Politolog Michal Klíma v souvislosti s třicátým výročím demokracie připomněl pro seznamzpravy.cz tezi sociologa Ralfa Dahrendorfa. Ten v podstatě řekl, že přijetí nové ústavy potrvá nejméně šest měsíců, dalších šest let potrvá, než lidé pocítí přínosy ekonomické reformy, ale nejméně 60 let potrvá, než vznikne společenský základ každé demokracie, kterým má být autentická občanská společnost. „Právě až bude splněna tato třetí podmínka, teprve tehdy budou ústavní a ekonomické reformy fungovat nejen za pěkného počasí, ale i v období bouřek,“ uváděl podle Dahrendorfa Michal Klíma. Dá se podle vás souhlasit s tím, že u nás ještě není vybudována společenský základ demokracie? Tedy, že se po třiceti letech stále učíme?

Demokracie není nic daného navždy, o svoji svobodu a o pravidla se musíme bát pořád a pořád dávat pozor, aby je někdo neohýbal jen ve svůj prospěch. U nás bezpochyby máme demokratická pravidla. Ale demokracie a její pravidla předpokládají i přesvědčené demokraty. A tady si nejsem jistý, kolik lidí demokracii, její svobody, ale také povinnosti a úctu ke svobodě druhých opravdu chce.

Podle této teorie by to mělo být za třicet let s demokracií v české společnosti ještě lepší. Věříte tomu?

Nevěřím na přesně daná údobí – myslím, že každá společnost s její historií a zkušeností to má jiné.

Co jsme se podle vás za třicet let nenaučili dostatečně?

Úctě ke svobodě druhých, schopnosti naslouchat, schopnosti argumentovat, namísto toho abychom hned spustili zlobu a vulgarismy vůči tomu, kdo má jiný názor. Stačí se podívat na reakce na sociálních sítích. Sprostoty a urážky jen dávají najevo slabost, komplexy a ubohost toho, kdo tuto zlobu vypouští.

„Svoboda je vždy ohrožena, když si nedáme pozor, leckdo by nám ji ve jménu takzvaného dobra nebo naopak zase svého zisku rád osekal. Takže si musíme říct, že ji chceme a že jsme ochotni ji i hájit,“ řekl jste mi k výročí 17. listopadu. Chtějí Češi a jsou ochotni demokracii chránit? Nebo si ji nechávají „osekat“? A odkud (od koho) ono osekávání nyní podle vás pochází?

My bychom se předně měli zeptat sami sebe: opravdu chceme demokracii s jejími svobodami i za cenu toho, že máme odpovědnost za své životy a v uvozovkách moudrý stát za nás nezařídí úplně vše? Pokud si řekneme ano, chceme ji, pak se teprve můžeme ptát, zda jsme ochotni za ni bojovat. Zatím mám pocit, že leckdy snadněji ohneme hřbet.