Paní poslankyně, už je to více než čtvrt roku, co jste odešla z ČSSD, v poslaneckém klubu jste ale zůstala. Pozorujete s časovým odstupem, že je strana „zvenčí“ jiná, nežli byla předtím? Když jste z ČSSD vystupovala, tak jste tvrdila, že je tato strana „prolezlá politickou korupcí“, čehož se prý nechcete zúčastňovat. „Politickou korupcí rozumějme trafiky, stranické posty a podporu lidí, kteří na jednáních zastupitelstva hlasují často v neprospěch voličů,“ řekla jste. Stále si za tím stojíte?

Má slova o politické korupci jsou denně potvrzována. Musím zdůraznit, že politická korupce se netýká jen sociální demokracie. Je prolezlá skrz naskrz politickým spektrem a nejen jím. Pro vůdce, či lépe řečeno, pro „loutkovodiče“ tradičních politických stran, je nejdůležitější postava „politická loutka“. Tedy člověk, který za svou poslušnost dostane na jeho poměry velmi dobře zaplaceno a za tohoto předpokladu bude šlapat jako hodinky. Sáhněme si jeden vedle druhého do vlastního svědomí a sami si odpovězme na otázku, kdo z nás by si za poslušnost nenechal dobře zaplatit? Kolik z nás by nezvedalo poslušně ruce, když by za to dostávalo slušné peníze?

Právo tyto postupy kritizovat mají jen ti, kteří stojí pevně za svými názory, i přesto, že jim hrozí ztráta jakékoliv formy profitu a lákavým nabídkám nepodlehli. Bohužel současní kritici jsou většinou ti, kteří sami tak lehce neprofitují a závidí těm druhým, tedy těm „politickým loutkám“ a jednají podle hesla – když ne já, tak ani ty. Politiku tak poškozují obě strany a ztrácejí tím voliče. Co však vidím jako větší problém, je to, že voliči často nevědí koho volit, a proto nechodí k volbám, což dokládá stále klesající volební účast. A tak se jednoho dne může stát, že do Poslanecké sněmovny usednou zákonodárci, kteří získali jen pár stovek hlasů. A tohle bychom měli voličům vysvětlovat.

Co si myslíte o konání jihočeského hejtmana Jiřího Zimoly, jenž zřejmě v čele Jihočeského kraje skončí, a to kvůli tomu, že hnutí ANO vystoupilo z koalice s ČSSD a s Jihočechy 2012? Jen připomínám, že hejtman čelí podezření kvůli údajné korupci v nemocnicích, sporná je také výstavba jeho rekreačního objektu na Lipně a na bedrech má také jméno manažera Martina Bláhy, jenž ročně vyinkasoval na odměnách ve své funkci více než sedm milionů korun...

Jsme zase u peněz, které hýbaly, hýbou a budou hýbat světem. Také se mi nelíbí, že jeden člověk s jedním žaludkem může vydělat měsíčně statisíce a jiný za stejně odpracovaný čas třeba jen deset tisíc. Žijeme však v tržním světě, kde rozhoduje většinou nabídka a poptávka. Proč nám nevadí, že si některý sportovec vydělá miliony a jiný v jiném odvětví sportu na stejné reprezentační úrovni stěží přežívá? Ale odpovím na vaši otázku.

Jiří Zimola na funkci hejtmana nelpěl tak, jak někteří jiní politici, kteří se budou držet svého postu jako klíšťata. Odstoupil. Protože mám informace pouze z médií, nechci soudit problematiku výše odměn úspěšného manažera Martina Bláhy. Četla jsem rozhovor náměstkyně hejtmana Jihočeského kraje pro zdravotnictví, která si položila řečnickou otázku: „Jak chcete odměnit člověka, který vám ušetřil 1,5 miliardy korun?“ Pokud pan Bláha opravdu pomohl tak významně nemocnicím v jižních Čechách, pak si zaslouží odměnu. Je otázka, jak vysokou. Já se ale ptám, proč se takových úspor nepodařilo dosáhnout i v jiných krajích? Kolik firem kolika politiků si rozděluje tu pomyslnou „neuspořenou“ 1,5 miliardu korun v dalších krajích? Jeli se učit ředitelé ostatních krajských nemocnic a nová vedení krajů do jižních Čech jak uspořit? Vytvoří nové vedení Jihočeského kraje novou konstrukci odměňování představenstev nemocnic, nebo šlo jen o hejtmana Zimolu? A položím ještě jednu otázku. Proč se tato kauza objevila v médiích právě teď?

Před pár dny ohlásili odchod z politiky kvůli nesouhlasu s vedením ČSSD poslanec Jeroným Tejc, po něm oznámila totéž Marie Benešová, nekandidovat se rozhodli i Vítězslav Jandák, Jaroslav Zavadil, Stanislav Huml, Lubomír Toufar, Štěpán Stupčuk anebo Jiří Koskuba. Vypovídá to o něčem?

