Nacházíme se v bodě určité milníku? Skončila pro Českou republiku etapa třicetiletého období, které odstartovalo revolucí v roce 1989? V čem očekáváte změny, ve společnosti, ekonomice či politice?

Řekl bych, že změny už nastaly. Některé pozvolna, aniž jsme si toho všimli, jiné přišly poměrně prudce před rokem s nástupem pandemie. A hlavně reakce na pandemii. Kdybych to měl charakterizovat, tak jde o posun trochu zpátky do dob před listopadem 1989. Prostě žijeme v něčem, co občas bývá celkem správně nazýváno jako postdemokracie.

Jednou z osobností, která si za oněch 30 let vybudovala velký úspěch a využila nástupu kapitalismu, byl nedávno zesnulý nejbohatší Čech Petr Kellner. Jak jste vnímal jeho osobnost a práci?

Petr Kellner byl mimořádně zajímavý; přestože měl v rukou vysokou ekonomickou a částečně i politickou moc, držel se v pozadí docela záměrně a dařilo se mu to, což je první rozdíl. Trochu naplňoval myšlenku vládnutí, která někdy bývá označována za kryptokracii, čili za skrytou moc. To je na straně jedné.

Na straně druhé to byl člověk nejenom mimořádně úspěšný, mimořádně pracovitý, ale z mého pohledu si zasloužil obrovský obdiv právě za to, jakým způsobem se snažil vzdělávat mladší generaci, to znamená jeho humanitární projekty, které se vztahovaly ke školství. Snažil se pomáhat mimořádně inteligentním dětem, i dětem, které byly hendikepovány svým sociálním postavením. Myslím, že tohle je jedna z věcí, která za ním zůstane asi jako nejsvětlejší památka.