Letos si máme připomínat 30. výročí sametové revoluce, ale zatím tento rok příliš slavnostně nevypadá. Od dubna tato země čelí vlně demonstrací a vládní nestability. Co nám schází, co nás trápí?

Vládní nestabilita a demonstrace nejsou nic kritického, v demokracii je to zcela normální. Buďme rádi, že můžeme demonstrovat a že si politici nemohou dělat úplně vše, že to můžeme účastí ve volbách ovlivňovat. Dřív to možné nebylo, nemyslím, že by nám něco významného scházelo, jen jsou aktuální problémy a na ně příslušné reakce veřejnosti.

Před třiceti lety se demonstrovalo za pád totality, za svobodu. Dnes si mnozí stěžují, že svobody ubývá a některé totalitní praktiky, samozřejmě v jiné formě, se vracejí. Cítíte to také tak?

Nejsvobodnější jsem se cítil v devadesátých letech, nyní se situace neustále zhoršuje. Znovu jsou tu dogmata, o kterých se nediskutuje, a odchylka od „správného“ názoru je trestána. Není to však totalitní systémový přístup jako tehdy, tentokrát jsou to spíše šikanózní aktivity jedinců, kteří soutěží v loajalitě k mocným. Obávám se, že k takovým jevům dojde vždy. Pro mnohé lidi je jednodušší prosazovat se pomocí loajality k mocným bez ohledu, zda je to z jejich strany „svazácké nadšení“ nebo jen oportunismus. Ostatně většina negativ předchozího režimu byla důsledkem právě těchto „unifikačních“ tendencí. Tehdy ta „unifikace“ vyžadovala i volbu pouze jedné strany.

Doufám, že se to tentokrát tak nezvrhne a svobodu si uchováme. Zatím pořád máme mnoho politických stran s odlišnými názory. Oportunismus vedoucí ke ztrátě původních ideologií některé strany zničil. Proto vznikají nové atp. Demokracie je dynamická a věřím, že dokud mohou lidé svobodně volit, tak svobody uhájíme.

Tehdy nám, co jsme cinkali klíči, byl Západ ve všem vzorem. Dá se to říci beze zbytku i dnes? Nebyli jsme tehdy příliš naivní?

Samozřejmě jsme byli naivní a v mnoha ohledech jsme byli ekonomicky kolonizováni. V kapitalizmu vládne kapitál, a ten byl v zahraničí. Dnes proto naši ekonomiku ovládají převážně zahraniční subjekty. Jsme tedy spíše zdrojem při dobývání renty, která plyne jinam.

Letos pokračuje hospodářský růst, nezaměstnanost je rekordně nízká. Čím to je, že společnost je rozhádaná a lidé nevypadají šťastní? Jsou čísla o růstu jen iluzorní, protože ve skutečnosti se lidem nežije dobře díky vysokým cenám za bydlení a jídlo či díky hrozbě exekucí? Budou výročí 17. listopadu nadšeně oslavovat třeba i lidé v Ústeckém či Moravskoslezském kraji, senioři, samoživitelky či nízkopříjmoví?

Já si nemyslím, že by byli lidé nešťastní. Problémy s exekucemi, bydlením atp. řešíme a doufám, že se vyřeší. Myslím si, že ve srovnání s jinými státy si žijeme relativně v pohodě. Pochybuji, že by někdo toužil po návratu minulosti.