V NATO se vede debata o posílení obrany proti „agresivnímu Rusku“. Mluví se o zintenzivnění cvičení, o umístění některých vojsk ve východních členských státech EU, již probíhá posílení protiraketové obrany (Rumunsko) a v prvé řadě se všeobecně naléhá na země Aliance, aby zvýšily výdaje na obranu. Je tato aktivita opodstatněná? Jsou vztahy s Ruskem stále tak problematické, že je potřeba posilovat obranu na hranicích s ním?

Nemám dost informací o tom, co bych k úplné odpovědi vědět potřeboval, takže se omezím na následujicí poznámky. 1. Bezpečnostní politici mají v popisu práce, aby mysleli ve „worst case“ scénářích. 2. Nahromadění vojenské techniky dvou aktérů na sousedících územích zvyšuje riziko vypuknutí nezamýšleného konfliktu. 3. Rusko nemá mimo hromadění vojáků a techniky na své západní hranici moc dalších možností jak na plánované akce, které zmiňujete, odstupňovaně reagovat. To zvyšuje riziko, že by jednoho dne mohlo „sklouznout“ do konfrontace. 4. Podle mého názoru se obě strany ocitly v konstelaci bezpečnostního dilematu, tj. že cokoliv a s jakkoliv zdůvodnitelným záměrem jedna strana udělá, může druhá strana vnímat jako agresivní akt. To je nežádoucí situace.

V rámci debaty nad tímto tématem padla myšlenka, že bychom měli usilovat jak o stálé vojenské základny NATO, případně USA, na našem území, tak o umístění prvků americké protiraketové obrany u nás, což jsme dříve odmítli v případě radaru v Brdech. Podpořil byste to?

Za předpokladu, že se to, co zmiňujete v předchozí otázce, uskuteční, tak bych vojenskou prezenci na českém území již považoval spíše za neproduktivní. A jenom pro pořádek upozorňuji, že jsem v debatě o radaru v Brdech (před několika lety) vystupoval jako jeden z mála pro radar.

Kdo je na tom v této situaci lépe, Evropa stíhaná migrační krizí, nebo Rusko stíhané cenami ropy a obecně hospodářskými problémy?

Evropa má ještě zavažnější problémy než migrační vlnu. Ale i tak lze oba aktéry jen opravdu težko srovnávat. Jak Rusko, tak Evropa mají specifické problémy a cíle. Jediné, co by ze srovnání nesrovnatelného mohlo plynout, je toto: Obě strany mají velmi silné důvody k tomu urovnat vzájemné vztahy, aby měly co nejvíce sil na řešení svých interních problémů.

Jak se díváte na občasné návrhy na zrušení sankcí proti Rusku? Sdílíte všeobecné přesvědčení, že navzdory tomu, že Putin má obrovské hospodářské problémy, je i nadále schopen si držet podporu veřejnosti? Jaké události v Rusku lze čekat?

Skončení sankcí by bylo nepochybně užitečné ekonomicky, a to pro obě strany. Bylo by účelné i proto, aby působilo jako signál kooperativnosti vůči Moskvě právě na pozadí výše zmíněných plánů NATO. To si myslím i proto, že dle mého názoru Putin dokáže udržet podporu veřejnosti. Mimo jiné právě proto, že výše zmíněná opatření NATO budou (bez ohledu na jejich zdůvodnění v západních hlavních městech) v Rusku vnímána jako nárůst ohrožení. To obvykle vede k solidaritě obyvatel s vládou.

Když hovoříme o Rusku... i v rámci boje proti ruské propagandě vznikne na Ministerstvu vnitra od příštího roku Centrum terorismu a hybridních hrozeb. Jak se u nás údajná ruská, ale i další propaganda projevuje? Jakými prostředky s ní může třicet analytiků na vnitru bojovat?

Nevím toho dost o české mediální scéně, a proto jsem opatrný. Jelikož si ale obecně o účinnosti propagandy nedělám žádné iluze, tak by mě opravdu zajímala zdůvodnění těch, kteří založení tohoto centra prosazovali, a hlavně způsob, jak chtějí pracovat. Možná bych se od nich dozvěděl závažná fakta, která neznám.

Obecně si ale myslím, že by se výsledky snah ovlivňovat veřejné mínění zvenčí daly nejlépe neutralizovat tím, že by je česká media systematicky pranýřovala. Tuto funkci by mohla velmi dobře plnit veřejnoprávní media.

