Slovinsku 32 730, ve Slovensku 30 460, v Polsku 27 055, v Maďarsku 26 701. Je za námi třeba i Portugalsko. Zároveň v mezinárodním srovnání máme dlouhodobě nízkou, aktuálně dokonce rekordně nízkou nezaměstnanost. Mzdová úroveň je srovnatelná s podobně vyspělými ekonomikami. Tak jací poražení?

Ničí mě, jak kvůli politickým bodům jsou toto schopni mnozí přehlížet, relativizovat, či dokonce obracet jen kvůli svým osobním ambicím, střetům, bojům. Začalo to Václavem Havlem a jeho blbou náladou, pokračoval v tom Miloš Zeman s jeho spálenou zemí a vyvrcholilo to Andrejem Babišem, který poplival celá devadesátá léta tím, že se tu údajně všechno rozkradlo, zatímco on se stal jedním z nejbohatších lidí. To je do očí bijící lež a pokrytectví!

A není výsledkem české cesty transformace právě i masivní odliv kapitálu, na který Thomas Piketty upozorňuje? Není to cena za Klausovu privatizaci, jak tvrdí někteří kritici?

Co se týče odlivu kapitálu, to samozřejmě za problém považuji. Ten problém částečně vznikl přirozeně, kdy po roce 1989 s totálně zestátněnou ekonomikou jsme neměli k dispozici dostatek domácího kapitálu a byli na ten zahraniční odkázáni. Dnes si prostě zahraniční investoři vybírají zisky ze svých investic, které nám v mnoha ohledech pomáhaly, a není možné jim v tom nyní bránit.

Z druhé části jsme si ten problém ale prohloubili sami, respektive ho prohloubily sociálnědemokratické vlády v čele s Milošem Zemanem, Vladimírem Špidlou a dalšími, které se zhlédly ve velkých zahraničních korporacích a začaly jim na úkor domácích podnikatelů, a tedy na úkor domácího kapitálu, poskytovat velmi štědré investiční pobídky, daňové prázdniny, dotace na pracovní místa. Problém mohl být mnohem menší, pokud bychom nechali svobodněji dýchat, a tedy i sílit domácí podnikatele a podniky, tedy domácí kapitál. Ten by pak utíkal do zahraničí v mnohem menší míře.

Dávat to za vinu Václavu Klausovi je opravdu absurdní. Tolik kritizovaná kupónová privatizace umožnila, že privatizace do zahraničí neproběhla ještě masivněji a nemalou část podniků mohli začít rozvíjet domácí majitelé. Klausova cesta byla cestou podpory vzniku domácího kapitálu, protože se velmi dobře vědělo, že bez něj to v budoucnu nepůjde. To pánové ze sociální demokracie si ošklivili českého kapitalistu a o to víc milovali ty zahraniční.

S tím souvisí otázka, zda jsme v pozici kolonie Německa či obecně západních nadnárodních korporací, jak o tom píše například ekonomka Ilona Švihlíková?

Nikdy bych v souvislosti s naší zemí nepoužil termín kolonie. To je naprosto falešný, dehonestující a absurdní termín, který se tak hodí na nějaké manifestace levičáckých úderek, možná svého času ještě Sládkových republikánů. Ekonomicky silné sousední Německo na nás má samozřejmě enormní vliv ekonomický, a tím i politický. Politický vliv je problém s ohledem na snahu Německa eurofederalizovat náš kontinent a vymazat národní státy a pak také s ohledem na tragický postoj k masové migraci.

Co se týče ekonomické roviny, tak pokud bychom takového ekonomicky silného souseda neměli, jako malá otevřená ekonomika bychom měli složitější výchozí pozici. Na straně druhé je velká závislost na jednom konkrétním trhu i rizikem. V okamžiku, kdy se Německu začne dařit méně, pocítíme to ekonomicky okamžitě i my. Proto bychom měli podporovat geografickou diverzifikaci našeho exportu, tedy snažit se hledat i nové, rozvíjející se mimoevropské trhy.

Co se týče velkých nadnárodních korporací, tak jejich rostoucí velikost a vliv mě trápí proto, že se řada z nich stává většími a mocnějšími jen díky jejich paktu s vládami. Vlády pro ně vytvářejí umělé monopoly, příležitosti k takzvanému rent-seekingu, vytvářejí bariéry vstupu do odvětví, a tedy je chrání před konkurencí. A jsme u toho znovu. Jsou to vlády, které škodí, a je to svobodný trh, který by to vyřešil.

A není tedy potřeba, aby byl v ČR silný český kapitál, aby čeští kapitalisté reinvestovali své zisky v ČR a měli zájem na tom, aby naše země vzkvétala?

Samozřejmě to potřeba je, ale bude to dlouhá cesta. Akumulace domácího kapitálu je běh na dlouhou trať. Navíc našim podnikatelům házíme jen klacky pod nohy. Jak mohl sílit český kapitál, když malý či střední podnikatel čelil a čelí konkurenci velké zahraniční korporace, která na rozdíl od něj dosáhla na investiční pobídku? Jak mohl čelit tomu, když mu taková korporace přetahovala zaměstnance a měla k tomu k dispozici dotaci z českého státního rozpočtu? Je jasné, že v tomto nerovném boji nemohl menší podnikatel uspět, když žádnou takovou dotaci nedostal a naopak musel na tuto dotaci zaplatit daně. Jak může sílit český kapitál, když rétorika vládního hnutí ANO udělala z těch nejmenších živnostníků daňové podvodníky, jen aby odůvodnila zavedení elektronické evidence tržeb? A takto bychom mohli v nedobrých podmínkách pro naše podnikatele pokračovat. Přitom pokud se nebude dařit nejmenším domácím podnikatelům, nemůžeme počítat, že z nich vyrostou velké, mezinárodně úspěšné firmy.