Je tomu třicet let, co v Československu skončil komunistický režim. Co pro vás výročí znamená a jak si ho připomenete?

Komunismus nikdy v Československu nebyl, díky bohu. To, co zde bylo, můžeme označit jako jisté formy socialismu. Koncem roku 1989 jsem věřil, že se vracíme k idejím roku 1968, k socialismu s lidskou tváří, že dojde k demokratizaci společnosti, náhradě neschopných byrokratů talentovanými manažery, že vše, co bylo vybudované během minulých čtyřiceti let, bude základem pro další rozvoj státu. Protože náš tehdejší stát byl průmyslovou a exportní mocností, zejména v zemích rozvojového světa. Dnes si 17. listopad 1989 trpce připomenu jako největší dějinný podvod, kterému naletěl celý národ. Jako začátek tragické vlády kamarádů Václava Havla a začátek rozsápání a zadlužení republiky. Jako datum začátku vlivu samozvaných liberálních socialistů z nejrůznějších neziskovek a rozklad konzervativní, ale relativně prosperující společnosti.

Zdůraznil bych, že ten podvod, kromě fake news o Šmídovi na začátku, byl v tom, že Havel a jeho okolí tvrdilo: Nebude nezaměstnanost ani kapitalismus, nebojte se, jenom vás tím komunisté straší, zachováme socialismus. Což byl i většinový konsensus, plus bych připomněl státní nezadluženost, respektive rozpočtový přebytek. Ano, byl to také nástup neziskovkářů v tom smyslu, že Havel je chtěl jako nepřítel politických stran a klasické stranické demokracie nahrazovat ad hoc hnutími a iniciativami aktivistů, psal to nepokrytě už od disentu.

V souvislosti s tím se nabízí otázka, co pro vás znamená svoboda? Jak jsme za posledních třicet let pokročili a v čem jsme naopak udělali chybu?

Nejméně třetina českého národa, která se živí poctivou prací, je ráda, když na konci měsíce poplatí účty a kroužky pro děti. Podle mne tak jenom otročí za byt a stravu. Svoboda nepracovat, svoboda být nezaměstnaný, svoboda být bezdomovcem, svoboda dostat se snadno do soukolí exekucí, to mi jako moc svobodné nepřijde. Svobodou se ohání dnešní mládež, když odjíždí na programy Erasmus, když bydlí ještě ve třiceti letech u rodičů, kteří je živí. Svobodou se ohání různí aktivisté jako obyvatelé Kliniky a další, kteří v životě nic užitečného nevytvořili.

Jenže být vyžírkou neznamená být svobodný. Náš život je od roku 1989 svázán spoustou nových nařízení a zákazů, které za socialismu nebyly. Osobní život obzvláště, do toho se nám komunisté nevměšovali. Za výraz svobody nepovažuji ani to, když Prahou táhnou vozy Prague Pride, na kterých se navzájem bičují dva nazí performeři sadomasochismu. Chybu jsme udělali, že jsme uvěřili právě slovům o svobodě a lidských právech a nepochopili, že se za nimi skrývá frontální útok na státní majetek.

Podmínkou opravdové svobody je garance sociálních práv a jistot, jen tak lze svobodu realizovat ve smyslu politických a občanských práv a svobody názorů. Svoboda od strachu, od tísně, existenční a existenciální, pocit bezpečí, to je základní svoboda, ostatní je druhotné, ostatně vyplývá to i z kvalitní teorie motivace, Maslowovy křivky a tak dále.