Roman Joch prohlásil, že ve chvíli, kdy ruský voják překročí hranice kterékoli z pobaltských zemí, bude správné okamžitě smazat proruské servery a po dobu konfliktu s Ruskem internovat redaktory proruských webů. Kde je míra svobody slova třeba i v případě, kdyby nastal vojenský konflikt?

Nevím, jestli by v nastíněné situaci akce proti proruským webům mnoho změnila. Ale přesto je pro mě jasné, že v okamžiku vojenského konfliktu svoboda slova končí.

Nakolik je podle vás legitimní diskutovat o samotné geopolitické orientaci naší země, tedy členství NATO a EU? Objevují se výklady, že o těchto věcech se ani diskutovat nesmí, referenda jsou nepřípustná atd.

Ti, kteří jsou si jistí, že vědí, jak správně reagovat na současné geopolitické výzvy, se přece nemusí vyhýbat žádné diskuzi o čemkoliv. A silou svých argumentů jistě snadno přesvědčí většinu. Zároveň by si měli uvědomit, že nemohou očekávat, že oni „naordinují“ postup a většinová společnost jej automaticky příjme. Není možné, aby o tak zásadních otázkách rozhodovaly elity samy, ale důsledky jejich rozhodnutí nesla celá společnost. Tím spíše, že s kvalitou rozhodnutí expertů jsou (zejména v posledních letech) na celém světě spíše špatné zkušenosti.

Rakouské prezidentské volby nakonec těsně vyhrál exšéf Zelených Alexander Van der Bellen. Přesto jde o historický úspěch tamních Svobodných. Jak může pokračovat trend růstu dalších podobných stran v Evropě (Alternativa pro Německo, francouzská Národní fronta atd.)?

Jedná se o pokračování dlouhodobého trendu. A Rakousko je pouze dalším příkladem toho, jaké důsledky to má, když oligarchie etablovaných stran odmítá vzít na vědomí zájmy většinové společnosti. Vzhledem k tomu, že klasické ideologie dosloužily, tak se dnes voliči rozhodují pro ty strany, které je v některých klíčových otázkách reprezentují. A to jsou protestní strany, které ve své otázce zmiňujete. Již dlouho upozorňuji, že síla těchto stran bude tak dlouho růst, dokud etablované strany nepřevezmou jejich tematický repertoár. A přesně to se již děje všude v Evropě.

Konkrétně v Rakousku sice prohrál kandidát protestní strany FPÖ, ale z těchto voleb vyšel posílen blok těch, kteří odmítají trvale vládnoucí oligarchii velké koalice, příliv migrantů a evropský superstát.

Od nynějška bude FPÖ v Rakousku spoluvládnout ještě výrazněji, než tomu bylo doposud. Ve Francii je takhle již nějakou dobu „u moci“ Marine Le Penová a v Německu, sice méně výrazně, ale dnes již nepopiratelně, Alternativa pro Německo (AfD).

A co může tento trend znamenat do budoucna? Trvalé ochlazení Evropanů vůči imigraci? Rozvolnění či úplný rozpad EU? Nebo dokonce, jak uvádí Appelbaumová, nástup národního socialismu?

Vzhledem k tomu, že jak etablované strany, tak i EU odmítají vzít na vědomí zájmy občanů, nebo toho možná již ani nejsou schopné, tak rozpad EU skutečně hrozí.

Neznám argumentaci Appelbaumové, ale všichni, kteří straší národním socialismem by si měli uvědomit, že pokusy o diskreditaci protestních stran nikam nevedou; jejich podpora trvale roste. Když chtějí etablované elity protestní strany oslabit, tak budou muset svou politiku opravdu změnit.

Dlouhodobě roste kritická masa nespokojenosti národů se sebestřednými elitami. Tu pak využívají protestní strany. Jejich vznik a rozkvět je výrazem odporu obyčejných lidí proti aroganci a odcizení elit. Kdyby elity dělaly to, co je jejich společenskou funkcí a povinností, totiž sloužit společnosti tak, jak si to přeje její většina, tak by Front Nationale, FPÖ či AfD neměly ani stín šance. Neschopnost pochopit tak jednoduchou příčinnost považuji za intelektuální selhání elit, které zpochybňuje jejich domnělou rozumovou nadřazenost, a tím i schopnost vládnout.