Nevím, jak to bylo s tím, že se uvedení politici rozhodli nekandidovat. Neptala jsem se jich na to. Faktem však je, že to, že na kandidátkách nebudou lidé, kteří už v životě něco dokázali, za kterými je vidět kus jejich vlastní práce a kteří jsou u veřejnosti oblíbení, není pro sociální demokracii dobrá zpráva. Věděla jsem, že povolební vyjádření předsedy sociální demokracie – o tom, že na kandidátkách do Parlamentu budou z jednotlivých krajů osobnosti, které přilákají voliče – nebylo myšleno vážně. I kdyby předseda Sobotka chtěl, nemá na to páky ani dostatečnou razanci a odvahu tuto velmi dobrou myšlenku prosadit. O tom, kdo bude na kandidátce, totiž rozhodují krajští lídři, tak jako rozhodují o tom, jestli bude předseda strany předsedou a jak dlouho a za jakých podmínek. Tím, že na kandidátkách budou často pouze krajští „bafuňáři“ a vysoce loajální lidé, „politické loutky“ bez vlastních názorů, to může sociální demokracii velmi významně dlouhodobě poškodit.

Ano, na konto fungování ČSSD jste v minulosti poznamenala, že vám vadí, že se v partaji hraje na politickou korektnost a nepojmenovávají se tam věci pravými jmény. Zdá se ale, že hnutí ANO v čele s Andrejem Babišem z jakéhosi ustrnutí ČSSD hodně profituje. Babiš totiž podle dosavadních průzkumů směřuje k jasnému vítězství v parlamentních volbách. Proč tomu tak podle vás je a proč ČSSD ztrácí dech?

Jestliže chci zvítězit, musím pro vítězství udělat maximum. Jestliže mám svoji firmu a chci být ve svém oboru nejlepší, tak nezaměstnám své kamarády a známé jen proto, že jsme spolu chodili kdysi do školy nebo že se známe hodně let... Vyberu si lidi, kteří jsou takoví profíci, že nemají strach o pracovní místo a beze strachu mi sdělí, že v tom nebo onom se mýlím, že něco musím dělat jinak atd. Pokud mi budou pochlebovat, klepat mi po rameni, jak jsem dobrá, a mít pouze zájem co nejdéle si udržet své dobré bydlo, tak v konečném důsledku „nezvítězím“. Jsem od přírody pravdomluvná a upřímná, neklepu se před tzv. elitami. Vítám, když se lidé také ke mně tak chovají. Řídím se příslovím – před nikým se nepovyšuj a před nikým se neponižuj. Nazývat věci pravými jmény, to je základ efektivně a dynamičtěji dosahovaného vítězství. Andrej Babiš je úspěšný hráč a je logické, že z jednání lidí, kteří nemají svůj názor – natož nejsou schopni si za ním stát – profituje.

Ani členové sociální demokracie totiž často nevědí, jaký je její program, jaké jsou cíle na tři, pět, deset či více let. Ukázkově to předvedl sám předseda po krajských volbách. Nejprve mířil na městského mladého voliče, pak na příznivce multikulturalismu, záhy stál na straně národa. Jede se na jedno volební období a žádná strana neví, zda se sejde se svými předvolebními sliby s cíli koaličního partnera. Lídři ČSSD vědí, že se musí co nejdéle udržet u „zdroje“, a proto jsou schopni udělat cokoliv. Tak jako před nimi ODS. Takže „toč se, toč se, korouhvičko, pěkně po větru“. Řekni mi voliči, co chceš slyšet, já ti to slíbím, ať to stojí, co to stojí, bez koncepce, bez systému. Takovým způsobem to však do nekonečna fungovat nemůže.

Kolem Andreje Babiše ovšem existuje řada temných podezření, ať už se týkají jeho podnikatelských začátků a finančních operací, díky kterým se stal majitelem Agrofertu, či aktuálních kauz typu „dluhopisy“ nebo Čapího hnízda. Spekuluje se, že ještě do voleb by Babiš mohl být obviněn, nicméně ve všech průzkumech je on i hnutí ANO na špičce. Jak je možné, že to jeho voličům nevadí? A jak si vysvětlit i to, že většině veřejnosti nevadí jeho někdejší členství v KSČ, ani podezření na spolupráci s StB?

