Hovoříme spolu zase po necelém čtvrt roce a tak mi samozřejmě nezbývá než se zeptat, jaký máte názor na aktuální situaci, na roztříštěnou pravici, která stále ztrácí…
Nejednotnost pravice se ukazuje čím dál více. Lidi by se měli semknout – a když to neudělají, budeme pořád na hnojišti jako nyní. Divím se tomu o to víc, že mezi pravicí jsou hlavně vzdělaní lidé. Nikdo jakoby nechtěl zastavit komunisty, kteří vlastně vládnou…
…ale vždyť jsou přece v opozici.
Oficiálně ano, ale jinak vládnou. Tahají za nitky a je jim tam v zákrytu moc dobře. No jak to asi po takzvané sametové revoluci bylo? Měli nejlepší informace, tak jich využili a využívají dodneška. A jejich dětičky taky. To jsou ti praví, skuteční estébáci! Celá tahle partaj se měla hned zakázat a byl by pokoj. Ale ono na to není pozdě nikdy! Jenže jsou prolezlí všude, ve vládě, v justici, to je prostě všude ta rudá mafie. Levice je zapotřebí, ale konstruktivní, ne taková jak oni, kteří říkají „S lidmi a pro lidi“ – ať mi někdo řekne jednu jedinou věc, kterou tihle bolševici skutečně udělali. To jsou jen kecy, kritika a nic. Na zákaz nikdy není pozdě…
Když se mohou po světě pronásledovat nacističtí zločinci, proč ne komunisté? Cožpak mrtvoly po nacistech jsou jiné mrtvoly než po komunistech? Starý Grebeníček mordoval své vězně, a neodsoudili jej. Protože jsou tam v zastupitelstvích a na soudech nalezlí, a nepůjdou pryč. Přece nebudou soudit své kamarády! A nikdo je neodvolá, takže holt musí vymřít věkem. Proč u nás Vandasovu Dělnickou stranu sociální spravedlnosti rozpustili, když nikoho nepopravila? A je zajímavé, že komunisté popravovali jako na běžícím pásu, to jsou pohrobci Stalinovi, Bilakovi pohrobci – a proč teda KSČM nezakáží… Nikdo mně to ještě pořádně nevysvětlil. 250 000 nevinně odsouzených lidí, 160 popravených a ty jejich rodiny – tak to je málo?
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala