Jak se vám se značkou SPD v zádech daří v komunální politice prosazovat vaše návrhy, případně nějak systematičtěji spolupracovat s ostatními stranami a hnutími? Třeba na parlamentní úrovni je to, jak známo, trochu problém…

V komunální politice se zatím rozkoukávám a získávám kontakty. V mém bydlišti je spolupráce s vedením radnice skvělá, na obvodu našly, ke spokojenosti obou stran, mé návrhy rozumné řešení, samozřejmě po předchozí diskuzi.

Jak se na vaše politické působení v dresu SPD dívá vaše okolí, třeba sousedé, obyčejní lidé? Zažíváte, že vám vyčítají, že sedíte v zastupitelstvu za „ty extremisty“?

Nejbližší sousedé si toho hned nevšimli, ale lidé z okolí byli příjemně překvapeni. Již před mou kandidaturou v komunálních volbách se mi svěřovali se svými trápeními, bohužel měli pocit, že se s věcmi, které je trápí, nic nedělá. Nyní, když jsem v zastupitelstvu města, vím, jak to chodí, snažím se vysvětlovat, že změny nejsou tak úplně snadné, ale samozřejmě dělám, co mohu. Nic neslibuji, to by byla hloupost, ale jsou věci, které se při troše dobré vůle mohou pohnout.

Kolegové v práci jsou rádi, že mají mezi sebou zastupitele, více se zajímají o komunální politiku, sledují i jednání zastupitelstva, samozřejmě hodně diskutujeme. Rovnou tedy přejdu k druhé části otázky, kolegové a vlastně i někteří sousedé mne podporují, většina z nich má podobný názor jako já, za extrémistu mě nikdo z nich nepovažuje. Přeci jen má naše hnutí dost širokou podporu veřejnosti, i když se to média a členové současné koaliční vlády snaží prezentovat jinak. Jsem obyčejný člověk, který chodí do práce, věnuje se dětem, snaží se na sobě pracovat. V tomto ohledu mám před sebou ještě hodně práce.

Jak moc a ve kterých oblastech do vaší komunální agendy zasahuje celostátní politika?

Do komunální politiky ta celostátní moc nezasahuje, i když stal se případ, krátce po volbách, kdy tam zásah shora byl, a dost markantní. Nechci to víc rozebírat, udělal jsem si obrázek o některých lidech ve vedení koaličních stran.

Věnujete se lidem bez domova a celkově sociální politice. Co říkáte na to, jak ji vede ministr Jurečka?

Sociální politika pana Jurečky je velmi slabá, měl by se zaměřit na podporu rodin s dětmi, seniorů a invalidů. Říkáme to stále dokola. Na těchto místech by se rozhodně nemělo šetřit, peníze lze hledat jinde. Posouvání hranice věku odchodu do důchodu, podle pozdější úrovně dožití je zavádějící, tento ukazatel neuvádí, jak jsou na tom lidé zdravotně. Dožíváme se sice vyššího věku, ale většina lidí nezvládne do vyššího věku chodit do zaměstnání.

Po šedesáti letech člověku poměrně rychle docházejí síly, přicházejí zdravotní potíže. Jiná je situace u někoho, kdo do dospělosti studoval a začal pracovat déle a jiná u toho, kdo hned po základní škole nastoupil na těžkou práci do montovny, nebo jinam. Zde je potřeba rozlišovat.

Úroveň země se pozná podle toho, jak je postaráno o ty nejpotřebnější, což v naší zemi má ještě rezervy.

Máte pocit, že „sociálních případů“, které potřebují pomoc, za této vlády přibývá?

Ano, dle mého počet potřebných stoupá. Lidé si víc žádají o sociální dávky, vláda je k tomu vlastně přímo nabádá. Místo aby se snažila zařídit, aby toto nebylo potřeba. Setkal jsem se i s lidmi, kteří mají problém s prostým vyplněním žádosti. Někdy to vzdají dokonce předem, aniž by zkusili žádost podat. Pracovnice na úřadech jsou přepracované, a i když se snaží být profesionální, kolikrát je to na nich velmi vidět, je to pak na úkor ochoty, přitom příjemný, lidský přístup úřednice je důležitý. Každý jsme jiný, někdo se za pobírání sociálních dávek stydí, protože když dosud pracoval, výdělek mu na živobytí stačil. Vlastně to ani není jeho chyba. Tohle celé je zkrátka velice neprofesionálně vedené.