Jak jste prožívala dobu druhé světové války a její konec?

Během války jsem žila v Plzni, chodila jsem do gymnázia. Během okupace se často ozývala varování před leteckými nálety, které potom skutečně přišly. Co mi utkvělo navždy v mysli, byl jeden z náletů, kdy jsem se já a moje dvě spolužačky dohodly, že nepůjdeme do krytu ve škole, ale že se rozběhneme ke známému hotelu, kde byl kryt v bývalém nočním podniku a poslouchal se tam gramofon. V půli cesty jsem se vrátila a ony pokračovaly k hotelu. Po konci náletu vyšla děsná zpráva, že hotel byl zasažen bombou, která prolétla světlíkem až do krytu. Bomba zabila sto šedesát lidí a mnoho zranila. Moje spolužačky byly mrtvé. Tomu se říká osud.

Také naše bydliště bylo zasaženo před Vánoci 1944. V květnu 1945 proběhly poslední přestřelky mezi německou armádou a Američany. Všichni jsme vyběhli a vítali s jásotem přijíždějící americké tanky. Když jsem vystřízlivěla z té obrovské euforie, což vzalo několik dní, začala jsem přemýšlet o změnách, které nás čekají. Všichni jsme debatovali, jak se nám zase vrátí zlaté časy před válkou.

Jak na to vzpomínal generál Sedláček, o čem hovořil nejčastěji?

Konec války ho zastihl na Slovensku. Samozřejmě že měl velikou radost, že je konečně konec té strašné války a že ji přežil. Co nejdříve si sehnal auto a jel se podívat, jestli rodiče a sourozenci válku také přežili, neb o nich nic neslyšel od svého odchodu v roce 1940. Setkání bylo radostné.

Kterých českých či československých osobností by si měl národ vážit v první řadě?

Co se týká historických osobností, národ by měl být pyšný na Karla IV. a samozřejmě na zakladatele naší republiky T. G. Masaryka.

Jaké vzory by měla mít tuzemská mládež?

Jana Amose Komenského a mnoho představitelů z doby českého národního obrození.

Nemyslíte si, že se ze srdcí Čechů za poslední léta vytratily kladné vlastenectví, láskyplný vztah k vlasti?

Za poslední léta se podle mého názoru vlastenectví vytratilo zcela a převládl materialismus. Avšak v případě velkých sportovních výher se zdá, že se vlastenectví vždy opět projeví.

Jak uctíte sedmdesátileté výročí konce druhé světové války?

Ráda bych se zúčastnila některých oslav. Ostatně tak konec války uctívám již po mnoho let.

Naznačila jste, že se na starší veterány ze západní fronty trochu pozapomíná. Můžete to prosím rozvést?

V roce 1948 veteráni ze západní fronty začali být pronásledováni, vězněni a zapomínáni. Po roce 1989 byli sice rehabilitováni, ale mnozí se toho už nedožili. No a v přítomnosti jich zbývá už jen hrstka, na kterou se může lehce zapomenout.

Co si myslíte o konfliktu na Ukrajině? Je Rusko opravdu takovým agresorem, jak se uvádí v médiích?

Okupace Krymu mi připomíná situaci v Sudetech v roce 1938. Myslím si, že to, co se děje na východě Ukrajiny, dostatečně prokazuje zásah Ruska do suverenity Ukrajiny.

Nepřepisují se kvůli tomuto konfliktu dějiny, neupozaďuje se role SSSR a tak dále?

V dnešním Rusku panuje nostalgie po Sovětském svazu, a tak se snaží, a daří se jim to, expandovat, čehož je Krym jasným důkazem. Dějiny bude přepisovat až vítěz.

Nebojíte se vzhledem k Islámskému státu a bojům na Donbase dalšího globálního konfliktu, jako byla druhá světová válka?

Myslím, že si nikdo netroufne spustit globální válku, která by mohla zničit život, jak ho známe na naší planetě. Konflikty ale budou pokračovat na různých, možná mnoha místech zeměkoule.