Začněme tím, co postihlo celý svět a s čím konkrétně Evropa bojuje už půl roku. Jak hodnotíte kroky české vlády od propuknutí koronavirové krize na našem území, a je namístě nekončící kritika od opozice především na adresu premiéra Andreje Babiše a ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha?

Když to celé začalo, tak před naší vládou byla zcela neznámá krajina a nikdo nemohl tušit, co se bude ve skutečnosti dít. Nikdo nemohl například vědět, jaká bude skutečná smrtnost toho neznámého viru a s jakou intenzitou se bude šířit. Takže myslím, že tváří v tvář tolika neznámým zareagovala vláda vcelku správně a přiměřeně.

Dnes, kdy už je těch informací daleko více, jsou ta opatření mírnější a ve všech směrech úspornější. To, že bylo počínání vlády, ať už takové nebo jiné, setrvale kritizováno opozicí, se jí může jevit jako politicky výhodné. Ale já si nemyslím, že je to příliš předvídavé a moudré z pohledu zájmu státu jako celku.

V dějinách každého státu se totiž vyskytnou okamžiky, kdy je jako celek ohrožen něčím zvenčí a když takového ohrožení, které je všeobecně sdíleným zážitkem, není všemi politickými silami využito k posílení občanské soudržnosti, tak se pak jen těžko mohou takové soudržnosti dovolávat, až k nějakému státnímu ohrožení dojde v situaci, kdy ten stát třeba zrovna povedou oni sami. A nekonečný koloběh toho, kdy si rozhodující politické síly ke škodě vlastního státu stále dokola při každé příležitosti vracejí všechny skutečné i domnělé křivdičky a podrázky, se pak nikdy nepřeruší.