Chomutovsko se dlouhodobě potýká s vyšší nezaměstnaností a strukturálními problémy. Jaká je regionální politika vlády?

Regionální a rozvojová politika státu je tragická. Vláda stále mluví o tom, že se bude zabývat znevýhodněnými regiony, ale je to jenom teorie. Stále je u nás obrovský rozdíl mezi bohatšími regiony Prahy nebo Středočeského kraje a proti tomu hlavně Karlovarský, Ústecký a Moravskoslezský region. Neexistuje zatím žádná kocepce, jak situaci v těchto krajích zlepšit a naopak čísla ukazují, že během vlády pětikoalice se příkopy dále prohlubují. Je třeba začít od podlahy. Jsou tu např. problémy spojené s útlumem dříve dominantních odvětví, a v důsledku toho vzniklých neduhů, jako jsou vyšší míra nezaměstnanosti, existence sociálně patologických jevů či odchod mladé a kvalifikované pracovní síly z těchto regionů. Například z Ústecka utíkají policisté do středních Čech nebo do Prahy. Specifikem jsou regionální kmotři, dotační mejdany, zvýhodňování vybraných firem při zakázkách a mimořádná arogance zajetých politických struktur. Ty je potřeba kompletně vyměnit.

Expert a konzultant Robert Le Veneur nedávno veřejně prohlásil, že za vysoké ceny potravin si Češi mohou sami, protože akceptují vysoké ceny. Z vašeho pohledu člověka, který podnikal v zemědělství, jak moc je takové tvrzení opodstatněné?

Není opodstatněné vůbec, protože Češi s výjimkou těch, kteří žijí v dosadu hranic, ať už s Německem, Polskem nebo Rakouskem, a tedy mohou dostupněji nakupovat v těchto zemích, obecně nemají možnost pobíhat po slevových akcích od jednoho řetězce k druhému. Ten problém v tom nevězí. Jádro celé situace je v tom, že trh s potravinami je vlastnicky koncentrovaný a je zahraničně vlastněný. Neexistuje na něm taková konkurence jako v jiných zemích. Obchodní řetězce postupují při cenotvorbě jednotně a drží cenu vysoko. Mají velmi vysoké marže na potraviny a při výkupu od českých producentů postupují občas i velmi podlým způsobem, což u nás nikdo neřeší. Další z problémů je, že i domácí produkce je zbytečně drahá kvůli vysokým cenám energií zdražených Green Dealem. Ty tvoří velkou část vstupů potravin. Dalším problémem je mnohem vyšší snížená sazba DPH, která se po vládním balíčku „snížila“ na 12 %, což je stále obrovský rozdíl oproti ostatním evropským zemím, kde se pohybuje mezi 5–7 %. Musíme tedy aktivně zrušit kompletně nebo vypustit některé politiky Green Dealu, napravit situaci v energetice, rozstřelit kartel obchodních řetězců a snížit DPH. V Senátu bych takové věci důrazně prosazoval. Než se totiž začne dělat toto, je jakékoli teoretizovní jen mlácení prázdné slámy.

Rozšíření systému emisních povolenek podle odborníků přinese zdražení v mnoha oblastech. Ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL) ujišťuje, že to k žádnému zdražování nepovede. Říká pravdu?

To můžeme vidět na příkladu uhelných elektráren. Dokud byla cena emisní povolenky v letech 2018–2019 zhruba 5 euro za 1 tunu emisí, tak mohly produkovat. Dnes, když je cena emisní povolenky mezi 60–70 eury za 1 tunu, tak se začínají stávat neekonomickými a vyrábějí pod své výrobní náklady. „Emisní povolenka“ vůbec je ošemetný název. Je to v podstatě skrytá daň. Není to nic jiného, než že platíte daň a ta se kvůli Bruselu masivně zvyšuje. Když se tato daň přenese na další odvětví, tak je z logiky věci ekonomicky jasné, že ta odvětví buď zkrachují, anebo se výrazně zvednou ceny pro konečné spotřebitele, takže se lidem zdraží to, na co se ty emisní povolenky rozšíří. To znamená bydlení, další zdroje energie, jako topení dřevem a podobně.

Vládní ODS se hlásí k tomu, že podpora živnostníků a podnikatelů zůstává pro ni prioritou. Jak hodnotit praktické výsledky vlády v této oblasti?

Jediné, co si lze vybavit, že vláda reálně udělala, a to spíše natruc vládě předchozí, je zrušení EET. Jinak jednou z „náplastí“ na ubohý rozpočet, je tzv. konsolidační balíček, který by se spíše dal nazvat daňovým balíčkem. Ten obsahuje výrazné zvyšování daňové zátěže zejména nejmenších podnikatelů. Těm tak rekordně rostou odvody a byrokracie. Zvyšuje se také zdanění nemovitostí, ať už firem nebo jednotlivých občanů. Vláda také komplikuje zaměstnávání na dohody, což opět problematizuje pracujícím práci a zaměstnavatelům zvyšuje náklady. Chystá se ale další administrativní zátěž. Například tzv. ochrana proti odlesňování. To znamená, že budou muset firmy a podnikatelé od 1. 1. 2025 najímat lidi, kteří jim budou vykazovat, že neprovádějí odlesňování nebo nenakupují produkty od firem, které výrazné odlesňování provádějí. To je opět jedna z malých částeček Green Dealu, která výrazně zasahuje do hospodářského života. 

Na světlo se dostal návrh státního rozpočtu na příští rok. Jak se díváte na jeho výslednou podobu?

Stagnace na dluh je opravdu mimořádný „úspěch“ ODS. Navržený deficit je 230 miliard korun. Je třeba vzít v potaz, že se jedná o rozpočet pro rok 2025, kdy se nepředpokládá žádná krize, počítá se s růstem ekonomiky. Do toho vstupovat s takovým schodkem je celkově nonsens. Druhou věcí je, že když sečteme schodky Fialovy vlády, tak přinášejí největší zadlužení občanů ze všech vlád, které v ČR historicky byly. To poráží jedno z posledních hesel koalice SPOLU, která vždy tvrdila, že nechce zadlužovat další generace. Jasně daná čísla jejich politické praxe vypovídají o něčem jiném. Je třeba si také uvědomit, že si vláda pomáhá oním konsolidačním balíčkem, tzn. zvedla pracujícím daně a podnikatelům odvody. Zachovává pro příští rok také „daň z neočekávaných zisků“, čímž jsme v Evropě unikát, protože jiné země s touto daní přestaly už ke konci roku 2023. My jsme jediná země, která ji neočekávaně uplatňuje ještě letos. Vláda pochopitelně chce vysávat ČEZ, a tak ji aplikovala i na další rok. Je to bezprecedentní a téměř bolševické poškození minoritních akcionářů ČEZu. ČEZu také nezbývá nic jiného než tuto Windfall Tax převést do koncových cen elektřiny, takže v příštím roce rovněž nemůžeme čekat, že by se drahé energie mohly zlevňovat.

V německých zemských volbách v Sasku a Durynsku výrazně uspěla strana AfD. O čem to vypovídá?

Je to jasné NE vítačům a zeleným šílencům a také určité světýlko naděje pro nás. Zajímavé je, že strany současné berlínské vládní koalice dostaly dohromady v obou těch zemích naprostý výprask a mnoho z nich nepřekročilo omezovací klauzuli. I tak ale nejspíš nepochopí, že to je jen důsledek jejich počínání. Vidím v tom dva trendy. Jednak to, že už i v regionálních volbách občané dávají naprosto jasný, fialovskou terminologií řečeno „signál“ dominantní vládní moci, že už veškeré drahoty, progresivismu, zeleného šílenství a národního sebeponižování mají dost. Druhý trend, který mě těší, je, že voliči přestávají reagovat na obrovskou mediální masáž proti AfD, kdy je označují za extremisty, populisty a podobně. Kopou jámu jiným a sami do ní padají. Lidé, kteří onen populismus považují za něco negativního, by třeba mohli vzít v potaz, jestli náhodou oni sami nemají negativní vliv na životy lidí, kterým něco slibovali a něco jiného jim doručili. Jestli třeba oni sami nevytěsňují problémy lidí, kteří následně hledají odpovídající politickou nabídku. A takovým stranám neříkám populistické, ale prostě opoziční. Čím dál víc lidí už zkrátka nechce být stádem, manipulovaným a tvarovaným sortimentem spotřebního zboží. U nás jsme podobný fenomén viděli naposledy ve volbách do Evropského parlamentu, kdy navzdory mediálnímu strašení a až hystericky podbízivé kampani paní Nerudové vylítl takto Filip Turek. Představoval hlavně pro mladší generaci jistý protipól propagandě progresivismu. Vypadá to, že část mladých lidí se odvrací od zelených a progresivistických stran a začíná hledat alternativy. V Německu je to krásně vidět – voliči do 30 let podpořili AfD ještě výrazněji. Je to tedy velká vzedmutá protestní vlna a nám nezbývá než doufat, že za 3 týdny v krajských a senátních volbách se občané v České republice zachovají podobně, nenechají se zviklat nejnovějším mediálním křikem, že krajské volby ani Senát nejsou o centrální vládě – není to pravda. Etablované partaje a profláklí politici skutečné problémy lidí buď ani nechápou, anebo je neumí či nechtějí řešit. To platí pro všechny úrovně výkonu moci. Proto, jak jsem uvedl už v první odpovědi, je potřeba celý zajetý zrezivělý kartel odstavit.