Do jaké míry berete předvolební průzkumy za určující a jak přistupujete ke kritice, že ovlivňují myšlení voličů, protože jim skrytě radí, se kterou stranou by mohli vyhodit hlas do koše a naopak? 

Průzkumy sleduji se zájmem, protože samozřejmě nemám odhad, jak se budou voliči rozhodovat. Beru je ale s rezervou. A vůbec nepochybuji o tom, že průzkumy chování voličů ovlivňují. Řada lidí nechce dát hlas straně, u které nemá jistotu, že se do Parlamentu dostane, jiní zase hledají, jak volit s většinou, a ještě jiní se snaží volit „proti“ nějaké straně, takže třeba dají hlas tomu, koho pokládají za jejího oponenta v příštím parlamentu. Člověk se spikleneckým myšlením by snadno propadl pocitu, že právě k takové manipulaci jsou předvolební průzkumy určeny: Většinou si je někdo objedná a příslušné agentury snadno odhadnou, jak si zadavatel přeje, aby výzkum dopadl. Mohou tedy upravit otázky tak, aby zadavateli vyhověly. Je to ale součást dnešní politické kultury a strany i voliči s tím musejí počítat.

Jak na vás působí právě rostoucí preference ANO Andreje Babiše  a Úsvitu přímé demokracie Tomia Okamury? 

Jediné, co z těchto preferencí nepochybně vyplývá, je silné zklamání „zavedenými“ stranami a snaha zkusit něco nového, co bude třeba lepší. A jak skupiny voličů těchto nových volebních kandidátů ve volebních průzkumech rostou, ovlivňují další nerozhodnuté nebo nejisté voliče. Je to trochu jako bludný kruh.

Sociální demokracie je sice asi odsouzena k vítězství ve volbách, ale po nich to nejspíš nebude mít vůbec lehké. Má kromě KSČM a SPOZ nějakou alternativu pro koalici, při níž by se programy stran alespoň trochu protkly? 

Nejsem si jista, zda se budou povolební koalice skládat podle programů. Vnímám na politické scéně jen málo stran, kde by šlo v první řadě o prosazování programu. U většiny jde o to dostat se do Parlamentu, mít příležitost rozhodovat, být víc vidět – a také mít lepší přímý nebo zprostředkovaný přístup k veřejným penězům – bohužel.

Nebude v současnosti Poslanecká sněmovna ještě roztříštěnější než kdy jindy a nevolá to po většinovém volebním systému? 

Myslím, že většinový volební systém by bylo nesnadné prosadit. Ve střední Evropě je jiná tradice, a to nejen pokud jde o volební systém, ale i o způsob fungování a o podobu politických stran. Na osobnosti se u nás moc nesází, a pokud ano, jen málokdy s pozitivním výsledkem. Podle průzkumů se zdá, že Poslanecká sněmovna roztříštěnější bude, ale průzkumy, jak už jsem řekla, beru s rezervou.

Koho si z toho širokého spektra politických uskupení vyberete a proč? 

Budu volit TOP 09, protože se mi jeví jako jedna z těch mála stran, které staví na programu a není viditelně prolezlá korupcí. Libí se mi také, že na rozdíl od většiny ostatních má TOP 09 představu o zahraniční politice, která je mi blízká.

Nemyslíte si, že se spousta lidí spoléhá na chiméru, že po volbách s novou vládou a novými politiky v Poslanecké sněmovně se povede lépe a radostněji? 

Také bych se ráda oddala takovému snu, že teď konečně dobře zvolíme a nastane ráj na zemi, ale nemohu. Vím, jak úzké mantinely mají čeští politici, jak jsou vázáni evropskými normami a jak málo prostoru jim vlastně k rozhodování zbývá. Moc se s tím nadělat nedá, svět je provázaný a chce-li malá země, jakou je Česko, být součástí evropské velmoci, musí se se spoustou věcí smířit. Obávám se ale, že se Evropě nevede příliš dobře a že moc neví, jak z toho ven. I když je jisté, že bychom si sami také moc neporadili.