Má váš pokus o vstup do nejvyšší politiky souvislost s tím, v jak dramatické situaci se naše země nachází? Co byste se v případě zvolení do Senátu především pokusil ovlivnit?

Můj vstup do politiky není pokusem. Slovo pokus navozuje dojem ojedinělého kroku, za kterým již nenásledují další, pokud se tento první nepovede. V mém případě tomu tak není a nebude. Mé pevné rozhodnutí do politiky rázně vstoupit a dlouhodobě v ní setrvat současná dramatická situace jen urychlila.

Jako právník chci přispět k návratu práva a zákonnosti. Pod pláštíkem tzv. covidových opatření byla v minulých letech zcela zásadním způsobem pošlapána základní lidská práva, svobody a důstojnost. Exekutiva dávala všem okázale a arogantně najevo, jak moc právem pohrdá a nehodlá se jím řídit. Příkladem budiž i pandemický zákon, který současná vláda protlačila na sílu Parlamentem, ačkoliv si byla dobře vědomá jeho protiústavnosti. Nyní přicházejí zjevné pokusy omezit svobodu slova a kriminalizovat vlastní názory. Toto je zjevná eroze právního státu, které nehodlám nečinně přihlížet.

Dále chci jako bývalý profesionální diplomat vrátit českou zahraniční politiku k její podstatě. A tou je ochrana zájmů České republiky v zahraničí. Jako by současná vláda na tento základní imperativ zcela zapomněla a vyměnila jej za licoměrné pochvaly a poklepávání po zádech od zahraničních státníků a od úředníků mezinárodních organizací. Dobrým příkladem je české předsednictví v EU, které je zatím ukázkou promarněných příležitostí. Devótně jsme připustili diskusi o odstranění práva veta, ačkoliv by tento krok znamenal definitivní konec suverenity České republiky a propad do bezvýznamnosti. Premiér Fiala se v této souvislosti nechal na zasedání Evropského parlamentu peskovat od poslance Verhofstadta jako malý školáček, aniž by ho rázně vykázal do patřičných mezí. Nyní podporujeme pobaltskými státy navrhovaný zákaz vydávání víz všem ruským občanům k cestám do EU, ačkoliv by tento krok nebyl ničím jiným než návratem k principu kolektivní viny, dosud odmítaným většinou vyspělého demokratického světa. Položme si zde otázku, zda by neměl být náš zájem zcela opačný, tedy ukázat obyčejným Rusům jak funguje svobodný západní svět, aby mohli po svém návratu domů tlačit na demokratizaci Ruské federace.

Jako společnost se potýkáme se spoustou negativních jevů. Ale inflaci prý máme dovezenou. Prudké zdražení energií je prý mimo naše možnosti jakkoli ceny ovlivnit. S válkou na Ukrajině se pojí obrovské výdaje státu, ať už formou nejrůznějších dodávek napadené zemi nebo v podobě pomoci cca 400 tisícům ukrajinským migrantům v Česku. Lze tedy od vlády Petra Fialy něco chtít, když všechny uvedené problémy jsou mimo její dosah a možnosti?

Pokud by uvedené problémy byly skutečně mimo dosah a možnosti této vlády, musí skončit a vrátit se do opozičních lavic, případně se zasadit o vyhlášení předčasných voleb. Občané této země právem očekávají, že vláda bude dostatečně silná a nalezne nástroje pro to, aby uvedené inflační dopady zmírnila. Do nekonečna se vymlouvat na následky politiky dosavadních vlád a vnější vlivy nelze.

Co tedy od politicky značně nesourodé vládní koalice očekáváte?

Co osobně nejen já, ale všichni občané, zástupci průmyslu a služeb od vlády Petra Fialy očekávají, je, že vyřeší bezprecedentní situaci na trhu s elektrickou energií. Pokud by vláda skutečně chtěla, je to v jejích silách, neboť společnost ČEZ je většinově vlastněná státem. ČEZ prodává elektřinu koncovým spotřebitelům za jednu z nejvyšších cen v celé Evropě a důvodem vládní nečinnosti je dle premiéra ohled na zájmy minoritních akcionářů. To je skandální. Vláda musí brát především ohledy na zájmy občanů této země. Stát jako většinový akcionář může prakticky okamžitě ukončit kšeftování – jiné slovo mě v této souvislosti nenapadá – s elektrickou energií prostřednictvím lipské a pražské burzy, případně přistoupit k dodatečnému zdanění elektřiny vyráběné v atomových elektrárnách podobně, jako to bylo navržené na Slovensku, díky čemuž přistoupili majoritní akcionáři Slovenských elektrární na zafixování ceny elektřiny pro domácnosti na úrovni 62 eur za MWh až do roku 2024. To je aktuálně zhruba 8x méně, než platíme za elektřinu u nás. Jsem si jist, že cena elektrické energie, která je významný akcelerátor inflace, by následkem tohoto kroku pro koncové zákazníky významně klesla.