Čínská Šanghaj zažívá těžký lockdown. Město s více než 25 miliony obyvatel bylo kvůli covidu několik týdnů téměř zcela uzavřeno, lidem v bytech docházely potraviny, byla jim odebírána domácí zvířata a problém byl i s dostupností zdravotní péče. Nyní se již situace pozvolna zlepšuje. Váš komentář? Máme se něčeho takového bát i tady?

Vzhledem k tomu, že se naše politická reprezentace – samozřejmě na popud svých zahraničních pánů – docela inspirovala metodami komunisticko-kapitalistické Číny, ať už v oblasti karantén, diskriminace na základě očkování či na chystaném sociálním kreditu, tak obavy z jakýchkoliv šíleností ze strany prakticky všech vládních aparátů jsou namístě.

Inflace je nejvyšší za posledních 24 let, ČSÚ oznámil, že v březnu činila meziročně 12,7 %. Nejvýrazněji zdražují pohonné hmoty a energie, hodně ale roste také jídlo. Jste vzhledem k výše uvedenému optimistou, nebo lépe už bylo?

Vždy bude zejména tak, jak si to sami uděláme. Nicméně je faktem, že na nás a naše životy působí řada faktorů, které dost dobře nemůžeme sami ovlivnit. Z pohledu inflace nejsem optimistou už od samotného začátku „hry na covid“ a takzvané pandemie, která dle reálných čísel nikdy nebyla. Už tehdy bylo zřejmé, že vzhledem k bezprecedentnímu vládnímu zadlužování nás všech, k nekontrolovanému tisku peněz a jejich rozdávání do všech světových stran probíhá měnová reforma, která negativně postihne nás všechny. Střední podnikatelskou třídu pak nejvíce.

To muselo být jasné každému jen trochu konceptuálně myslícímu ekonomovi, což se nedá říct třeba o pop ekonomech typu Sedláčka, Kovandy a spol., kteří tehdy nechápali, která běží, nebo chápat nesměli. A nyní po několika letech se probouzejí. Co se týká bezprecedentního zdražování pohonných hmot, které je zatím bez jakéhokoliv reálného opodstatnění, jde zřejmě o domluvenou nebo minimálně vyššími kruhy tiše posvěcenou akci. A na závěr jen slova klasika: Optimista je jen špatně informovaný pesimista.

Lidovecký ministr zemědělství Zdeněk Nekula chce sledovat marže u potravin; rozdělení zisků mezi zemědělce, zpracovatele a obchodníky je podle něj nerovnoměrné. Sledovat chce máslo, některé druhy masa nebo pečivo. Je na ministrovi zemědělství, aby takové věci hlídal a aby určoval, jaká míra je správná a jaká už ne?

V prvním plánu to na něm jistě není. Nicméně je paradoxní, že já coby vyznavatel toho, že trh a nabídka s poptávkou si najdou cestu, začínám nabývat dojmu, že v současné divoké a nezřízené – nebo naopak dobře řízené? – době nějaké regulace výší marží snad budou potřeba. Ovšem nenechme se plést. Vyšší ceny potravin, vyšší ceny pohonných hmot a vyšší ceny kdečeho také vedou k vyšším příspěvkům do státního rozpočtu. To je třeba mít vždy na mysli.

Pirátskou poslankyni Olgu Richterovou trápí situace rodin s malými dětmi. Na facebooku zveřejnila grafiku, která dokládá, že zatímco třeba důchody jsou důsledně valorizovány, 36měsíční rodičovská je stále ve stejné výši. Richterová to chce změnit a rodičovskou valorizovat o 15 %, aby se pokryla inflace. Patří za to Richterové dík? A podaří se podle vás Pirátům toto prosadit?

Ne podle slov, ale podle činů poznáte je. Tedy za tato slova bych Richterové žádný dík neadresoval, jakkoliv je její záměr zřejmě bohulibý. Ale až činy ukážou, jak to paní myslí vážně. Ovšem peníze z kapes tuzemských daňových poplatníků míří v současné době tak trochu jinam a k jiným, že?

Aktivisté z Extinction Rebellion dostali mediální prostor na platformě DVTV. Když se rozhovor Michaela Rozsypala s bývalou chartistkou Jarmilou Johnovou a s jejím kolegou Thomasem Frankem chýlil ke konci, napadlo Frankeho, že zajistí více času pro klimatickou otázku tím, že se přilepí ke stolu ve studiu. Moderátor Rozsypal nehnul brvou a rozhovor bleskově ukončil. Udělal dobře? Co říkáte na chování aktivistů?

Jako jezinky. Podejte jim prst, a utrhnou vám minimálně ruku. Na tomto příkladu, kdy tedy byli aktivisté pozváni do správně smýšlejícího prorežimního média, které je takovým jako oni, Gréta a podobní nakloněno, je krásně vidět pokřivený pohled takovýchto typů aktivistů. Moderátor za mě překvapivě učinil dobře.

Mouřenín posloužil, mouřenín může jít, povzdechl si bývalý radní ČT Zdeněk Šarapatka slovy, vypůjčenými z Othella, nad rozhodnutím vládní koalice. Ta totiž po prvotním nezdaru opustila všech pět jmen kandidátů do Rady ČT, mezi kterými byl i Šarapatka. Namísto nich chce koalice nominovat jména jiná, neokoukaná. „Taková, která nepřekážejí,“ upřesnil Šarapatka. Souhlasíte s jeho pohledem?

Do sebe zahleděný sociopat a opulentně přehnané gesto. Sice pana Šarapatku nijak zvlášť nesleduju, ale kromě jeho výlevů vůči prezidentu Zemanovi a jeho výměně s Xaverem Veselým jsem od něj neslyšel a neviděl nic směrodatného. Jeho pozérské postesknutí trochu připomíná onoho času Mečiarovo loučení „neublížil som“. Jinak myslím, že pan Šarapatka opravdu nikomu nepřekážel, ba naopak byl režimu nakloněn všemi otvory.