Byl jmenován nový ministr zdravotnictví Jan Blatný, který se nechal slyšet, že chce strach lidí změnit v respekt. Je to správná myšlenka pro současnou dobu?

Myšlenka je určitě v obecné rovině správná, ale já si myslím, že první, co musí udělat, je dosáhnout toho, čemu lidé budou věřit.

Jak to udělat? A může jednou z těch cest být rozhodnutí založená na datech, ke kterým poskytne přístup? Očekáváte v tomto změnu?

To určitě může pomoci, protože pokud mají lidé dostatek informací, jsou schopní ty informace zpracovat, a my je stále nemáme. Já se obávám, že ne úplně všechny informace v podobě, v jaké bychom je chtěli, má ministerstvo k dispozici. Podle mého názoru to, jak se infekce šíří, nevíme pořádně, protože trasování nefungovalo. Vytipovávat místa, kde jsou ohniska, je obtížné a bude se to i obtížně vysvětlovat, proč se některé zákazy dělají, jaký mají důvod.

Jaká data tedy z vašeho pohledu chybějí nejvíce, jaká by vám nejvíce pomohla?

My jako lékaři a zdravotníci už data, která v zásadě potřebujeme, máme. My potřebujeme informace o tom, jaký je stav naplněnosti jednotlivých lůžek i podle typů, zda jsou lůžka intenzivní péče, nebo lůžka s dýchacími přístroji. Potřebujeme vědět a potřebujeme mít nějakou centrálu, která v případě, že dojde k přeplnění nějaké nemocnice, bude okamžitě schopná říci, kde je ještě nějaký prostor, a tam se pacienti přesměrují. To bychom nutně potřebovali, zdá se, že to nyní startuje na úrovni starostů a primátorů, takže uvidíme.

Přehled volných a obsazených lůžek podle rozdělení se objevuje už i v médiích. A kromě toho, jak jste zmínil, vzniká centrální systém, v němž bude jasno, kam odvézt pacienta v případě, že některé nemocnice budou plné. Jde tedy o krok správným směrem…

To je bezesporu krok správným směrem a velmi ho vítáme. Také bychom jako krok správným směrem viděli, kdyby skutečně vznikla záložní lůžka pro pacienty, kteří už nevyžadují intenzivní péči a mohou být v péči domácí nebo jiné, abychom měli tyto pacienty kam přeložit. V současné době je největší problém, že v nemocnicích leží pacienti, kteří intenzivní péči nepotřebují. Navrhovali jsme, aby se na to využily lázně, které jsou prázdné, mají lůžka, mají dokonce zdravotnické vybavení a zdravotnický personál. Připadá nám to výhodnější než uzavírání nějakých prostor, kde můžeme postavit halu, ale velmi obtížně do ní seženeme personál.

Když jsme spolu mluvili minule, popisoval jste mi, jak u vás v nemocnici situace kvůli koronaviru vypadá. Už tehdy se personálu nedostávalo a uzavřeli jste jedno oddělení. Jak jste na tom nyní, o pár týdnů později? Zhoršila se ta situace?

Situace se postupně zhoršuje jednak proto, že se významně zvýšil přísun pacientů, takže jich máme podstatně víc. Do toho nám zdravotní personál onemocněl, musí se starat o rodiny, takže personální potřeba je skutečně veliká. V současné době to s vypětím všech sil funguje, ale musím říct, že je to v zásadě na doraz.

Jinak řečeno, těch následujících čtrnáct dní, jak se často opakuje, bude naprosto klíčových.

My si myslíme, že zásadní zvýšení tlaku na nemocnice proběhne někde okolo 8. až 10. listopadu. Asi tak to vychází.

Část nemocnic už nyní zavírá některá oddělení, nahrazují je nemocnice, které jsou nejblíže. Dá se říci, co vám nejvíce komplikuje práci kromě nedostatku personálu? Předpokládám, že nyní je to nedostatek zdravotnického materiálu. Jak vám v tomto směru pomáhají vládní kroky, abyste krizi zvládli?

Státní krok, kterým je pracovní povinnost mediků, je krokem velmi složitým a je velmi složité zapojit mediky do nějaké činnosti. Problém je, jak ta pracovní místa vznikají, jak se věc řeší, protože přicházejí informace, že daný student už někde jinde pracuje, nebo nemá vydaný pracovní příkaz. Čili je ještě řada věcí, které je potřeba dořešit a velmi intenzivně na nich pracovat, protože zdravotnické ruce, řekněme nedovychované, jsou v zásadě velmi důležité, ale musejí být dobře umístěné a musejí mít vytvořené nějaké zázemí. Není možné je povolat a nemít pro ně zázemí v podobě vybavení, ubytování a tak dále. A samozřejmě že jejich činnost bude vyžadovat nějaké honorování.