Co podle vás znamená pískání, výkřiky a další negativní reakce na politiky, kteří na Národní třídě pokládali věnce?

Naštvanost lidí stoupá a protestují už proti všem a všemu. Je otázkou, nakolik je to při podobné události vhodné.

Je projevem této naštvanosti i 250tisícový dav na Letné?

Každému vadí něco jiného a pak se to projeví na společném protestu proti všemu. Nemusím se všemi souhlasit, ale je právem každého se k něčemu vyjádřit.

Spolek Milion chvilek pro demokracii vyzval premiéra Andreje Babiše, aby se vzdal Agrofertu a odvolal ministryni spravedlnosti Marii Benešovou, nebo aby rezignoval. Co vy na to?

Lidé by se měli starat především o své vlastní problémy, a ne neustále šťourat do cizích záležitostí.

Sám jste se účastnil demonstrací v listopadu roku 1989. „Kdybych věděl, co vím dneska, chytil bych se za ruku, odtáhnul bych se někam nakoupit do samoobsluhy, pak bych sám sebe vzal do hospody na pivo a strašně bych si nafackoval. Tohle jsme přece nechtěli, dělají z nás debily,“ řekl jste jednou pro Hodonínský deník...

Mám takový pocit, že když jsme chodili dříve do hospody, byli jsme relativně v klidu, protože dnes jsme stát příkazů, zákazů, nařízení a vyhlášek. A to je podle mne špatně. Akorát se tím tváříme, že je vše v pořádku. Nejsem příznivcem úředníků Evropské unie, protože mám pocit, že z nás dělají pitomce zleva doprava a zpátky, což mi strašně vadí. Princip je jednoduchý. Evropskou unii beru jen jako klasickou mašinérku, která funguje z inkasování peněz od veškerých svých členů. A živí pár svých úředníků, kteří jsou nejchytřejší na světě, a aby měli pocit, že si peníze zaslouží, tak vymýšlejí větší a větší kraviny.

Přicházíme o svobodu, za niž se bojovalo?

Bojovali jsme, bojovali, samozřejmě, zaplať pánbůh za ty dary. Vzpomínám, jaké jsme měli problémy s muzikou a se vším, je to obrovský rozdíl. Dnes do toho v oficiálním zákazovém procesu nikdo takto nezasahuje, ale většina věcí, které jsme dříve brali zcela automaticky a v pořádku, dnes nefungují. Když to vezmu od kouření počínaje, až to za chvíli skončí oficiálním zákazem napít se tekutin na veřejnosti, piva, sníst hamburger na veřejnosti… Dnes jíme hotdogy, to je in z Ameriky, každý desetiletý smrad si ho má dát, protože tudy vede cesta, ale dostat do něj s odpuštěním něco normálního? Vzpomínám, jak jsme si kupovali párek v rohlíku za pár drobných a nikdo to neřešil.

Vidím problém v tom, že kdybych měl dnes volit, tak mi takzvaná zastupitelská demokracie připadá jako největší podvod a sviňárna, protože se jedná o pseudodemokracii. Pro mě volba znamená, že když budu volit Frantu Vomáčku z nějakého Spolku přátel uzeného bůčku, tak budu volit Frantu Vomáčku, a ne, že se dozvím, že se po volbách musel dávat dohromady Spolek přátel uzeného bůčku spolu s Vegetariánskou stranou, takže nakonec je mým zastupitelem Pepa Květák z Vegetariánské strany, o kterého bych si neopřel ani kolo, od kterého bych si nevzal ani klobásu a nikdy bych ho nevolil. Ale dnes je tak nastavená politická situace – povolební vyjednávání a milion řečí okolo, takže zastupitelská demokracie je jako výsměch všemu, co člověk volil nebo nevolil. Proto ano, vyčítali mi SPD a podobně, ale mě politika v tomto ohledu nezajímá, všechno mi připadá jako podvod a pokrytectví. Na druhou stranu, jestliže má být demokracie, tak ať je přímá – když někoho volím, tak volím člověka, a ne co si kdekdo domluví. Pak to vidím jako podvod, a proto je zastupitelská demokracie pro mě podvod, a nikoliv demokracie.

V tom vás vývoj od revoluce asi zklamal…

Zklamal. Přesně tak.

Vy jste v době revoluce mívali schůze s umělci, že?

V pátek 17. listopadu jsme byli s manželkou a kamarády na koncertu Tublatanky v Lucerně a pak jsme právě s klukama z Tublatanky zamířili do vinárny, kde byla i Věrka Čechová, manželka bubeníka Vlado Čecha. Poseděli jsme, popili a pak jsme všichni šli k Věrce do Nerudovky domů. Ráno jsme se probudili a netušili, že se něco dělo. S manželkou jsme odjeli domů na Žižkov a najednou jsem měl telefon. Volal mi Petr Čejka, zpěvák Karamelu, a říkal: Prosím tě, po tom včerejším mazci je dneska sraz muzikantů v Pražském kulturním středisku, tak tam doraž.

Nevěděl jsem, co se všechno dělo. Něco jsem zaslechl, jak to proběhlo kolem mě. Setkali jsme se před Pražským kulturním střediskem s muzikanty a šli jsme dovnitř. Vychytávali jsme informace, o co jde. S Michalem Prokopem a s dalšími jsme zabrali zasedačku ředitele PKS, abychom se tam vešli a začali jsme řešit, co dál. Seděl jsem tam s Martinem Němcem a Michal Prokop to tam organizoval. Ustanovil se stávkový výbor pražských umělců, kde jsme dohadovali, co bude nebo nebude dál – a domlouvaly se veškeré záležitosti, že nebudeme hrát, stopneme koncerty, a je tedy nutné reagovat na násilí. Volal jsem vždycky večer do Bratislavy klukům z Tublatanky, co se tady děje.

Co vám zůstane v paměti a nikdy nezapomenete?

Po schůzce jsme šli na Václavák na demonstraci. Pro mě zůstal ve vzpomínce velmi důležitý entuziasmus, který jsme měli. Byla to hluboká a obrovská naivita, ale tenkrát jsme mysleli, že všechno dokážeme, zvládneme a že se všechno změní.

Euforie…

Ano, euforie, cítil jsem, že se tu děje něco, co má smysl, konečně něco nakopnout něco provést, protože už toho bylo dost. Šli jsme do toho celým srdcem. A jak už jsem řekl, jak jsem chodil na demonstrace, odvedl bych se do samoobsluhy, do hospody na kafe, pustil bych si večer televizní noviny a pak bych si nafackoval, protože tohle jsme rozhodně nechtěli. Jsme stát zákazů, příkazů, vyhlášek a nařízení. Spadli jsme z jednoho rohu do druhého. Jestli to bylo RVHP a dnes Evropská unie, zase jsme pro někoho za blbce. Zase plníme příkazy, místo abychom si sami rozhodovali. My snad máme v naturelu, že musíme někomu strčit hlavu na špalek a nechat se kopat do zadku. Nemám to rád.

Mám takový pocit, že jsme zase skočili někomu na špek, někomu se to hodilo v rámci politické síly, která v té chvíli fungovala, ať to byli jednotlivci, nebo větší organizace, které měly ekonomické zájmy. Ale vše se točí kolem prachů, na tom trvám. Jde jen o peníze, všude a pořád dokola. Ať se podívám na cokoliv, najdu tam peníze. Je smutné, že nám to nedochází. Veškerá politika a společenské záležitosti se točí kolem peněz.

Tak je to ale všude na světě, to nebude jen chyba polistopadového vývoje…

Tak je to všude, ale je smutné, že si to lidé neuvědomují.

V této souvislosti se snad nedalo očekávat, že by to bylo nějak jinak. Když celý svět stojí na financích, že bychom se jako jediný ostrůvek ve střední Evropě vymykali.

Pravda. Ale vše jsme dělali alespoň v rámci čistých úmyslů – lidé se opravdu sešli v hospodě a čistě z nich tryskaly slušné a férové názory, které se snažili prezentovat, a tak se dostávaly okolo mezi jejich přátele a přes ně dále, dá se říci mezi celou veřejnost. Problém byl v tom, jak se to začalo zvrhávat a skončilo to zase u peněz. A ty vládnou celým světem. Idea je krásná věc, a když je někdo idealista, tak je to také krásné, ale je smutné, když si neuvědomí, že je idealista pouze na provázku jiného blbouna, který z něj vytáhne peníze.