Paní docentko, podle informací v médiích zaznamenávají například plzeňské nemocnice v souvislosti s uprchlíky drobný nárůst HIV. Panují obavy i ohledně jiných nemocí, které by mohli ukrajinští uprchlíci přinést? Které nemoci na Ukrajině nejsou tak dobře zvládnuté jako u nás?

Infekční rizika jsou vždy spojena s jakoukoliv uprchlickou vlnou. Vyplývá to už z toho, že přichází velké množství osob ze zcela jiného hygienicko-epidemiologického prostředí, kde v populaci mohou kolovat onemocnění, která již u nás byla eradikována nebo se vyskytují ojediněle, neprováděla se proti nim plošná vakcinace a část populace tedy může být vnímavá. Proto jsme také společně s dalšími zkušenými epidemiology z jiných KHS prosazovali naše angažmá ve vznikajících kontaktních centrech pro uprchlíky a zvýšení epidemiologické bdělosti. Míra rizika importu přenosných onemocnění odpovídala jisté geografické a socioekonomické blízkosti Ukrajiny, a zároveň úrovni prevence, očkovacího systému a epidemiologickým datům o výskytu některých infekčních onemocnění, které máme k dispozici. Vzhledem k tomu, že vakcinace dětí proti základním dětským onemocněním na Ukrajině je nejnižší v Evropě, měli jsme na začátku migrační vlny obavy zejména ze zavlečení spalniček, případně dětské přenosné obrny. Je pozitivní, že do dnešního dne nemáme informace o tom, že by byl případ onemocnění v souvislosti s aktuální migrační vlnou prokázán.

A ano, je pravda, že dlouhodobá data Národní referenční laboratoře pro HIV/AIDS sledují rovněž podíl pozitivních cizinců v ČR podle oblasti původu. A tady země východní Evropy, tedy nejen Ukrajiny, mají podíl nejvyšší, je to 173 prokázaných případů pozitivity z celkového počtu 513 HIV pozitivních cizinců u nás. Nicméně jde o data kumulativní, od října 1985 do března 2022, data aktuálnější zatím nejsou zpracována a budou k dispozici až v červnu.

Co pro zvládnutí této situace může a musí náš systém udělat?

Pro nás epidemiology je vždy důležitá rychlost informace. Zmínila jsem systém epidemiologické bdělosti. Je důležité o rizicích onemocnění vědět a při diferenciální diagnostice lékařů prvního kontaktu zvažovat i onemocnění, která se v ČR již téměř nevyskytují a v praxi s nimi lékaři nepřicházejí do kontaktu. Pak je zásadní jakékoliv podezření hlásit urychleně orgánům ochrany veřejného zdraví, kam hygienické stanice patří a jejich úkolem je nařízení protiepidemických opatření včetně vyhledání rizikových kontaktů.

Poměrně hodně zaznívají obavy z tuberkulózy, která se na Ukrajině přece jen vyskytuje více než u nás. Je pravda, že v ČR skončilo povinné očkování v roce 2009 a že tedy děti narozené po tomto datu vlastně chráněné nejsou?

Plošné očkování bylo u nás zrušeno v roce 2010. Nyní se dle vyhlášky č. 537 z roku 2006 očkují pouze novorozenci se stanovenou indikací, kam patří mimo jiné pobyt v zemi s vysokým rizikem výskytu TBC. Očkují se děti, kdy jeden nebo oba z rodičů dítěte, sourozenec nebo blízký člen domácnosti, v níž dítě žije, se narodil nebo souvisle déle než tři měsíce pobýval nebo pobývá v zemi s výskytem TBC vyšším než 40 případů na 100 tisíc obyvatel. Je třeba uvést na uklidněnou, že pro přenos TBC je zásadní bezprostřední kontakt s nemocným.