Babiš by tu se svým hnutím nebyl, kdyby v politice nebyl tak promyšlený a prudce narůstající systém korupce. Občan chce, aby stát řídili profesionálové s péčí řádného hospodáře, aby země vzkvétala, aby se v ní cítili bezpečně atd. Místo toho se setkává tu se starostou, který si vypsal zakázku pro svou firmu, tam primátor pro kamaráda, tam se dostal syn radního na výběrové místo bez odbornosti, tam si zastupitelé výhodně prodali pozemky, tam zvítězila podvodem ve veřejné zakázce firma politika atd. Najednou přijde velmi úspěšný člověk, který věci pojmenovává pravými jmény, často mluví voliči přímo z duše a slibuje mu, že se zloději a podvodníky zatočí. Občan vidí, že tento skvělý podnikatel zdaňuje své astronomické příjmy v ČR, dobře platí své zaměstnance, neukrývá se v daňových rájích, svůj ministerský plat dává na charitu, když dostane otázku, tak na ni krátce bez vytáček odpoví. Takový občan je přesvědčen o tom, že všechny politické strany se jeho „zachránce“ bojí, chtějí ho zdiskreditovat, aby si dále mohly krást. A proto Babišovi mnoho věcí u voličů prochází. Je pro ně mnohem menší zlo než politici, které znají už mnoho let.

Okolí líčí Andreje Babiše jako neúnavného, nekompromisního, autoritativního, přirozeně vulgárního, hektického workoholika, který se příliš nezdržuje s tím, co chtějí druzí. Nadřazenost a kontrolu údajně dává najevo i vlastním poslancům a členům hnutí ANO. Lze těmto řečem věřit? Vnímáte jeho osobu podobně?

S Andrejem Babišem jsem nikdy osobně o ničem nejednala. Věřím však tomu, že je takový, jak popisujete. Kdyby takový nebyl, nevybudoval by Agrofert, další firmy a své politické hnutí. Kolegové se na mě budou zlobit, ale člověk, který něco svou vlastní pílí vybudoval, člověk, který zaměstnává tak obrovské množství lidí, musí zákonitě jednání Poslanecké sněmovny označit za žvanírnu. Pokud by on sám takovým způsobem budoval svoji firmu, stál by ještě na samém začátku.

A umí vůbec Andrej Babiš „dělat politiku“? Však si vzpomeňme na jeho tolik vysmívané heslo: Řídit stát jako firmu. To ale někoho možná rozesmutnilo, neboť zjistil, že k úspěchu nevedou ideje jako boj za svobodu, ale prostě jen exaktní a pragmatická správa státu...

Andrej Babiš dokázal, že politiku dělat umí. Pokud by ji neuměl, nedosáhlo by jeho hnutí takového úspěchu. Otázkou je, zda za několik let budou dnešní voliči hnutí ANO hrdí na svou volbu. Přes všechny podnikatelské úspěchy pana Babiše, před kterými smekám, jsem přesvědčena o tom, že miliardář by neměl řídit Ministerstvo financí. Tento člověk je primárně nastaven na zisk a jeho neustálé zvyšování. Nevěřím tomu, že to, co dělá, dělá zcela nezištně pro blaho občana. Zároveň však nesouhlasím s neustálými ataky na jeho osobu, a to napříč politickým spektrem. Vedení sociální demokracie vědělo při uzavírání koalice, s kým má tu čest, a zároveň voliči hnutí ANO věděli, kdo je Andrej Babiš, a přesto mu dali tak významnou podporu. Místo toho, aby představitelé špiček ČSSD zjistili příčiny porážky sociální demokracie a aby je okamžitě odstranili, tak se zabývají často ponižujícími ataky na Babiše a jeho hnutí a tím ho ještě více před zraky voličů posilují.  

Andrej Babiš a Miloš Zeman jsou spojenci. A protože Miloš Zeman před měsícem ohlásil, že se bude ucházet o druhé prezidentské období, a Babiš docela nedávno „zařízl“ ambice Stropnického ohledně jeho prezidentské kampaně, když řekl, že on určitě žádného kandidáta na prezidenta za ANO dávat nebude, pak z toho vyplývá, že Babiš nejspíše Zemana při kampani podpoří přímo. Je to podle vás dobře?

Co by získal Andrej Babiš tím, že by postavil proti Miloši Zemanovi Martina Stropnického? Tím, že to neudělal, může pouze získat.

Není zrovna málo lidí, kteří tvrdí, že Zeman společnosti škodí v tom smyslu, že je nepředvídatelný, ambiciózní a má velkou touhu po ovládání veřejného prostoru... Souhlasíte s nimi? Našla byste na Zemanovi něco pozitivního?

Přiznám se, že v tuto chvíli nevidím v této zemi lepšího kandidáta na prezidenta než Miloše Zemana. Mám k němu řadu výhrad, jsou věci, ve kterých se s ním neshodnu, ale uznávám, že je to člověk velmi inteligentní, opravdový státník, člověk, který má vlastní názor a umí si za ním stát, člověk, který stojí na straně svého národa a nenechá sebou manipulovat.